Milí čtenáři Chechtavého tygra,
Prosluněné letní dny vybízí k různým kratochvílím a pro mě jí byla zajímavá jízda vlakem z Mariánských lázní do Prahy. Jezdí zde Pendolino a tak jsme s manželkou vyzkoušeli zázrak moderní techniky, vždyť naše láska k železnici sahá až k mašinkám TT v dětství. Zážitek to byl hezký a to zejména díky tomu, že zde byl zařazen jídelní vůz, kde jsme si dali dobrou snídani s kafíčkem. Pak už ani nevadilo, že se moderní vlak tak divně nakláněl, což může vyvolávat malou mořskou nemoc nebo, že v tichém oddílu hrála veselá rodinka netiše karty. Vlak nás dovezl až do centra Prahy a tak jsme nemuseli překonávat hřibovské silniční zátarasy, pokud bychom se do velkoměsta vypravili autem. Tak to také zkuste, jízda vlakem je opravdový zážitek. Zejména v létě.
Díky za vaše vtipy zasílané na mila@dronte.cz
Míla Pražák

Cestující křičí ve vlaku na průvodčího:
„Člověče, proč bych vám ukazoval jízdenku? Vždyť podle jízdního řádu jsem měl být už hodinu doma!“

Na nástupišti se ptá jeden cestující jiného: „Prosím vás, kam ten vlak jede?“
„Támhle po kolejích.“

Sedí dva v kupé ve vlaku a ten jeden se dívá z okna a při tom si pořád mumlá: „Dvacet, dvacet pět... třicet čtyři! Patnáct, třicet, padesát, osmdesát... devadesát pět!“
Druhý pán ho poslouchá, nedá mu to a zeptá se: „Prosím vás, co to pořád počítáte?“
„Ale, vždycky když projedeme kolem nějakého stáda, tak si spočítám počet kusů dobytka,“ odpoví ten první.
„To není možné, abyste to stihl spočítat za tak krátkou dobu,“ diví se ten druhý. „Víte co, za chvíli budeme projíždět kolem našeho statku, schválně, jestli spočítáte přesně, kolik mám krav,“ navrhne.
Když projíždějí kolem toho statku, první pán se dívá a mumlá: „Dvacet, padesát, osmdesát... sto dvacet čtyři!“
„To je úžasné, to je úplně přesně!“ žasne druhý pán. „Jak je možné, že to spočítáte tak rychle?“
„No, víte, je v tom takový fígl,“ svěřuje se první pán. „Já jim nejprve spočítám nohy a pak to vydělím čtyřma.“

Seděl děda ve vlaku a bafal fajfku. Naproti němu seděla slečna a ptá se: „Dědečku, musíte tak hulit, já už vás skoro nevidím.“
A dědeček říká: „Jedu do Hulína a abych to nezapomněl, tak kouřím.“
Slečna: „Tak to mám štěstí, že nejedete do Vejprd.“

Pan Novák se hádá s výpravčím: „Na co jsou jízdní řády, když podle nich nejezdíte?“
„A na co bychom měli čekárny?“ povídá výpravčí.

Přijde chlap na nádraží k nápisu INFORMACE a ptá se: „Nevíte, proč jsem se ženil?“

Strojvůdce Vaněk leží v nemocnici zraněný po srážce rychlíku s nákladním vlakem. Jenom díky jeho chladnokrevnosti a zkušenosti nedošlo k nedozírným škodám a ztrátám lidských životů. Ministr dopravy ho sám osobně navštíví se svým doprovodem a pustí se spolu do srdečného rozhovoru: „Tak jak se vám vede, pane Vaňku?“
„Už je to lepší, pane ministře.“
„Jak dlouho už jezdíte?“
„Dvacet osm let.“
„A kolik je vám roků?“
„Jedenapadesát, pane ministře.“
„Jste ženatý?“
„Ano.“
„Hmm... tak mi řekněte, jak vlastně k tomu neštěstí došlo?“
„Totiž, pane ministře, jak se to tak stává. Nedával jsem pozor a pak už jsme se holt museli vzít.“

Nádraží, vlak připraven k odjezdu. Najednou tam běží pán a volá: „Horáček, Horáček!“
Pan Novák se vykloní z okna a bum, dostane ránu pěstí.
„Co si to dovolujete!“
„Jste Horáček?“
„Ne!“
„Tak nemáte čumět z okna!“

Ve vlaku jede mladík a žvýká žvýkačku. Asi po půlhodině se k němu nakloní starší babička a říká: „To jste hodný, že si se mnou povídáte, ale já vás vůbec neslyším.“

Patrick McGovern jede vlakem načerno. Když ho chytí průvodčí, odmítá Patrick zaplatit jízdné a pokutu a také nechce vystoupit. Rozčilený průvodčí uchopí jeho kufr a vyhodí mu ho oknem.
„Vrahu!“ volá Patrick. „Byl v něm můj jediný syn!“

Starší Žid si stěžuje: „Rebe, co mám dělat se svým zetěm? On mne neposlouchá…“ Rabi: A co provádí?“ Už od časného rána sedí nad Talmudem a studuje, pak si vloží tefilim a modlí se s takovou vážností, jako by se modlil za všechny Židy, a pak zase sedí a studuje Gemaru…“ Rabi se diví: „A na to si stěžujete? Já přece dělám totéž…“ Starý Žid: „Rebe, voni musej – voni jsou přece rabín! Ale můj zeť to dělá dobrovolně a myslí to vážně!“
(T.Vodvarka)

V roce 2016 vyloupil jeden Kansasan banku, aby ho zavřeli a on se tak dostal pryč od své ženy. Byl odsouzen k domácímu vězení…
(P.Adamek)

Sára překvapila Maxe o svatební noci tím, že požadovala poplatek za milování ve výši 25 liber. Max byl trochu zaskočený, ale příliš vzrušený na to aby mohl smlouvat. Sára ale požadovala tento poplatek pokaždé, po celou dobu jejich manželství. Maxovi to nevadilo, měl prosperující firmu a měl za to, že Sáře přispívá na kadeřníka a pěkné šaty. Po 30 letech manželství přijel jednou domů úplně zlomený. Svěřil se Sáře, že jeho firma zkrachovala a že je na mizině. Sára otevřela prádelník a vytáhla z něj spořitelní knížku a podala ji Maxovi. Tomu málem vypadly oči z důlků, když viděl že má na ní naspořeno milion liber. Pak mu ještě podala akcie v hodnotě dalších dvou milionů. „Drahý, vůbec se nemusíš bát o naši budoucnost, takhle jsem investovala poplatky za milování.“ Max posmutněl ještě víc. „Drahý, ty nemáš radost? Už se do smrti nemusíme bát o peníze!“ „Kdybych, moje milovaná, věděl co dokážeš s 25 librami měsíčně“ odpověděl Max, „přepsal bych hned na začátku na tebe celou firmu.“
(T.Vodvarka)

Rabbi Naftali měl tři dcery a jediného syna. Bohužel se stalo, že ten jediný syn se zamiloval do dívky z velmi nízkého stavu, nepříliš chytré, ale neobyčejně krásné. Učiteli a jeho ženě se to nelíbilo. Ale Rabbi Naftali byl dost chytrý, aby věděl, že nemá smysl něco proti tomu dělat a lepší je jen mlčet. Tak mlčel. Jeho žena si ale vzala tu věc k srdci, vzdychala a naříkala a neustále ponoukala svého muže, aby něco udělal. Ten mlčel i nadále, až jednou ztratil trpělivost a řekl ženě: „Řekni mi jen, proč by si tvůj syn zasloužil něco lepšího než jeho otec?“
(T.Vodvarka)

Bella byla jediná Židovka ve třídě ve výběrové škole ve Scarsdale. Hodně si toho považovala, protože v té době přijímali pouze křesťany.
Při závěrečných zkouškách, Bella prospěla s vyznamenáním, zatímco její největší kamarádka, řecká katolička Cynthia propadla.
„Já to prostě nechápu,“ stěžovala si Cynthia. „Těsně před zkouškami jsem zapálila svíčku svatému Petru, svatému Barnabášovi a několika dalším svatým a koukni, jak jsem dopadla!“
„Já jsem taky zapálila svíčku,“ řekla Bella.
„Cože, ty, Židovka, jsi zapálila svíčku? A komu?“
„Nikomu, zapálila jsem svíčku a učila jsem se celou noc.“
(T.Vodvarka)

David Silverstein, začínající herec, se zamiloval do Shiry Rosenbaumové a tak šel požádal Mojšeho, jejího otce, o její ruku. „“K tomu nikdy nesvolím,“ řekl Mojše nekompromisně, „aby se moje dcera provdala za komedianta.“ „Otče, myslím, že byste změnil názor, kdybyste mě viděl na jevišti.“ Mojše na konec svolil. Po představení za ním David hned běžel a ptal se jak se mu to líbilo. „Víš co,“ řekl Mojše, „klidně si moji dceru vezmi.“ „Opravdu?“ řekl trochu překvapeně David.
„Opravdu, přesvědčil jsem se že z tebe žádný herec nebude.“
(T.Vodvarka)

Mladý manželský pár přišel k rabínovi a chtěl se dát rozvést. Rabi vyslechl vzájemná obvinění a pokoušel se oba smířit. Ale všechny snahy byly marné – nic nepomáhalo, pár trval na svém. Ale pak se začali přít o své jediné dítě, chlapečka. Chtěl ho on, chtěla ho i ona. Nikdo nechtěl ustoupit. Rabi se pokusil ještě jednou o smír. Nakonec řekl: „Rozlukový lístek vám dát nemohu, ale dám vám radu. Ty chceš dítě, a ty ho chceš také – mám ho snad roztrhnout na dvě půlky? Jděte tedy v míru domů, a když Bůh dá, budete mít do roka druhé dítě. Pak zase přijďte sem. Ty si vezmeš jedno dítě a ty si vezmeš také jedno dítě, a pak se můžete v klidu rozejít…
(T.Vodvarka)

Dva přátelé, Birnbaum a Stern, šli kolem katolického kostela, na němž byl nápis: Kdo se u nás nechá pokřtít, dostane 500 USD. Birnbaum říká: „Poslouchaj Stern, to by byl dobrý obchod, nezaskočej tam?“ Stern souhlasí a za nějakých 20 minut vyjde z kostela, hlava ještě mokrá a na otázku, jaký to bylo, odpoví, že výborné. „No tak bychom se mohli o těch 500 dolarů šábnout, ne“ povídá Birnbaum, „nakonec, byl to můj nápad.“ Stern na to: „Věděj, a to mi na vás Židech vadí nejvíc“.
(T.Vodvarka)

„Tatínku, opravdu přijede maminka tímhle vlakem?“
„Nekecej a odnášej ty pražce!