Milí čtenáři Chechtavého tygra,
tak jsme se zase po roce dočkali a máme tady Štědrý den. A co by to bylo za Štědrý den bez bonusové dávky chtipů.
Někdo cmuchtí kapra a na poslední chvíli dodělává bramborový salát, jiný zdobí stromeček a balí dárky, případně vzpomíná, kam je schoval a zda je do večera najde nebo ne. To v lepším případě. Také se může stát, že zapomene na to, jestli vůbec dárek koupil. Pak se třeba najde v květnu v truhlíku na kytky.
My s manželkou tradičně vyrážíme na Štědrodenní Ohři na kanoi z Lokte do Doubí. To byste nevěřili, jak málo je na řece vodáků. Většinou bývá vody tak akorát, takže se nikdo necvakne a naše výprava trvá i se zastávkou na Svatoškách na svařák tak tři hodinky. V pozdním odpoledni jsme už zase doma v teplíčku u dobré krmi.
Pokud sjíždíte pohádky u televize nebo trajdáte doma či v zahraničí, přeji vám příjemné svátky ať už si pod tím představujete Vánoce, Slunovrat či Chanuku. A na závěr jedno přání, buďme na sebe hodní. A to nejen o Vánocích. A k tomu nám dopomáhej Chechtavý tygr!
Míla Pražák mila@dronte.cz

Katka děkuje dědovi: „Dědečku moc ti děkuju za ty housle, cos mi dal loni k Vánocům. Byl to ten nejlepší dárek, jaký jsem kdy dostala!“
„Vážně?“ neubrání se děda údivu.
Katka nadšeně přikývne: „Rozhodně! Pokaždé, když začnu hrát, tak mi máma dá dvacku, abych s tím zas přestala!“

Vlčák se dívá na vánočně vyzdobenou jedličku v obýváku a zasněně si povzdechne: „Můj pán je jednoduše nejlepší. Který pes může říct, že má doma záchod, a ještě s elektrickým osvětlením?“

„Šéfe, mohl bych zítra dostat volno? Žena potřebuje doma pomoct s vánočním úklidem,“ ptá se Karel v práci.
„To jsi se zbláznil, Karle? Víš, jak jsme na tom před Vánoci, kvůli takové pitomosti ti volno dát nemůžu!“
„Díky, šéfe,“ uleví se Karlovi, „já věděl, že je na tebe spolehnutí!“

Pan Huhla se chlubí svému kamarádovi: „K Vánocům od manželky dostanu novou rybářskou soupravu, našel jsem to u ní ve skříni!“
„Tak to já asi dostanu nahatýho chlapa!“

Sousedky stojí na chodbě a drbou. Okolo jde Pepíček a slyší co si paní od vedle povídají. Přijde domů a říká tátovi: „Tati letos budeme mít hodně cukroví.“
„Jak to?“ odpoví táta.
„No protože sousedky říkaly, že to máma už měsíc peče s listonošem.“

To už je pátý rok za sebou, co k nám zase na Vánoce přijedou manželčini rodiče. Myslím, že letos už je asi budeme muset pustit dovnitř.

Muž se ptá své manželky, co by si přála k Vánocům?
Ta mu odvětí: „Nevím.“
Uběhne pár dní a oba sedí pod štědrovečerním stromkem a rozbalují dárečky. Žena se pustí do vybalování, když tu na ní z lesklého papíru vypadne špinavý, rezavý, kus plechu. „Co je to?“ nechápe manželka.
„Nevím,“ muž na to.

Žádné dárky k Vánocům mi kupovat nemusíš,“ oznamuje ženě na začátku prosince pan Vaněk. „Stačí, když mne budeš milovat a budeš mi věrná.“
„Pozdě,“ povzdechla si ženuška, „já už jsem ti koupila kravatu.“

Baví se tři ženy, co daly manželům k Vánocům.
„Koupila jsem manželovi věc, co udělá stovku za 10 sekund – je to Honda.“
„Já mu koupila věc, co udělá stovku za 5 sekund – je to Porsche!“
Třetí je trumfuje: „Já mu koupila věc, co udělá stovku za sekundu – je to osobní váha!“

O Vánocích přijde Pepíček za tatínkem a zajímá se: „Tati, proč se u nás Ježíšek svléká?“
„Prosím tě, jak tě to napadlo?“
„No, když jsem včera přišel domů, maminka v ložnici říkala: Ježíši, rychle se obleč a vyleť oknem. Manžel přišel!“

„Mami, já bych chtěl k Vánocům psa!“ prosí Pepíček maminku.
„Nic si nevymýšlej, budeš mít kapra, jako my všichni.“

Pepíček stojí u stromečku a raduje se z dárků: „A maminko, všechny tyhle dárky jsou od Ježíška?“
„Přesně tak, Pepíčku,“ usměje se maminka.
„Aha, takže vy jste se na mě letos zase vykašlali.“

Pepíček se ptá maminky: „Mami, mami, co dostanu letos na Vánoce?“
„No, to máš tak, zlobil jsi a nedostaneš vůbec nic. Leda že bys napsal Ježíškovi, že budeš celý příští rok hodný.“
Tak se chlapeček zavře do pokoje, a začne psát: „Milý Ježíšku, slibuji ti, že budu celý příští rok hodný…“
Chvíli se na to kouká, pak to roztrhá a začne znovu: „Milý Ježíšku, slibuji ti, že budu celý příští měsíc hodný…“ „Zase to roztrhá, a tak pokračuje ke dni, půldni, hodině, až nakonec rezignuje. V neděli jde s maminkou do kostela a tam ukradne sošku Panny Marie. Přijde domů, položí před sebe sošku a začne psát: „Ježíši, jestli chceš ještě někdy vidět svou matku…“

O Vánocích říká maminka Pepíčkovi: „Pepíčku, zapal vánoční stromeček.“
Za chvíli přijde Pepíček a povídá: „A svíčky taky?“

Dvě dívky, které rozhodně nemají tmavé vlasy bloudí lesem a hledají nějaký hezký vánoční stromeček. Po hodinách mrznutí a odhánění vlků jedna naštvaně zasekne sekeru do nejbližšího pařezu a prohlásí: „Tak si holt vezmeme asi nějaký neozdobený !.“

Moc se těším, až budu rozkrajovat jablíčka a hledat v nich hvězdičky.
Doufám, že mě ze supermarketu zase nevyhodí jako loni.

V pátek večer mě čekal šok. Přijdu utahaný z práce domů, těším se na klidný večer – a ouha, sotva jsem vešel do bytu, klid zmizel. Stačil pouhý pohled: všechna okna otevřená, uvnitř nic, prakticky všechno zmizelo. Hrůza! Skoro se mi chtělo brečet! Jak můžou být lidi tak necitliví, obzvlášť teď před Vánoci? Samozřejmě jsem hned chtěl volat policii, ale rodina mi to zakázala – že prej policajti mají důležitější věci na práci než pátrat po tom, kdo mi vyžral celej adventní kalendář...

„Miláčku, co dáme babičce k Vánocům?“
„To nejdražší, co máme ...“
„A to je co?“
„Děti... na hlídání!“

V jesličkách leží děťátko. Vedle něho stojí Josef a Marie. Vejdou páni: Kašpar, Melichar a Baltazar. Vejde Kašpar a práskne se o železo nad dveřmi. Baltazar zakřičí: „Ježíši Kriste!“
Marie se obrátÍ na Josefa a vyčítá mu: „No vidíš! To je přece hezké jméno – Ježíš Kristus! A ty pořád Hugo Hugo!“

Tři si povídají o tom, co udělají s vánočními odměnami. První říká: „Pracuji v německé bance. Z vánočních odměn si koupím auto a za zbytek pojedu na dovolenou.“
Druhý povídá: „Pracuji v Daimler Chrysler. Za vánoční odměny si nechám vybudovat bazén a za zbytek pojedu na cestu kolem světa.“
Třetí praví: „Já pracuji na finančním úřadu a za vánoční odměny si koupím svetr.“
Ostatní se ho ptají: „A co zbytek?“
Finančák odpoví: „Zbytek mi na něj přidají rodiče!“

Malá Janička dostane k vánocům pod stromeček od tetičky obálku se stokorunou.
Maminka říká: „A jak se říká tetičce, Janičko?“
A Anička na to: „Stará držgrešle?“

Dva známí si povídají, co dostali k Vánocům: „Vidíš to modré BMW?“
„Ano, je moc pěkné.“
„No, tak v takové barvě jsem dostal tepláky!“

Rodiče mají dvě děti - jednoho pesimistu a druhého velkého optimistu. Na Vánoce chtějí rodiče vyzkoušet, že by pomocí dárků trochu vyléčili jejich životní postoj. Pesimistovi nakoupí spousty autíček na dálkové ovládání a optimistovi dovezou do pokoje kopu koňského hnoje. Zazvoní na zvonec a děti běží do pokoje podívat se na dárky. Z pokoje pesimisty se ozývá pláč.
„Tolik dárků, všichni mi je budou závidět, hračky se budou kazit a tolik baterek do nich.“
Z pokoje optimisty se ozývá smích. Když přijdou do pokoje, optimista se přehrabuje v hnoji a říká: „Tolik hnoje tady je, to tu musí být někde koník!“.