Moudrý rabín si po šábesu povídá se členy své obce. Slyší však samé nářky a stížnosti na špatně jdoucí obchody a nespravedlivý osud, a tak se obrátí k jednomu z naslouchajících:
„Dám jim, Karpeles, hádanku. Kdo je podle nich spokojenější s tím, čeho v životě dosáhl? Ten, kdo má deset milionů, nebo ten, který má deset dcer?“
Karpeles ani na chvilku nezaváhá a vyhrkne: „Ten, kdo má deset milionů, pochopitelně.“
„Kdepak,“ zavrtí hlavou rabín. „Znám lidi, tak vím, že ten s deseti miliony chce mít pořád víc – patnáct milionů, dvacet milionů... Ale ten, který má deset dcer, doufá, že to tak zůstane, a rozhodně si nepřeje ani jednu dceru navíc!“

Tři židovské matky šmúzují (v jidiš: „drbou“).
„Můj Icik má textilní fabriku a vydělá pět mega ročně,“ chlubí se první.
„To můj Josele má síť velkoobchodů a jenom berňáku přizná sedm mega ročně,“ nadýmá se druhá.
„To můj Dany vydělá pět tisíc měsíčně,“ praví třetí skromně.
„To snad ne,“ padá do mdlob první, „to je vyjádřeno v mega nula celá nula nula nic! A co vůbec dělá?“
„Rabína,“ praví třetí skromně.
„Nic mi do toho není, vmísí se do rozhovoru ta druhá, ale je to vůbec zaměstnání vhodné pro židovské dítě?“

Chajim Jankel potkal Mojše Pupika: „Co jsou takovej celej mimoběžnej?“
„Ále, co bych nebyl. Právě jsem se dozvěděl, že moje žena Táňa utekla s mým nejlepším přítelem.“
„Ojvajvoj,“ zalkal spolu s ním Chajim, „Jak se to tak může seběhnout? Nejlepší přítel, prosím jich! Nechci jich nějak vevnitř raubovat, ale ráčej odpustit, znal jsem ho snad?“
Mojše Pupik zavrtěl hlavou: „Jméno neznám. Ale po tom, co udělal, jsem si zcela jist, že je to můj nejlepší přítel.“

Přišel Ivan za Icikem, že by potřeboval do jara půjčit rubl.
„Ano,“ souhlasil Icik, „ale na jaře vrátíš dva.“
Ivan souhlasil.
„A co mi dáš do zástavy?“ pokračoval Icik.
„Tady jsem ti přinesl topůrko,“ odpověděl Ivan.
Icik vzal topůrko, dal Ivanovi rubl, a ten už se hrnul do dveří.
„Počkej, Ivane,“ zastavil ho Icik, „dva ruble, co mi máš dát na jaře, to je dost peněz!“
„To ano,“ souhlasil Ivan.
„Nechtěl bys mi polovinu toho dluhu splatit hned?“
„To možná není tak úplně špatný nápad,“ kalkuloval Ivan. Dal Icikovi rubl, odchází a medituje: „Rubl nemám, topůrko nemám, další rubl ještě dlužím… a přitom se zdá, že je všechno v pořádku.“