Milí čtenáři Chechtavého tygra,
když jsem v minulém týdnu četl zprávu o tom, jak se jakýsi pejsek prohání pražským metrem a že není možné ho chytit, říkal jsem si, že se snad náš Neviditelný pes vypravil na předvánoční nákupy do matičky stověžaté. Postupně ze zpráv přece jenom vyplynulo, že psíka občas někdo někde zahlédl v některém z tunelů a tak mi bylo jasné, že NP zůstal doma. Psík z Rumunska, přezdívaný Metrouš, dokázal ochromit pražské metro na několik hodin. Vidíte, co dokáže přítel nejvěrnější? Mějme je rádi a když nám kvůli tomu nepojede dopravní prostředek, můžeme mít důvod k hezké podzimní procházce. Ale pokud vás výpadek dopravy vážně naštval, pak je tady Chechtavý tygr pro lepší náladu.
Díky za vaše stále zasílané vtipy na mila@dronte.cz
Míla Pražák

Sedí takhle chlápek na lavičce, vedle něj na zemi sedí pes. Jde okolo nějaká panička, která se tak mile na psa podívá a ptá se pána: „Kouše váš pes?“
„Ne, můj pes nekouše.“
Tak se paní ohne k pejskovi - a raf, půlka rukávu pryč, trocha krve by se taky našla. Paní se začne rozčilovat: „Pane, dyť jste říkal, že váš pes nekouše!“
„No taky jo! Ale tohle není můj pes.“

„Pane doktore, pes mě kousnul do ucha!“
„A vydezinfikoval jste ho?“
„Ne, on stačil utéct.“

U brány hřbitova hledí muž na podivný průvod - za rakví kráčí muž s manželkou a psem - dobrmanem a potom dlouhá řada mužů. Stojící muž nevydrží a ptá se, kdo to má pohřeb. Muž za rakví odvětí: „To je pohřeb mojí tchýně. Vidíte toho dobrmana? To on napadl tchýni a zakousl ji.“ „To je ale pes, nemohl byste mi ho půjčit na pár dní?“ „Proč ne, jen si musíte stoupnout na konec té řady!“

Hraje pes v baru bravurně na piano. Host k majiteli: „Proč ho nedáte na konzervatoř?“ „Chtěl jsem, ale on chce studovat na doktora!“

Jde parkem chlapík s jezevčíkem a naproti se blíží chlap s bulteriérem. Ten s bulteriérem říká tomu s jezevčíkem: „Prosím vás, běžte jinam s tím psem, protože jinak bude zle!“ Chlapík ale neuhne, a jak psi procházejí vedle sebe, strhne se strašná rvačka. Za chvíli vyběhne z oblaku prachu jezevčík a v tlamě drží tlapu bulteriéra. Jeho majitel se zhrozí: „Proboha, vždyť mě ten pes stál třicet tisíc!“ Chlapík s jezevčíkem: „A můj stál dvě stě tisíc!“ „Proboha, co na tom psu stálo dvě stě tisíc?“ „No ... sto tisíc krokodýl a sto tisíc plastika!“

„Pane sousede, již několikrát jsem vám to chtěl říct - musí ten váš pes každý večer tak štěkat?“
„Nemusí, hned zítra ho začnu učit kokrhat.“

Majitel psa napsal majiteli hotelu: „Vážený pane, rád bych se ve vašem hotelu ubytoval se svým psem. Je slušně vychovaný, neštěká a nepřidělá obsluze žádnou práci.“
Majitel hotelu odpověděl: „Vážený pane, svůj hotel provozuji už 25 let. Za celou tu dobu mi žádný pes neukradl ani jeden ručník, osušku, župan, toaletní papír ani příbor či obraz ze zdi. Ani jednou jsem kvůli psovi nemusel uprostřed noci volat policii nebo záchranku, protože by se opil a ublížil sobě nebo komukoli jinému. Ani jednou jsme kvůli psovi nemuseli malovat pokoj, protože by ho pozvracel. Váš pes je tedy v mém hotelu vítán. A pokud se za vás zaručí, můžete přijet s ním.“

Prvního dne stvořil Bůh psa.
Druhého dne stvořil Bůh člověka, aby psu sloužil.
Třetího dne stvořil Bůh všechna ostatní zvířata, aby mohla sloužit psu za potravu.
Čtvrtého dne Bůh stvořil dřinu, aby člověk mohl pracovat pro dobro svého psa.
Pátého dne Bůh stvořil tenisák, aby ho páníček musel házet a pes mohl aportovat nebo neaportovat.
Šestého dne Bůh stvořil veterinární vědu, aby udržovala psa zdravého a jeho pána na mizině.
Sedmého dne chtěl Bůh odpočívat, ale musel jít se psem.

Starý, velmi unaveně vypadající pes se mi nedávno zatoulal do dvora. Byl dobře živený a podle pěkného obojku a čistoty kožichu bylo zřejmé, že o něj bylo dobře postaráno. Kývajíc přátelsky ocasem a s hloupým úsměvem, jaký umí jenom psi, přišel pokorně za mnou a nechal se pohladit po hlavě. Celý šťastný, že jsem ho neodmítl, se oklepal a sledoval mě domů. Kráčel pomalu po chodbě, pouze očichal nabídnutý pamlsek, lehnul si na koberec do kouta a za chvíli už spal. Po hodině spánku se postavil, oklepal, a znovu přátelsky přitom vrtíc ocasem odkráčel ke dveřím. A já jsem ho pustil ven.
Příští den se vrátil, znovu mě pozdravil na dvoře, šel dovnitř na stejné místo a v koutě zase asi hodinu spal. Tohle se opakovalo po několik týdnů...
Celý zvědavý jsem napsal a připnul mu na obojek kousek papíru se vzkazem: „Rád bych zjistil, kdo je majitelem tohoto nádherného a milého psa, a zeptal se, jestli víte, že skoro každé dopoledne váš pes přijde do mého domu a hodinu se tu vyspí?“
Následující den se pes přišel vyspat s odpovědí připevněnou na obojku: „Jmenuje se Nero a žije v rušné domácnosti se šesti dětmi, dvě z dětí jsou mladší tří let... snaží se jenom odpočinout a vyspat se. Mohla bych s ním zítra přijít i já?“

Na Ivánka vrhne kletbu zlá čarodějnice tak, že smí pronést jenom jedno slovo za rok, slova si ale může šetřit a nahromadit. Ivánek 7 let nepromluví. Pak vidí krásnou dívku, jde k ní a pronese svých 7 slov: „Jsi krásná, chtěl bych si tě vzít“.
Dívka si vyndá sluchátka z uší a ptá se: „Co?“
(P.Adamek)

U nebeské brány stojí svatý Petr a tu k němu přichází adept na nebe.
„Tak jak je to s tebou dobrý muži?“
„Celý život nepiju, nekouřím, mám jednu ženu, na děti nekřičím, nepodvádím, nekradu, vulgárně nemluvím.“
„No tak to je fajn,“ říká svatý Petr, můžeš jít dál.
Chlápek se radostně rozeběhne k hlavní bráně, načež ho svatý Petr křikem zastaví: : „Ne, hlavní branou určitě ne, ty musíš jít bočním vchodem pro blbce!“

Čecha chytí, jak si v Nízkých Tatrách griluje kamzíka. Zabásnou ho a probíhá soud.
Když proběhnou všechny formality, zeptá se soudkyně zvědavě: „A můžete mi říct, jak takový kamzík vůbec chutná?“
Chlápek se zamyslí a pak povídá: „Asi tak něco mezi orlem a svištěm.“

Přijde pán do holičství a chce se nechat dohladka oholit.
„Víte, když se holím doma sám, tak mi dělá problém se dohladka oholit tady na bradě.“
„To není žádný problém,“ povídá holič „mám tady v misce takovou dřevěnou kuličku, tu si strčíte takhle dopředu před dáseň a budete jako holátko.“
Pán si tedy dá do pusy kuličku a opravdu, oholení je dokonalé. Pak ho ale napadne: „Helejte, co by se stalo, kdybych tu kuličku spolk?“
„Ale vůbec nic, to se stává prostě byste jí zítra přinesl a já bych jí zase vrátil támhle do tý misky.“

Inzerát : Hledám rodinně založenou ženu, která nepije, nekouří a bylo by fajn, kdyby ani nejedla.