Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
DÁVNÁ TOUHA: Ahoj, přijdeš večer?
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
O. Roldan 22.7.2022 18:32Krása! |
|
|
T. Veselý 16.7.2022 20:47
|
Moc hezké |
|
J. Farda 16.7.2022 15:53Pryč je čas her a malin nezralých ... jen vzpomínky zůstávají. |
|
|
J. Jurax 16.7.2022 15:47Jo, sny se zabíjejí tím, že se uskuteční. |
|
|
J. Rejzek 16.7.2022 8:45Tak to v životě je, že si člověk neuvědomuje, že prožívá něco krásného. To uvědomování přichází pomalu s věkem. Někdy to krásné ani nevidíme a musí nás na to upozornit okolí, kamarádi. Jako malej kluk, v první druhé třídě, jsem s kamarády pozorovali duhu. Byla blízko a začínala, nebo končila na okraji lesa. Touha stát v duze mě hnala na okraj lesa a ani déšť mi nezabránil v tom abych sednul na kolo a jel. Na okraji lesa však nic nebylo .Koukal jsem po okolí a nic, no asi už zmizela. Pak jsem ji uviděl, byla jinde a daleko. Smutně jsem se vracel ke kamarádům, kteří mi jeli naproti. Jejich otázky, jaké to bylo jsem nechápal. Nestihl jsem to, když jsem tam přijel už byla jinde, povídám. Ale ne, stál jsi v duze, opřel jsi kolo o strom a procházel se z barvy do barvy , jaké to bylo? No a takto to je i v životě. Člověk stojí v duze a až od ostatních se musí dozvědět, že ten čas, ta chvilka je krásná a že prožívá něco vyjímečného. |
|
|
M. Adler 17.7.2022 17:28Moc hezký příběh. Děkuji! |
|
|
V. Kučer 17.7.2022 17:55
|
|
|
P. Zima 18.7.2022 19:17Krásně popsáno, děkuji Vám i panu Adlerovi. Život není úplně fér. Když prožíváme něco hnusného, většinou o tom víme hned. Když prožíváme něco krásného, často to nevnímáme. |
