Milí příznivci Chechtavého tygra,
asi se úplně nesluší psát zde, ve výběhu dobré nálady o věcech posledních. Nicméně drobná zpráva našich médií mě k tomu přiměla. V obci Chotíkov na Plzeňsku mají hezký most přes výpadovku na Karlovy Vary a úplně nahoru na mostní oblouk umístili sochu svatého Jakuba. Někteří řidiči při horší viditelnosti zaměňují patrona poutníků za sebevraha, chystajícího se vrhnout střemhlav dolů před jejich vozidlo a tak následně volají policii, hasiče a do blázince. Paní starostka slíbila, že sochu nechá nasvítit, aby bylo jasné, že to je světec a ne žádný zoufalec. Možná tedy svitla naděje našim nebohým spoluobčanům, které svět už omrzel, ale zábrany na mostech jim nedovolují proniknout do jiného, nadpozemského světa. Tak přátelé, v Chotíkově by to šlo, tam vás budou mít dokonce za světce v záři reflektorů!
Děkuji všem za zasílání vtipů na mila@dronte.cz
Míla Pražák

„Kam jdete s tím provazem?“
„Na půdu.“
„A co jdete věšet? Prádlo?“
„Člověče, jak víte, že se jmenuju Prádlo?

Tady máte uklidňující prostředek.
A tady jsou k němu patrony.

Přijde žena na sociálku pro podporu a přivede s sebou 15 dětí. Když vlezou do kanceláře, žena zavelí: „Pepo, sednout!“
Všechny děti se posadí. Úřednice chvíli překvapeně kouká a pak se zeptá, jak se jmenují, aby si je zapsala.
„To je jednoduché, kluci Josef a holky Josefína.“
„Opravdu?“
„Ano, hrozně to zjednodušuje život. Ráno zavelím Pepo, vstávat! a všichni vstanou. Když pak řeknu Pepo, jídlo!, tak se všichni nasnídají. A takhle to jde celý den.“
„Ale co když potřebujete zavolat na jedno konkrétní dítě?“
„Zavolám ho příjmením!“

Sebevrah stojí na Nuselském mostě a rozmýšlí se, jestli skočit dolů. Se skřípěním brzd u něj zastaví taxikář a ptá se: „Nechcete hodit do Nuslí?“

Po té slavné schůzi na Aljašce nastal čas zábavy. Trump a Venca hledali za Anchorage golfové hřiště a tu vidí Putina, Šojgua a jejich ochranku. Rusové vlečou uloveného medvěda.
Venca s údivem: „Grizzly?“
Šojgun: „Nět, streljali!“
(J.Hlaváček)

Jedním z nejdůležitějších rozdílů mezi lidmi a zvířaty je to, že
zvířata nedovolí, aby se největší idiot stal vůdcem smečky.
(P.Polouček)

Snídaně v trávě je romantika, ale tráva ve snídani, to je teprve zážitek!
(P.Polouček)

Paní kupuje cigarety. Koukne na krabičku a čte: Kouření oslabuje erekci. „Ježišmarjá, ty jsou pro manžela! Víte co, dejte mi radši ty s rakovinou.“
(J.Pallas)

Manželé Weinbergerovi se rozhodnou na chvilku uniknout tuhé zimě a strávit týden na jihu u moře. Z pracovních důvodů se stane, že manželka poletí za manželem až o den později. Manžel odletí podle plánu. Po příletu k moři se ubytuje na hotelovém pokoji, vytáhne notebook a ihned posílá e-mail své manželce. Přihodí se mu však hloupá chyba a při zadávání adresy vynechá jedno písmeno. E-mail se tak dostane do e-mailové schránky jisté vdovy, která právě v ten den doprovodila svého muže do hrobu. Vdova si zrovna v počítači prohlíží poštu a vyjádření soustrasti od přátel a známých. Ve chvíli, kdy její syn vejde do pokoje, žena už leží v bezvědomí na zemi. Zrak syna padne na monitor počítače, kde čte:
Komu: Mojí opuštěné manželce
Od koho: Od tvého muže, který odešel dřív.
Věc: Dorazil jsem.
Nejdražší, právě jsem v pořádku dorazil. Už jsem se tu vcelku zabydlel. Věřím, že je vše připraveno na Tvůj zítřejší příchod. Přeji ti šťastnou cestu a čekám Tě. Miluji Tě, Tvůj manžel.
PS: Tady dole je čertovsky teplo.
(T.Vodvářka)

Sára a Ida seděly v kavárně v Pařížské ulici na Starém Městě.
Najednou se Sára zvedla: „Musím si pospíšit, Ido, potřebuji osadit kámen.“
Ida soucitně: „Ach, je mi to líto. Kam jdeš, na starý židovský hřbitov?“
„Ne,“ odpověděla Sára, „k Tiffanymu.“
(T.Vodvářka)

David Cohen plánoval požádat o ruku Sáru Feinbergovou a chtěl k tomu použít diamantový prsten, který se v rodině předával několik generací. Kámen nebyl nikdy oceněn, takže Davida napadlo požádat o pomoc kamarádku z dětství, která měla nóbl klenotnictví v centru města. Ta souhlasila s tím, že jako odměna jí stačí oběd v košer restauraci na Manhattanu.
O pár dní později se sešli u oběda v luxusní restauraci. Číšník jim přinesl víno a přijal objednávku na jídlo. David podal prsten své společnici. Ta vyndala klenotnickou lupu, kapesní váhu a tester a pečlivě prozkoumala a otestovala diamant. Nakonec zvážila prsten a pak ho podala zpátky Davidovi.
„Fíha,“ řekla stará paní Epsteinová, která to sledovala od vedlejšího stolu. „Ženské v New Yorku jsou pěkně přísné!“
(T.Vodvářka)

Inzerát na bráně hřbitova:
„Prodám málo používaný náhrobní kámen. Zvlášť vhodný pro rodinu s příjmením Kohn!“
(T.Vodvářka)