Můj rok s Tygrem

Milí přátelé Chechtavého tygra,
je tomu právě rok, co jsem napsal Astonovi, že mi chybí sobotní vtipy a tady nějaké posílám. Dal jsem si předsevzetí, že se Tygrovi budu věnovat rok a pak uvidíme. Popravdě, nejsem přítelem pravidelně se opakujících stereotypních činností a k usednutí před počítač se vždy musím dlouze přemlouvat. Nicméně, představa chechtajících se čtenářů, kteří vyhlíží sobotní přísun dobré nálady je znamenitou motivací. Problém je však, že dobrých vtipů existuje jen omezené množství a nových přibývá poskrovnu. A tak nezbývá než recyklovat a spoléhat na věkový průměr laskavého čtenáře, že v paměti neudrží vtip starší jednoho roku. Ó jak krutě se ale nyní mýlím. O tom svědčí některé sžíravé komentáře typu: „To už tady bylo!“ No jasně, že to tady někdy muselo být. Ono napsat článek není až tak složité jako vymyslet fakt dobrej fór. A pak se zoufalstvím čtu v diskuzi příspěvek : „To bylo slabý!“ případně „Fakt trapný!“
Práce na Chechtavém tygru mi přinesla ale i radostné chvíle. Pochvala pod článkem nebo zaslané vtipy pravidelnými dopisovateli pohladí a zahřejí u srdce. A tak milí čtenáři jak jsem již napsal v úvodu, uvidíme o kolik přetáhnu můj roční závazek. Záleží to také na vás, zda o chtipy stojíte. Pokud ano, potěšil by mě váš zájem vyjádřený v diskuzi. A jestliže připojíte město, odkud Tygra čtete, bude to pro mě zvláště velkým potěšením. Nu a za to vám posílám další porci dobré nálady. Moje mailová adresa mila@dronte.cz je vám i nadále k dispozici.
Míla Pražák

Manželka již ztratila trpělivost s chlastáním svého chotě a rozhodla se, že ho trochu vyděsí. Převlékla se za Lucifera a když se manžel v noci připotácel opilý domů, tak před něj vyskočila a zavřeštěla. Manžel si ji prohlédl a pak ponuře pronesl: „Mě nevyděsíš frajere, škyt, jsem dvacet let ženatej s tvojí ségrou!“

Mám zásadní stolovací otázku. Při štědrovečerní večeři se dává na kterou stranu talíře mobil?

„Tak za kolik?“ zeptal se solidně vyhlížející pán prostitutky v Perlové ulici.
„Za pětikilo“
„To je moc, dám tři stovky.“
Sociální pracovnice ze své taxy neustoupila a tak pán odešel s nepořízenou. Den na to prochází náhodou stejnou ulicí při nedělní procházce Prahou se svojí manželkou. Stojí tam ta stejná pracovnice, chvíli na něj zírá a pak řekne: „Včera ti bylo líto dát pětikilo a podívej co za hrůzu jsi sehnal za tři stovky.“

„Pane celníku, můžu si dovézt zlato na svou dovolenou do Karibiku?“ ptá se muž po telefonu.
„Ano, samozřejmě, ale přiměřené množství.“
„Aha a pane celníku, je přiměřené množství devadesát kilo?“
„No tak to určitě není, to je zatraceně hodně!“ nevychází z údivu celník.
Muž se otočí na svojí manželku: „Tak to vidíš, zlato, musíš zůstat doma.“

„Tati, jaký je rozdíl mezi slovy „skromný“ a „lakomý“ ?
„No, kdy si já koupím laciný kabát, tak to jsem skromný. Když ho koupím mamince, tak jsem lakomý.“

Stěžuje si policajt kolegovi : „Moje žena byla na ultrazvuku a nechce mi říct, co se nám narodí. Jen mi naznačila, že kluk to nebude.“

Můj manžel odjel na dlouhou služební cestu. Teď teda na mě padla veškerá chlapská práce! Ležím na gauči, piju pivo, koukám na filmy a na sport…
Ach jo, je to těžké, ale…musím!

„Děti jsem už vykoupala,“ hlásí chůva, „ale to větší se hrozně bránilo.“
„Ale ne! Vždyť to byl manžel!!!“

Moje manželka mi vyčítá dvě věci. Prý nevnímám, když mi něco vysvětluje…a pak říkala ještě něco…

Policista se ptá paní Dvořákové: „Proč jste zabila svého manžela tak netradičním způsobem, lukem a šípem?“
„No, bylo pozdě večer a já nechtěla budit děti.“

Na lavičce v parku se ocicmává pár milenců. Náhle se zpoza křoví vynoří chlápek a začne ženu osahávat na stehně. Milenec se na něj utrhne: „Co si to dovolujete, člověče?“
„Promiňte, chtěl jsem jen poprosit manželku, aby mi dala klíče od bytu.“

Pokud nemíváte napoprvé štěstí, parašutismus není pro vás určitě dobrý sport.

Karel přijde domů pozdě v noci, úplně nametený. Probudí manželku a naléhá: „Katko, Katko, vzbuď se! Víš co se mi právě stalo?“
„To teda nevím.“
„Šel jsem na záchod a světlo se samo rozsvítilo. A když jsem odešel, světlo se zas zhaslo, prostě jen tak – myslím, že získávám nějaký superschopnosti!“
Katka zoufale zasténá: „Bože Karle, ty prase! Tys zase nachcal do lednice!“

Na pracovním pohovoru: „Co by řekli vaši přátelé, kdybychom se jich zeptali na vaše slabé stránky?“
„Já žádné nemám. „
„Ale no tak, každý máme nějakou slabou stránku.“
„ Ne, nemám žádné přátele.“

Taky to tak nesnášíte, když přijdete k někomu domů a oni prostě nezavřou hubu a pořád na vás sypou dementní otázky jako „Co tu chcete,“ „Kdo jste“ nebo „To je skutečná zbraň“?

„Tak cos dneska dělal ve škole, Pepíčku?“ „Já o tom nechci mluvit, mami. Večer to stejně uvidíš ve zprávách.“

Manžel si všimne, že jeho žena nějak přestává slyšet a rozhodne se konzultovat rodinného lékaře. „Já jí to, pane doktore, nemůže říct takhle napřímo, ona by se urazila, chápete,“ vysvětluje lékaři.
„Na určení kvality sluchu je, pane Nováku, velice jednoduchý trik,“ poradí lékař. „Prostě se jí na něco zeptejte normálním hlasem, když od ní budete trošku dál a když neodpoví, protože vás neslyšela, tak se o kousek přibližte a pak zase a tak dále, dokud nenajdete vzdálenost, ze které vás slyší. Pak uvidíte, jestli je na tom opravdu tak špatně a můžeme to řešit dál.“
Povzbuzený manžel tedy přijde domů a najde ženu v kuchyni u sporáku. Řekne si, že je to skvělá příležitost, postaví se tedy do dveří za ní, aby ho neviděla mluvit, a zeptá se: „Copak máme dneska k večeři, Evičko?“ Žádná odpověď. Přijde tedy blíž. „Copak máme dneska k večeři, Evičko?“ Stále žádná odpověď. Přiblíží se ještě víc. „Copak máme dneska k večeři, zlato?“ Žena stále neodpovídá. Muž už je znepokojený tím, jak závažné to s jejím sluchem je, a přiblíží se tak, že už stojí téměř vedle své ženy. „Copak máme dneska k večeři, Evo?“
„Jdi do háje, Karle, vždyť ti už po čtvrtý opakuji, že bude kuře!“

Pozdě večer zastaví na opuštěné ulici zločinec dobře oblečeného pána s kufříkem: „Naval všechny svoje prachy!“
Pán je nesmírně pohoršen a protestuje: „Tohle nemůžete - víte vy, kdo já jsem? Jsem poslanec národního parlamentu!“
„Nepovídej,“ potěší se zločinec, „tak koukej navalit všechny moje prachy!“