Milí čtenáři Chechtavého tygra,

taky vám už někdy žbluňklo? Asi se ptáte jak žbluňklo. Všiml jsem si, že se mobilní telefon se stal neodmyslitelnou součástí našich osobností. Prakticky jej máme vždy při sobě jako součást našeho těla. Aby ne, vždyť je to naše externí paměť, fotoaparát, GPS, telefon a kontakt s okolním světem. Také nám nahrazuje denní tisk a literaturu. A v tom je ten zakopaný pes. Zatímco jsme do komůrky ticha a meditace chodili na vykonat potřebu s výtiskem novin či novým číslem Dikobrazu, nyní nám stačí tato zázračná skříňka, která nám krátí chvíli než dosáhneme potřebného výkonu. Na časopisy bývala na WC u osvícených domácností přihrádka či košík a výběr čtiva byl tak různorodý. Zjišťuji, že přihrádky na mobilní telefony na hajzlících zatím ještě nejsou. A tak statečný vykonavatel uloží mobil zpátky do kapsy nebo na zásobník toaletního papíru. Pak už stačí jeden neopatrný pohyb a mobil je v hajzlu. Doslova. A to je to osudové žblunknutí. Že se vám to ještě nikdy nestalo? Buďte rádi, operace to prý bývá velmi nechutná. A to ještě záleží na tom, jaký typ záchodu používáte. Zda s odpočívadlem nebo bez. To je potom utopený mobil hlubší záležitost. Nejveselejší historky jsou pak při použití latríny. Tam jsou ty hloubky opravdu nedozírné…
O víkendu má být horko, tak ať vám žbluňká jinde než na prévetu.
Díky za vaše příspěvky zasílané na mila@dronte.cz
Míla Pražák

Je ti smutno?
Nikdo tě nechce?
Nikdo tě nemá rád?
Nikdo tě ani nepolíbí?
Nikdo tě nepohladí?
Nikdo tě nepochová?
Tak nám zavolej!
My tě pochováme.
Tvůj pohřební ústav.

Konečně jsem na to přišla. Většina ženských problémů začíná muži!
Men -struace
Men – opauza
Men – tální porucha

Dcera : „Mami, tati, rozhodla jsem se osamostatnit!“
Rodiče: „Ale to je skvělé!“
Dcera: „Kufry máte za dveřmi.“

Dvě kamarádky: „Představ si, Karel mě dneska poprvé políbil!“
„No konečně! A už jsi mu řekla, že s ním čekáš dítě?“

Manžel končí jeden vypjatý hovor s manželkou: „Francouzi pijí šampaňské, Skoti whisky, Italové víno, Rusové vodku, Češi pivo. Taky by sis mohla najít nějaké místo v Evropě a přestat mi pít krev!“

Včera v noci jsem se před usnutím díval na oblohu a vidím Malý vůz, Velký vůz, Polárku, Měsíc, Kasiopeu a pak si říkám : „Do háje, kde mám střechu???“

Řekl jsem synovi: „Podej mi prosím ty noviny!“
On na to, že jsem archaický dinosaurus ze staré školy a že dnes lidé používají tablet.
Podal mi tedy tablet.
Moucha neměla šanci.

Ptá se synek otce: „Tati, kolik stojí se oženit?“
„Nevím synku, ještě stále za to platím.“

Zvoní telefon: „Unesli jsme tvou tchýni, pošli výkupné sto tisíc eur.“
„A když nebudu chtít zaplatit?“
„Tak ji naklonujeme.“

Jdou dva opilí ve tři hodiny ráno z hospody zkratkou přes les, je hrozná tma a jim se chce hrozně močit. Tak vykonají potřebu, najdou se po hmatu a jeden povídá druhému: „ To je divný, čůrám dopředu, ale mám pomočený záda.“
„To nic není, já jsem močil na strom a on normálně odešel!“

Dnes přišel ke mně můj syn a zničehonic mě objal.
Příjemně mě to překvapilo až dojalo, ale pak se otočil k otci a slyšela jsem:
„Máš pravdu, přibrala…“

Hledala jsem dobrou dietu a kamarádka mi řekla, že nemám žrát sladké a mastné a přestat chlastat.
Teď si hledám novou kamarádku.

„Nemůžu uvěřit tomu, že jsi byl v bordelu za děvkama,“ křičela Sára na manžela. „Opravdu jsi mě zklamal!“
„Nemůžeš svalovat vinu jen na mne,“ nedal se Kohn. „S tebou to nikdy takové nebylo.“
„No, to je ale tvoje vlastní vina,“ odpověděla Sára. „Nikdy jsi neřekl, že bys byl ochoten za to zaplatit!“
(J.Skalla)

Muž sedí doma na gauči, dívá se na televizi, když z kuchyně slyší hlas své manželky...
„Co si dáš k večeři miláčku? Kuřátko, hovězinku, nebo jehňátko?“
Muž odpoví: „Děkuji, dám si kuřátko.“
„Ty kuš! Máš tam pomazánku! Já si povídám s kočkou.“
(J.Skalla)

Sedí Rabinowitz na lavičce před svým domem. Jde kolem Silberstein a zeptá se ho, nad čím přemejšlí.
„Ale, je to jen taková marnost nad marnost. Napadlo mě, že kdyby Adam a Eva byli Číňané, snědli by nejdříve hada a bylo by po problémech.“
(J.Skalla)

V kupé rychlíku z Prahy na Moravu se nóbl pasažér představí židovskému obchodnímu cestujícímu: „Jsem hrabě Esterházy.“
„Těší mě, já jsem Dobrotivý bůh.“
Hrabě se málem urazí: „Vy mi můj původ nevěříte? Chcete se ze mě dělat legraci?“
„Kdepak, to ne – já jsem totiž obchodní cestující a kdekoliv se objevím, lidé volají: Dobrotivý bože,už jste zase tady?!“
(J.Skalla)