Milí příznivci Chechtavého tygra,

přeji vám klidnou májovou neděli mazaně prodlouženou o Svátek práce. Tak jestlipak jste byli v průvodu? Také ne? Ale to vůbec nevadí, protože obrazně řečeno, ten průvod z dávných dob se nám tak trochu přibližuje. Není třeba se ale děsit, občas to bývala v těch dobách také legrace. Možná si pamatujete na „UBEZPEČOVADLA“ , což byly takové ty cedule, většinou rudé, které se nám snažili připomenout například že: „pátou pětiletku splníme.“ A ta ubezpečovadla byla námětem různých parodií. Vzpomínám si na hezký nápis : Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak.“ Vtipálci tehdejší doby nelenili a udělali z toho : „Se Sovětským svazem, přišla bída na zem.“
A tak když jsem slyšel španělského premiéra jak říká po dramatickém blackoutu památnou větu: „ Nevíme sice co to způsobilo, ale už se to nikdy nestane!“, vzpomněl jsem si na ony rudé cedule. Tak ať vám o víkendu svítí nejenom slunce, ale i žárovka v lustru. Pokud potkáte nějaký dobrý fór, neváhejte jej poslat na mila@dronte.cz .
Míla Pražák

Za minulého režimu se snažila STB zjistit, kdo vymýšlí ty proradné politické vtipy. Pátrali, podpláceli, slibovali tučné odměny, až se konečně dostali na jakéhosi dědulu v Beskydech. Doplahočili se až k jeho chalupě, zrovna seděl před domem a popíjel slivovici. „ Tak dědo, prý jste to vy, kdo vymýšlí politické vtipy na KSČ a STB.“ Děda se pousmál: „Kdepak chlapci, to jste na špatné adrese, já nic nevymýšlím.“ Příslušníky to namíchlo a ten, který hrál toho zlého vyštěkl: „A víte, že tím rozvracíte naší socialistickou republiku?“ Děda se na něj upřeně podíval a pravil: „Tak tenhle fór fakt není ode mě.“

Jaké hlavní cíle si vytyčily jednotlivé sjezdy KSČ?
XV. sjezd: Doběhnout a předběhnout kapitalistické státy.
XVI. sjezd: Udržet s nimi krok.
XVII. sjezd: Neztratit stopu.

Soudce vyjde ze síně, opře se o zeď a uvolní potlačovaný smích. Kolega se ho ptá, co ho tak rozesmálo. „Právě jsem slyšel ten nejlepší vtip!“ řekne soudce. „Tak mi ho taky řekni!“ škemrá kolega, ale soudce odpoví: „Nemůžu, právě jsem za něj odsoudil chlapíka na deset let!“

Umírá starý cikán a místo faráře si ke smrtelný posteli pozve předsedu KSČ, že chce vstoupit do strany.
„A proč prosím tě chceš Dežo vstoupit do strany? Celý život jsi volný jako pták a teď tohle?“
„Když už má někdo umřít, ať je to komunista.“

Pekelníci dají vybrat hříšné duši, jestli chce raději do komunistického, nebo do kapitalistického pekla. Ptá se, co které peklo obnáší.
„No,“ povídá pekelník, „v komunistickém pekle přivezou fůru fošen. Nato přijede vozík s krabicemi hřebů a poté jeden pekelný sluha donese kladivo. Ty si do jedné fošny zatlučeš hřebíky, pak si na ně lehneš, přijede parní válec a převálcuje tě. V tom kapitalistickém pekle přivezou fůru fošen, pak přijede vozík s krabicemi hřebů a poté jeden pekelný sluha donese kladivo. Ty si do jedné fošny zatlučeš hřebíky, pak si na ně lehneš, přijede parní válec a převálcuje tě.“
„No to teda nechápu, v čem je rozdíl?“ diví se hříšná duše.
„V tom, že v komunistickém pekle jeden den nejsou hřebíky, druhý nepřivezou fošny, pak se zaběhne pekelný sluha a někdy nepřijede parní válec.“

Zasloužilý horník Vezprémi, zasloužilý člen strany, odchází do důchodu a vedení šachty a KSČ přemýšlí jaký dárek mu dát. Vzhledem k tomu, že Vezprémi byl v životě nejdále v Praze na sjezdu, přidělí mu exkluzivní poukaz do Brazílie. A aby to mělo pořádnou úroveň, zajistí, aby ho tam přivítal ten nejslavnější Brazilec - Pelé. Vezprémi přistane v Rio de Janeiru, červený koberec a na něm ho s kyticí vítá sám veliký Pelé: „Vezprémi, já tě vítám na rekreaci u nás v Brazílii.“
Vezprémi: „Tož děkuji, ale který ty jsi, synku, že tě neznám?“
Pelé se zarazí a říká: „Jak to, vždyť mě zná celý svět.“
Vezprémi: „A sakra, Lenin - a kde ses tak fajně opálil?“

Za bolševika přijde pán na úřad a žádá si vízum na dva dny do Kanady. Úředník: „Prosím vás, na dva dny? To máte sotva na cestu tam a zpátky.“
„To mi stačí, já jen potřebuju zabít tchyni.“
„To vám vadí? V Kanadě ?“
„Mně ne, vám.“

Zemřel soudruh Brežněv. Všude je smutek. Všechna zábava se ruší. V kině zhasla promítačka a rozsvítilo se světlo. Předstoupil ředitel kina a pronese: „Soudruzi, končím promítání, zemřel soudruh Brežněv!“
Nato vstal starý pán v poslední řadě a pronese: „Kurva, to nemáte jiného promítače?!“

Mezinárodní rychlík vjíždí do jedné ruské vesnice, průvodčí naběhnou, odeženou všechny cestující od oken a okna zatemní černými závěsy. Po průjezdu vesnicí okna zase odtemní. Nikomu to nepřipadá divné, jen jeden cizinec se ptá průvodčího, co to jako mělo znamenat.
„No víte, asi před deseti roky tento rychlík pro poruchu musel zastavit v této vesničce. V té době šlo jedno místní děvče vykonat potřebu do kukuřice a z vlaku ji při tom uviděl jeden Američan. Okamžitě se do ní zamiloval, z vlaku vystoupil, oženil se s ní a vzal si ji do Ameriky.“
„To je teda opravdu romantický příběh, ale jak to souvisí se zatemňováním oken?“
„No, od té doby každý den, kdy projíždí tento rychlík, v té kukuřici vykonává potřebu celá vesnice!“

Za starým, moudrým učitelem bojových umění přijde jeho žák: „Mistře, omlouvám se, že obtěžuji se svým osobním problémem… mám dívku. Milujeme se často, ale vždy používám ochranu. Přesto je těhotná! Máte pro to nějaké vysvětlení?“
Mistr se dlouze zamyslí, a pak promluví: „Řeknu Ti jeden starý příběh. Jakýsi anglický gentleman si v Indii vyšel na procházku. Byl blízko domorodé vesnice, vtom se proti němu vyřítil tygr – lidožrout! Gentleman neměl u sebe zbraň. Měl pouze deštník. Namířil s ním na tygra… výstřel! A tygr byl mrtvý!“
Žák protestuje: „To je přece blbost. Do tygra to musel napálit někdo jiný!“
„Bingo! Sám sis odpověděl!“
(L.Němeček)

Po obdržení zprávy o úmrtí Svatého Otce zavládla mezi pracovníky Institutu Václava Klause nelíčená panika. Naštěstí se brzy vyjasnilo, že šlo pouze o papeže.
(M.Borýsek)

„Proč stojí tábor imperialismu na pokraji propasti?“
„Aby měl na nás dobrý výhled.“
(M.Borýsek)

Dopravní hlídka prohlíží řidičovy papíry a ptá se ho: „ Jak se jmenujete?“
Řidič: „ Ten, co uměl číst, už u vás nepracuje?“
(M.Pressl)

Před porodnicí volá manžel na ženu: „ Už se to narodilo?“
„ Ano, je to kluk, 52 cm a má 3 kila.“
„ A komu je podobnej?“
„ Ále, toho neznáš!“
(M.Pressl)

Dnes jsem potkal na ulici magora, co mluvil se psem...
Když jsem to říkal doma kocourovi, málem se počůral smíchy...
(M.Pressl)

Dostávám se do věku, kdy první, co ráno udělám, je, že se mrknu, jestli mi na palci u nohy nevisí cedulka.
(M.Pressl)