Milí čtenáři Chechtavého tygra,

máme tady srpen, ještě nedávno byly Velikonoce, prostě letí to jak na řetízkovém kolotoči. A díky těm vedrům mi mozek jede tak na půl plynu a při výšce mého IQ je to opravdu na pováženou. Chtěl jsem se s vámi podělit o jednu veselou příhodu, nicméně dopadlo to jako vždycky, nenapsal jsem si to a teď marně bloumám, co to vlastně bylo. Zdá se, že úmorná vedra brzy skončí a za chvíli budeme nadávat na úmornou zimu. Ta má ovšem tu výhodu, že si můžeme zatopit v kamnech. Já vím, vzdělaný čtenář namítne, že ve vedru můžeme použít klimošku, ale to je pro náš starý dům v přírodě opravdu velká novota. Takže využíváme klimošku přírodní, spodní místnost si trvale drží i v těch největších parnech dvacet dva stupňů. Kámen je holt kámen. Tak na sebe dejte pozor, také si najděte nějaký sklípek, jeskyňku, lednici či mrazák a tam to v klidu přečkejte. Tu chladivou chvíli si mezi mraženými kuřaty můžete zkrátit třeba čtením Chechtavého tygra.
Díky za vaše příspěvky zasílané na mila@dronte.cz
Míla Pražák

„Pane vrchní, mám hlad, co mi doporučíte?“
„Volský jazyk!“
„V životě bych nejedl to, co měl někdo v hubě. Dám si vajíčka!“

Povídají si dvě kamarádky. „Představ si, můj chlap v noci ze spaní pořád mumlal a vzdychal po nějaké Janě.“
„A co říkal, když se ráno probudil?“
„Už se neprobudil.“

Každá, pravdu každá žena si zaslouží, aby se na ní muž díval jako by byla poslední pivo v lednici.

Policajt na paní v autě: „Prosím vás, řidičko, jste normální?“
„Ne nejsem, ale nebojte, jsem přpoutaná.“

Tak jsem začal jíst proteiny na klouby. Nejlepší jsou ty pro koně. Opravdu to pomáhá!
V říjnu běžím Velkou pardubickou!“

Probudí se po ránu chlap s pěknou opicí po značně vydařeném večírku v posteli vedle ženy. Chvíli na ní nechápavě civí a pak se mu přece jenom trochu rozjasní a začne uvažovat: „ Je to moje manželka nebo mám zaplatit?“

V letadle se ozve z reproduktoru hlas pilota: „Milí cestující ,pokud je mezi vámi lékař, prosíme, aby neprodleně přišel do kabiny pilota.“
Jeden cestující se zvedne a jde.
Za chvíli se ozve z reproduktoru hlas lékaře: „Milí cestující, je mezi vámi pilot?“

Člověk by neměl používat cizí termity, když je nezná suterénně nebo není v dobré konvici, protože je zde veliké rizoto, že to skončí fiatem. Každý se tváří jako suvenýr, ale vrátí se mu to jako buzerant.

Na přednášce o škodlivosti alkoholu: „Je spousta případů, kdy od muže alkoholika odešla žena.“
Přihlásí se v sále chlap: „A kolik je toho potřeba vypít?“

Sedí tři Židé v restauraci a vtom vejde krásná mladá žena.
První z nich povídá: „Pánové. Viděj ty náušnice s brilianty? Tak ty má ode mně.“
Druhý na to: „Viděj ten náhrdelník se safírem? Tak ten má ode mně.“
Třetí se jen pousměje a praví: „ Viděj ty její kruhy pod očima? Tak ty má ode mně.“
(T.Vodvářka)

Sedí dva pánové v restauraci a u vedlejšího stolu tři Židé.
Jeden z Židů řekne nahlas: „Osmdesátsedm“. A ti zbylí dva propuknou v hurónský smích
Pak další ze Židů řekne: „Padesátpět“, A opět smích.
Jeden od prvního stolu se ptá: „Co je to? Proč se smějí číslům?“
Druhý mu odpoví: „Oni znají všechny židovské anekdoty a mají je očíslované. Takže stačí říct číslo a ti zbylí hned vědí, o čem to bylo.
První pán chvíli přemýšlí, pak vstane, dojde k židovskému stolu a řekne „Patnáct“. Nic, žádná odezva.
Vrátí se ke stolu a ptá se: „Řekl jsem něco blbě? Nějak jsem je urazil?“
„Ale ne, ale řekl jste to málo procítěně.“
(T.Vodvářka)

Icik se vracel z rybářského výletu u Galilejského moře. Už se pomalu stmívalo, tak spěchal, aby nedostal doma vyhubováno. Ke vší smůle ho zastavila silniční kontrola. „Pánové, vím že jsem jel rychleji a měl jsem pro to dobrý důvod. Navíc se podívejte, kolik projíždějících řidičů jede ještě rychleji než já. To to není fér, abych zrovna já dostal pokutu,“ zkoušel Icik obměkčit policisty. „Vidím, že jste rybář“, řekl policista, co mu kontroloval doklady. „Ano, proč?“ „Už jste někdy pochytal všechny ryby?“
(T.Vodvářka)

Malého Ottu Poppera přistihne porybný s kbelíkem plným úhořů.
„Ty pytláku mrňavý, víš jaký tě čeká trest?“, a napřahuje hůl.
„Počkejte, pane Záruba, to jsou moji domácí mazlíčci. Byl jsem je venčit v řece.“
„Co to vyprávíš za nesmysly?“
„Pojďte, ukážu vám to. Vždycky je na chvíli vypustím do vody a pak zapískám a oni se zase vrátí do kyblíku.“
Dojdou k řece. Otík vypustí úhoře a ti zmizí v hloubce.
„Tak a teď na ty ryby zapískej, aby se zase vrátily!“
„Jaký ryby, pane Záruba?“
(T.Vodvářka)