Stalo se za minulého režimu. Řidič v dobré náladě uhání směrem ku Praze a na konci obce stopuje stopař. Řidič zastaví a když zjistí, že mají společnou cestu, nebrání se cestovatele vzít na spolujízdu. Další obci řidič bujaře profrčí vyšší rychlostí, než by se slušelo a patřilo. A jako na potvoru, za posledním domem stojí Veřejná bezpečnost a příslušný orgán už tepe řidiče. „ Tak si pane řidiči vystupte a vysvětlete nám, pročpak jste jel tak rychle?“ Nebožák se kroutí, škemrá, zlobí se, ale policista je neúprosný. Pokuta prostě bude. Řidič se ale pořád brání a tak si ho příslušník SNB zapíše do notesu a že bude přestupník předvolán. Ten usedne do auta a dobrá nálada je v háji. Stopař chvíli zaraženě mlčí, jako by bral kus viny na sebe, pak se osmělí a říká : „ Víte, mě to mrzí, že máte při jízdě se mnou takové patálie, ale snad to nebude tak hrozný. Mě včera pustili z lapáku, kde jsem seděl dva roky za krádeže. Já vám za to svezení nemůžu nic dát, tak jsem aspoň tomu esenbákovi šlohnul ten notes, kam vás zapsal.“

Mladý pošťák dorazí celý vyřízený do nejvzdálenějšího stavení na samotě s důchodem a povídá naštvaně dědovi: „Už mě fakt nebaví takovou dálku vám nosit ten důchod!“ Děda si ho přezíravě změří pohledem : „Už mě s těma kecama neser mladej nebo si objednám denní tisk.“

Jede starší noblesní dáma v Praze tramvají a nad ní stojí takový ošuntělý dědoušek s holí a pořád si s ní poklepává o podlahu. Dáma to chvíli ignoruje, ale pak jí to už nedá : „Musíte pořád tady bubnovat tou holí o podlahu?“ Dědoušek na to : „Musím, už si blbě pamatuju a protože jedu do Bubenče, tak si bubnuju, abych nezapomněl, kam to vlastně jedu.“ Madam ho pozorně vyslechne a věcně odpoví: „To je váš problém, já jedu na Malou Stranu a taky tady neuchcávám!“

Jde pocestný cestou necestou a potká babičku. „Babičko, pročpak máte s sebou tu kulovnici?“ Babička : „To kvůli znásilnění.“ „No, nebojte já vás nechci znásilnit!“ „Budeš muset, holenku!“

Přijde staroušek do nemocnice na vyšetření. Sestra sepíše potřebné papíry a povídá: „Dědo, nejdřív půjdete do prvního patra na krev, v druhém patře vám odeberou vzorek stolice, ve třetím moč no a pak ve čtvrtém sperma.“ Dědoušek si povzdechne při pomyšlení na tu tůru, ale pak dostane nápad: „Víte co sestři? Já vám tady nechám podlíkačky a tam to všechno máte!“

Povídají si dvě blondýnky. „Hele, chěla bys mít dvojčata?“
„Ne to fakt ne,“ na to druhá „nevydržela bych být těhotná osmnáct měsíců!“

Soudní přelíčení s přístupem pro veřejnost. Ticho, veřejnost napjatě poslouchá. Soudce se ptá dobře vypadající dámy: „Kolikpak je vám let paní?“
„Osmdesát pět pane soudče,“ odpoví pravdivě.
„Děkuji,“na to soudce, „tak nám řekněte, co se vlastně stalo?“
„Jako vždycky si takhle odpoledne vyjdu do parku a sednu si na tu červenou lavičku pod staletou lípou. A jak tam tak sedím a odpočívám, najednou se tam objevil takový docela hezký mladík.“
„Už jste ho tam někdy viděla nebo jste ho znala?“ zeptal se soudce.
„Kdepak, nikdy jsem ho před tím neviděla,“ odpověděla na to ta dobrá žena.
„No a jak to pokračovalo dál?“ vyzvídal soudce
„Přitiskl se ke mně a dal mi ruku na koleno.“
„No a to jste ho nechala?“ ptá se soudce.
„Nechala, připomnělo mi to mé mládí a moje romantické příběhy,“ odpoví zasněně babička.
„No a dál?“ povzbuzuje jí soudce.
Babičce ztuhnou rysy a naštvaně odvětí : „Pak si odsedl, dal ruku pryč a zařval : Aprílll!!“ „Tak jsem ho zabila, hajzla jednoho!“

Povídají si dvě blondýnečky u kafe. „Tak jsem zase neudělala tu autoškolu“
„Ale nepovídej, jak se ti to přihodilo?“
„No, vjížděli jsem na kruhový objezd a tam byla na ceduli padesátka, tak jsem ho padesátkrát objela.“
„To není možný,“ na to ta druhá „ a nepřepočítala jsi se?“