Tak zase vypnuto. Tentokrát ne elektrický proud ale internet, konkrétně Starlink. Čekal jsem radostné komentáře na téma jak jsme si udělali černou hodinku nebo jak jsme si oddychli od sociálních sítí, ale našel jsem spíše lamentování a hořekování. Chápu. Když něco vypadne, je to nepříjemné. Výpadek internetu je vlastně ještě maličkost proti tomu, když vám manželka řekne: „Seber si svých pět švestek a vypadni!“ Nebo když na vás v hospodě řvou, abyste vypadli. A to nemluvím o vypadnutí z auta, případně letadla. Pro starší generace je daleko horší třeba vypadnutí zubní protézy. Přání na tento víkend tedy je, ať vám v dohledné době nic nevypadne.
Díky za vaše zaslané vtipy na mila@dronte.cz
Míla Pražák

To takhle stopuje chlápek o půlnoci na krajnici. Je bouřka, déšť a k tomu půlnoc, takže se auta nějak moc nehrnou. Najednou vidí v dálce světla auta, jak se pomaloučku strašidelně blíží k němu. Je mu to divný, ale přece jen, auto je auto, že jo, takže když u něj zastaví, tak si naskočí. Chce řidiči poděkovat, ale najednou vidí, že za volantem nikdo nesedí! Strašně se lekne a než stačí nějak zareagovat, auto se dá zase pomaloučku strašidelně do pohybu.
Chlápek je už hysterickej, takže otevře dveře a za jízdy vyskočí a peláší pryč . Pořád se ohlíží, bojí se, že auto zrychlí a přejede ho a proto se zastaví až v nejbližší vesnici. Tam najde hospodu, kupodivu ještě otevřenou, zapadne dovnitř, objedná si dvojitýho ruma a všem tu historku ještě v šoku vypráví.
Asi za půl hodiny se otevřou dveře, vejdou dva zmoklí chlápkové, poručí si grog a rozhlídnou se kolem. Když uvidí našeho chlápka, podívají se na sebe a jeden povídá druhému: „Hele vole, to je ten debil, co naskočil do našeho fára, když jsme ho v dešti tlačili!“

Sedí chlapík na baru a všimne si na polici sklenice od okurek plné stokorun. Ptá se barmana, na co tam ty prachy jsou. A ten vysvětluje: „To je taková soutěž. Dáte stovku a když splníte tři úkoly, je sklenice vaše.“
„Ale co, zkusím to,“ pomyslí si už podnapilý chlap a dá barmanovi stovku.
„No, tak za prvé musíte vypít půl litru tequily na ex. Za druhé, máme na dvorku vzteklého pitbula s bolavým zubem, ten mu musíte vytrhnout. A za třetí, nad námi bydlí osmdesátiletá bába, která ještě nikdy neměla chlapa, a s tou se musíte vyspat,“ vyjmenuje barman úkoly a nakonec podotkne: „Upozorňuju vás, že se ještě nikdo nedostal dál jak přes první úkol, takže hodně štěstí.“
Chlap bez mrknutí oka vypije tequilu a ožralý se vypotácí na dvorek. Odtud se chvíli ozývají zvuky zápasu a potom strašné vytí. Po nějaké době do baru vpadne náš chlapík uválený, otrhaný, vítězně se rozhlédne po přítomných a s kuráží zvolá: „Tak, a kde je ta bába s tím bolavým zubem?“

To jsme takhle jednou seděli v hospodě, když najednou dovnitř vpadnul Pepa, s tupým šťastným úsměvem na rtech, zpocenej. Tak se ho ptám, co se děje. Ale, to byste nevěřili. Slyšel jsem, že za hospodou je v dodávce jedna super baba, co dá každému zadarmo. Stačí tam jen zajít, a nemusíš nic dělat, ona tě v podstatě vtáhne dovnitř. Tak jsem si řekl, že proč vlastně ne. Vyšel jsem ven, dojdu k dodávce, zaklepu, otevřely se dveře a ženské ruce mě energicky vtáhly do tmy, strhaly ze mě oblečení a po pár vteřinách už jsme se oddávali vášnivému sexu. Zrovna jsme byli v nejlepším, když dovnitř vpadl proud světla. Rychle jsem natáhl kalhoty, v duchu nadávaje, a stáhnul okýnko. Policistova tvář vypadala ve světle baterky docela nekompromisně. Zeptal se mě, co tam jako dělám. No co by, miluju se se svojí ženou! Ach, tak to mi promiňte, nevěděl jsem, že to je vaše žena. To já taky ne, dokud jste sem neposvítil.

Po ulici jde chlápek a je viditelně naštvaný. Když na rohu zlostně kopne do koše, osloví ho opodál stojící bezdomovec: „No tak, člověče, uklidni se. Proč jseš vlastně tak naštvanej?“
„Hospodský mě vyhodil z hospody,“ stěžuje si agresivní chlapík, „že už prej mám dost!“
„To buď ještě šťastnej,“ utěšuje ho bezdomovec, „mě vyhodil, že mám málo!“

Desetiletý Pepíček rodičům: „Už mne otravuje s vámi žít. Jste nudní, nepotřební, jen mne omezujete. Odcházím. Budu žít sám, dělat co se mi líbí a co mne baví a můj život dostane smysl.“
U dveří se otočí: „Tati, nesnaž se mne zadržet!“
Tatínek: „Já tě nechci zadržet, já jdu s tebou.“

Táže se stomatolog pacienta: „Pane Ságl, jak se vám mluví s tou novou protézou?“
„Čopak o to,“ na to pacient, „mlufí se mi dočela dobže, ale liti něak nefí, čo šikám.“

Zubař se s vrtačkou v ruce přitočí ke křeslu, na kterém se potí pacient, a konverzačním tónem prohodí: „Tak co, jste Sparťan nebo Slávista?“

Pacient se ptá zubaře: „Co doporučujete na mé zuby?“
Zubař odpoví: „Krabičku.“

Seděla jsem v čekárně svého nového zubaře a prohlížela si to tam. Zahlédla jsem i diplom, který uváděl celé jméno svého majitele. Najednou jsem si vzpomněla - vysoký, hezký, tmavovlasý kluk stejného jména se mnou chodil na gympl - už je to nějakých 40 let. Že by to byl tentýž chlapík, na kterého jsem tehdy měla tajný zálusk? Když jsem ho však uviděla, rychle jsem podobné myšlenky zahodila. Tento téměř plešatý, prošedivělý muž s vrásčitým obličejem, ten byl příliš starý, než aby mohl tehdy být mým spolužákem. Nebo - že by?
Poté, co mi prohlédl zuby, jsem se ho zeptala, jestli nechodil na gymnázium Voděradská. „Ano. Ano, chodil jsem tam. Byl jsem jedním z nejlepších,“ zapýřil se.
„A kdy jste maturoval?“ zeptala jsem se.
Odpověděl: „V šedesátém sedmém. Proč se ptáte?“
„Tak to jste byl v mé třídě!“ prohlásila jsem nadšeně.
Pozorně si mě začal prohlížet. A pak se ten hnusný, starý, vrásčitý chlap zeptal: „A co jste učila?“

Žena podvádí svého manžela po letech šťastného manželství.
Uvědomila si svou chybu a začala se modlit k Bohu. „Pane, vím, že jsem udělala špatně, ale moje manželství je jediná věc, která dává mému životu smysl a radost. Prosím, nedovol, aby se to můj manžel dozvěděl.“
Najednou uslyší hlas shora: „Dobře, dítě moje, bude to tak, ale pod jednou podmínkou: Po létech se utopíš.“
Žena nejprve váhá, ale pak odpoví: „Dobře, Pane, pokud to znamená, že se to nikdy nedozví, tak budiž.“
Další roky jejího života jsou šťastné a nádherné. Zakládá úspěšný podnik a žije v pohodlí se svým manželem, nicméně ho i nadále mnohokrát podvádí, protože zapomněla na svůj rozhovor s Bohem.
Jednoho dne se rozhodne zarezervovat si dovolenou na výletní lodi. Pár dní po začátku plavby se loď rozechvěje hlasitým BUMMM začne se potápět. Náhle si vzpomene na svou dohodu s Bohem, zachvátí ji zármutek a znovu se začne horečně modlit k Bohu:
„Bože, kvůli mně přece neutopíš celou výletní loď plnou lidí, že ne?“
Slyší známý hlas: „Děláte si legraci? Tolik let se snažím dostat všechny vás nevěrníky na jednu loď!“
(R.Dubravský)