Milí příznivci chechtavého tygra,
Díky, že i nadále posíláte na mailovou adresu mila@dronte.cz další fóry. Je milé vidět, kolik lidí má tuto rubriku v oblibě a smích je jejich životním průvodcem.

Stojí nervózní chlap na mostě, na krku má provaz a k němu přivázaný veliký kámen. Vidí ho ženská, rychle k němu běží a řve:
„Počkejte, počkejte sakra, neskákejte...“
Když k němu doběhne, strčí mu do rukou igelitku a povídá:
„Tumáte, vemte s sebou i tahle koťata.“
(P.Vavruch)

K zázračnému pramenu v Lurdách přijde hluchý, namočí prsty do vody, promne si uši a vykřikne:
„Já slyším!“
K prameni přistoupí slepý, smočí prsty, protře si oči a vykřikne: „Já vidím!“
Přijede chromý na vozíku. Neví si rady, a tak vjede do studánky i s vozíkem a najednou vykřikne:
„Já mám nový gumy!“
(P.Vavruch)

Žena stojí nad rakví svého manžela a říká zaměstnanci pohřebního ústavu:
„Chci, aby byl manžel pohřben v tmavě modrém obleku.“
A rovnou mu na pořízení dala nevyplněný šek.
Na pohřbu u otevřené rakve si žena pochvaluje modrý oblek, který má nebožtík na sobě.
„A kolik stál ten oblek?“ ptá se zřízence.
„No, vlastně nic. Víte, shodou okolností hned po vašem muži přivezli jiného, který měl tmavě modrý oblek, tak jsem se zeptal té vdovy, jestli by jí vadilo, kdyby byl její manžel pohřben v černém obleku. Řekla, že ne. No... tak jsem prohodil hlavy!“
(P.Vavruch)

Na trhu:
Zákazník: „Prosím vás, je ta mrkev geneticky upravovaná?“
Prodavač: „Proč se ptáte?“
Mrkev: „Jo, proč se ptáte?“
(P.Vavruch)

Hádají se Wikipedie, Google a Facebook kdo je lepší.
„Vím všechno“, chlubí se Wikipedie.
„Znám všechny“, kontruje Facebook.
„Najdu všechno“ přebíjí Google.
Pak se ozve Elektřina „Tak se všichni uklidníme, jo?“
(P.Vileta)

Volá pán na linku hasičů: „To jsou hasiči?“
Operátor: „Ano, tísňová linka.“
Pán: „Okamžitě přijeďte, hoří mi barák.“
Operátor chce znát adresu: „A jak se k vám dostaneme?“
Pán: „Proboha, to už nemáte ty velký červený auta?“
(P.Vileta)

Maminka povídá Pepíčkovi: „ Potřebuju pomoct. Umyj podlahu savem, namaž si chleba s máslem, dej kuře do trouby a mimino do postýlky.“ Za chvíli synek volá: „ Mami, už to mám! Umyl jsem podlahu máslem, namazal si chleba savem, dal kuře do postýlky a mimino do trouby.“ Máma přiběhne a zděšeně křičí: „ Pepo, cos to proved!“ „ Pšt mami nekřič, kuře usnulo.“
(Z.Wochinsky)

Rozpačitý pán u lékaře: „Pane doktore, mně vám se občas kývají přední zuby, když si utírám zadek.“ Po důkladném vyšetření: „Až si zase dáte španělského ptáčka, nejdřív z něj odmotejte nit.“
(E.Hora)

Opilec se vrací domů a na provaze vede kozu. Vrazí do ložnice a zařve: „Podívej se, miláčku, na tu krávu!“ „Debile, nepoznáš krávu od kozy?“ na to žena. „Ty mlč, s tebou se nebavím.“
(E.Hora)

„Víte, co si říká sněhulák, když padá sníh?“
„Padají náhradní díly...“
(A.Pánková)

Vypráví čiperná vdova:
„Třikrát jsem byla vdaná a všechny muže jsem ztratila. Dva zemřeli na otravu houbami a jeden na prasklou lebku:„
„Ale, jak se mu to stalo?“
„Nechtěl jíst houby.“

Situace: Parník je vzdálen již pět metrů od mola, když se přiřítí celý zpocený zadýchaný muž a neváhá, na palubu hodí kufr, který se po dopadu otevře a půlka věcí přepadne přes palubu: muž pak hned z rozběhu skočí za parníkem, nedoskočí však a půlkou těla ve vodě se v poslední nouzi chytne jakéhosi lana, které visí z lodě. Námořník jej vytáhne z vody a sotva se muž otřepe,tak mu sdělí:
„Dobrý den, ale my právě přistáváme.“

Hrají dva faráři golf, jeden slušný a druhý sprosťák. Slušný farář odpálí a trefí jamku, sprosťák mine a zakleje: „Do prdele, zase vedle!“ Slušný jej pokárá: „To bys, bratře, ale neměl!“ Sprosťák se omluví, ale příští jamku opět mine: „Do prdele, zase vedle!“ Což se opakuje znovu a znovu. A když je to po několikáté a domluvy slušného nepomáhají, zařekne se sprostý farář: „Pokud ještě jednou takto ujedu, ať do mne hrom uhodí!“ Když se však netrefí hned na další jamce a opět mu ulítne jeho zaklení, otevřou se nebesa, dolů sjede fialový blesk a zabije toho slušného faráře. A z nebe se ozve hlas:
„Do prdele, zase vedle!“

Blondýna jede autem, ale najednou jí zastihne sněhová bouře. Nezalekne se, protože si vzpomněla, co jí říkal tatínek: „Když tě zlatíčko potká sněhová bouře, počkej, až pojede kolem tebe sněžný pluh a jeď pak za ním. Blondýna čeká a opravdu se za chvíli objeví sněžný pluh, vyrazí tedy za ním. Jede za ním asi půl hodiny, když najednou pluh zastaví, vyleze z něj řidič a ptá se jí, co tím jako sleduje. Ona mu vysvětlí, co jí otec poradil, že má dělat ve sněhové bouři. Řidič pluhu na to: „Dobrá, s parkovištěm před Globusem jsem už hotovej, ale jestli chcete, můžete jet za mnou ještě do Kauflandu.

Blondýnka dostane dopis od kamarádky. Píše jí: „Jsem v tom!“ Blondýnka obrací list, prohlíží obálku a pak rozčileně odepíše: „ Desetkrát jsem dopis důkladně prohlídla, ale nikde jsem ně nenašla. Kde jsi???“

Blondýnka jde na procházku se psem po městě. Potká je policajt a spustí na ní: „Jak to, že ten pes nemá košík?“
„Ale my nejdeme nakupovat,“ odpoví rozhodně blondýnka“
„Aha, tak to je potom v pořádku,“ řekne policajt a odejde.