Milí čtenáři Chechtavého tygra,
je tu poslední den roku 2025. Můžeme snad napsat, že jsme se jím docela obstojně prochechtali. Užili jsme si pěkné léto i trochu zapršelo, sklizeň také nebyla špatná, v naší vlasti je v zásadě klid a mír a naši psi jsou, když se to vezme kolem a kolem taky hodní. Co víc si přát? Já vím, hlavně to zdraví, udržet myšlenku, moč a dobrou náladu. Redakce Chechtavého tygra vám všem děkuje za milou spolupráci a hlásí, že s vámi bylo v tomto roku fakt dobře. Opatrujte se a přejme si, ať i ten rok nadcházející je pro nás alespoň tak dobrý jako ten minulý. To vše vám přeje
Míla Pražák mila@dronte.cz

Farář jde po vesnici a co nevidí, obrovský billboard a na něm kříž a na tom kříži Ježíš. Pod křížem je napsáno : „NAŠE HŘEBÍKY UDRŽÍ VŠECHNO!“
Farář se nasupeně rozběhne k majiteli železářství, který nechal billboard vytisknout. Vysvětlí mu, že takto to přece nejde, že by to mohlo být rouhání a podnikatel slíbí, že dá vše do nejlepšího pořádku.
Druhý den jde farář na kontrolu billboardu. Na něm je prázdný kříž, dole pod křížem se válí v blátě Ježíš a nápis praví: „S HŘEBÍKY OD NÁS BY SE TO NESTALO!“

Mladá manželka přistihne svého manžela v posteli s jinou ženou.
Naštvaně se rozkřičí: „Moje máma mě správně říkala, že jsi chlap, kterej každou ženskou hned zatáhne do postele! A ty mami nečum! Taky jsi mě taky pěkně nasrala!“

Hanka a Honza jsou zavření jako pacienti v blázinci. Jednoho dne se loudají kolem bazénu a Honza skočí do vody a začne se topit. Hanka neváhá, skočí za ním a zachrání ho. Ředitel se o této příhodě dozví a nechá si zavolat Hanku.
„Hanko, mám pro tebe dvě zprávy, jednu dobrou a jednu špatnou. Ta dobrá je, že za tvé zásluhy o záchranu Honzy, a za tvou pohotovou reakci tě pustíme domů, je vidět, že jsi schopná se sama o sebe i o druhé postarat. Ta špatná zpráva je, že se dnes Honza oběsil na pásku a je mrtev. Je mi to moc líto.“
Hanka vyhrkne: „Nebojte, on nespáchal sebevraždu, já ho tam pověsila, aby uschnul.“

Archeolog vykopal stařičkou kostru a po analýze hlásí na ústředí, že kostra je stará čtyři tisíce let a zemřela na infarkt. Ústředí se to nezdá a pošlou jí na výzkum do slovutného ústavu v Americe. Zanedlouho přijde zpráva, že vše je pravda, tak jak to popsal archeolog. Řediteli je to divné, jak je možné, že to nálezce zjistil během tak krátké doby. Zavolá si ho k sobě a on vysvětluje: „Bylo to docela jednoduché, ta kostra měla v ruce malý lísteček s textem : Sázím 10000 šekelů na Goliáše.“

V soudní síni. Soudce k obžalované: „V plechovce, kterou jste ukradla, bylo osm broskví. Dostanete osm měsíců natvrdo!“
Ze soudní síně se ozve manžel: „Ukradla ještě kilovou plechovku hrášku!“

Manželka telefonuje na polici: „Manžel mi dal facku!“
Policista: „Máme ho přijet zatknout?“
Manželka: „Ne, vzkřísit!“

Matka přijde navštívit svého synka, faráře. Chodí po faře a vše pozorně prohlíží, vejde do ložnice, koukne na rozestlanou manželskou postel a vykřikne: „Proboha, synu, snad tady nespíš se svojí hospodyní?“
„Ale matko, neboj, sice tady spí ,ale mezi námi spí taky pes. A když na mě přijde v noci pokušení, tak vezmu psa a jdu s ním na procházku.“
„No a co když přijde pokušení na hospodyni?“ vyzvídá matka.
„Tak vezme psa ona a jde.“
„A co když přijde pokušení na vás oba najednou?“
„No nic, tak jde holt na procházku pes sám.“

Paní učitelka : „Slabý svit měsíce matně osvětluje krajinu. A teď mi děti řekněte jak by se to řeklo lidově.“
Přihlásí se Pepíček: „Můj táta by řek, že je tma jako v prdeli.“

V sexshopu. „Dobrý den, chtěl bych jednu nafukovací Anču.“
„Ale člověče, vždyť jsem vám jednu už prodal minulý týden!“
„Tu už nemiluji!“

Pořídil jsem si bezva navigaci pro seniory, nejen, že mi ukáže trasu a cíl, ale dokonce mi řekne, proč tam jedu.

Operátor: „Vy jste přímo zřizovatel této linky?“
Zákazník: „Jak to myslíte?“
Operátor: „Na koho je ta linka psaná?“
Zákazník: „Jako, kdo tu je?“
Operátor: „No, dejme tomu.“
Zákazník: „Já a můj pes.“
Operátor: „Ale já bych potřeboval jméno.“
Zákazník: „Ťapina.“

„Táto, ty máš monokl?“
„Jo, a ty budeš mít dva, jestli tvoje holka ještě někdy zapomene tanga v našem autě!“

Prodejna Maso Uzeniny na Silvestra těsně před zavíračkou. Přiběhne udýchaný zákazník: „Máte kuře?“
Řezník: „Ano, samozřejmě.“ Vytáhne poslední kuře co tam má a je rád, že se ho koncem roku zbaví. Hodí ho na váhu: „Kilo a dvacet deka.“
„To je malý, větší byste neměl?“ žadoní zákazník.
Řezník vezme kuře, vrátí ho do ledničky, která už zeje prázdnotou, chvilku tam jako šátrá, potom vezme to samé kuře, trošku ho pootočí, přitlačí na váhu a říká: „Kilo osmdesát.“
Zákazník: „Skvělý, vezmu si obě!“

„Ach, lásko! Drahoušku! Jestli mi dáš ještě jeden polibek, budu navždy tvá!“
„Dopr…. Díky za varování!“
(elektik)

Vzduchoplavkyně v balonu si uvědomila, že se ztratila. Snížila výšku a na zemi spatřila muže. Ještě trochu klesla a zakřičela:
„Promiňte! Můžete mi pomoci? Už před hodinou jsem se měla setkat s přítelem, ale nevím, kde jsem.“
Muž na zemi jí odpovídá: „Vznášíte se v horkovzdušném balonu asi deset metrů nad zemí mezi 49. a 50. stupněm severní šířky a 14. a 15. stupněm východní délky.“
„Vy jste určitě inženýr.“ – říká balonistka.
„To jsem. Jak to víte?“
„No,“ - nato balonistka - „Řekli jste mi to technicky korektně, ale nevím, co si s tím počít a pořád jsem ztracená. Upřímně řečeno, moc jste mi nepomohli. A ještě víc jsem se zpozdila.“
Muž na zemi se na ni podíval a říká: „Vy musíte být z manažmentu.“
„No ano. Proč?“
„Očividně nevíte kde jste ani kam míříte. Vystoupali jste pomocí teplého vzduchu. Slíbili jste něco, co neumíte dodržet a čekáte, že lidé pod vámi vyřeší vaše problémy.“
(elektik)

Dva partneři v právnické společnosti si najmou novou roztomilou mladou sekretářku a hned začnou soutěžit o to, kdo se s ní vyspí, i když jsou oba ženatí. Jednomu se to nakonec povede a jeho partner vyzvídá: „Tak co?“ ptá se.
„Jo, dobrý. Ale moje žena je lepší.“
Po čase si k sekretářce najde cestu i druhý právník.
„Tak co myslíš?“ ptá se první.
„Měl jsi pravdu.“
(elektik)

Jan se ptá Ivety: „Řekni mi Iveto, ale upřímně, byla jsi mi vždy věrná? Podvedla jsi mě někdy?“
Iveta odvětí: „Nikdy bych to neudělala můj milý Honzo…“
„No tak Ivetko, řekni, já z toho nic dělat nebudu.“
A Iveta spustila: „No milý Honzíčku, jen třikrát. Pamatuješ si jak si začal hrát za Baník a trenér tě nechtěl dát do sestavy? Tak jsem šla za trenérem a co, nechal tě potom hrát?“
„No, nechal,“ odpoví zaraženě Honza.
„A když tě trenér začal dávat do hry, nikdo ti nechtěl sehrávat. Tak jsem šla do šatny. A přihráli ti všichni potom míč?“
„No, přihráli.“
„A když ti spoluhráči přihrávali, pískal na tebe celý stadión?“
„No pískal.“
„No vidíš a píská snad teď na tebe někdo….?“