Milí čtenáři Chechtavého tygra,

můžou za to jeřabiny! Za co? No, že končí prázdniny a začíná škola. Bylo za mých mladých let jasné, že jakmile jeřabiny zčervenají, neúprosně se blíží doba k zasednutí do školních škamen. A ten pocit nebyl vůbec příjemný, protože končila svoboda vstávání a cestování a blížily se povinnosti. S postupujícím věkem se ale priority mění. Pokud má člověk děti školou povinné nebo vnoučátka, s povděkem kvituje, kdy ti roztomilí tvorečkové nebudou vyžadovat tolik pozornosti od rodičů nebo prarodičů a postará se o ně nějaké školní zařízení. Je čas vydechnout, srovnat rozházené hračky, nářadí v dílně, vyčistit bazén a snad jet i do lázní. Můžeme se těšit, že deset měsíců bude zase klid.
Tak si ho užijme.
Za vaše příspěvky zasílané na mila@dronte.cz vám vřele děkuji.
Míla Pražák

Říká paní učitelka ve třídě dětem, ať řeknou nějakou větu, ve které je slovo ananas. Přihlásí se Pepíček, známý sprosťák. Paní učitelka chvíli váhá a pak si řekne, co na tom asi může zkazit a tak jej vyvolá. Pepíček spustí: „Tatínek koupil meloun, sežral ho a na nás se vysral…“

„Pane řediteli, jdu si stěžovat, Novák z 9.B mi řekl, že vypadám jako stará kráva.“
„Zasloužil by pár facek, už kolikrát jsem mu říkal, že nemá soudit lidi podle toho, jak vypadají.“

Ve čtvrté třídě se píše písemka z matematiky.
Franta pošeptá Karlovi: „Ten učitel je ale debil.“
Učitel na to zareaguje slovy: „Nenapovídej Franto, Karel na to musí přijít sám!“

V hodině učitelka vykládá látku: „Děti, ví někdo z vás, co je to pštros?“
Ani jeden žák to neví, a tak vysvětluje: „Pštros je taková velká slepice, velká asi jako já.“

Ve školní jídelně si přisedl student k profesorovi a ten říká:
„Prase si nezaslouží, aby sedělo s labutí.“
Student se zvedl s odpovědí: „Tak já letím.“
Čímž samozřejmě pana profesora namíchl a ten se rozhodl, že mu dá zabrat u zkoušek. Bohužel pro něj, student na vše odpověděl bezchybně. Proto mu dává poslední otázku: „Kdybyste si mohl vybrat ze dvou pytlů a v jednom bylo zlato, ve druhém rozum, který byste si vybral?“ Student po chvíli řekne, že by si vzal ten se zlatem. Profesor vítězoslavně: „No vidíte, a já bych si vybral ten s tím rozumem.
„ Student neváhá: „Vždyť jo, každý si vybere to, co mu chybí.“
Profesor už je tak vytočený, že na studentův test napíše BLBEC a pošle ho pryč.
Student odchází, aniž by se podíval na hodnocení a za chvíli se vrátí s otázkou: „Pane profesore, Vy jste se mi tu sice podepsal, ale nenapsal jste tu žádnou známku...“

„Děti, jaký je váš vztah ke škole?“ ptá se učitel.
„Jako počítání hvězd na obloze,“ říká Péťa.
„Nekonečný?“ ptá se učitel.
„Ne, je to ztráta času.“

Učitelka ve škole zahájí výuku, když vtom se ozve zaklepání na dveře a vstoupí žák. Paní učitelka je poněkud vyvedená z míry jeho pozdním příchodem, a tak se ho ptá: „Máš pro nás alespoň nějakou dobrou výmluvu?“
Načež žák odpoví: „Paní učitelko, dneska je venku tak hezky, tak já jsem si ráno řekl, že pojedu do školy na koni, ale ta potvora mi na Václaváku chcípla!“ Učitelka se zasměje, ale stejně žákovi napíše poznámku a pošle ho si sednout.
Uběhne pár minut, otevřou se dveře, do třídy vstoupí další žák a povídá: „Já jsem se ráno podíval z okna, vidím, že sluníčko svítí, a tak si řeknu, proč dneska nejet do školy na koni! Tak jedu, jedu, a ta mrcha mně na Václaváku chcípla!“
Učitelka trochu popuzená napíše žákovi poznámku a pošle ho si sednout.
Uběhne asi půl hodiny a vstoupí do třídy třetí žák, učitelka už toho má dost, a tak se na něj oboří: „A ty jsi asi taky jel do školy na koni, co?“
Žák se na paní učitelku zmateně podívá a pronese: „Ne, paní učitelko, já jsem jel normálně tramvají, ale měla zpoždění, protože před muzeem na Václaváku leželi dva chcíplý koně.“

Poznámka v žákovské knížce:
„Hodil mokrou houbu po učitelce a ta po dopadu na zem udělala loužičku.“

Prosím, poraďte mi něco na nízký tlak! Už jsem vypila litr červeného vína a stále se motám.

To, co na začátku vztahu nazýváme roztomilými odlišnostmi, tak to popisuje policie o patnáct let později jako motiv vraždy.

„Miláčku, jak dlouho žije osel?“
„Proč se ptáš? Není ti dobře?“

Ve vztahu jsou vždy dvě strany. Ta která má pravdu a muž.

Potkají se dvě kamarádky. Jedna říká druhé: „Proč jsi tak naštvaná?“
„Nesnáším svého manžela!“
„Proč?“
„Včera jsem ho požádala o tisícovku na kosmetický salon.“
„A co, nedal?“
„Hajz! Pořádně si mě prohlídl a dal tři!“

Babička s dědečkem jsou na procházce.
Zčista jasna do dědečka uhodí blesk, ale dědeček uskočí.
Babička: „No co to?“
Jdou dál a do dědečka znovu uhodí blesk, ale on znovu uskočí.
Babička: „No toto?“
Už jsou skoro doma, když najednou do dědečka znovu uhodí blesk, ale on už nestačí uskočit.
Babička: „No proto!“
(V. Kolařík)

Když Bůh tvořil člověka:
Bůh: „Ještě přidám jeden malý prst na noze.“
Anděl: „A na co?“
Bůh: „Kvůli nábytku.“
Anděl: „Nábytku?“
Bůh: „Věř mi, bude legrace!“
(V. Kolařík)

Jánovi Husovi to na jeho dobu celkom pálilo, ale často to bolo až na hranici, a preto mu ľudia hádzali polená pod nohy.
(V. Kolařík)

Všichni jsme tak trochu jako Robinson. Každý čekáme, až přijde pátek.
(V. Kolařík)