Milí čtenáři Chechtavého tygra,
jaké téma tohoto týdne by mohlo být veselejší, než úctyhodné kulatiny zakladatele a stvořitele Neviditelného psa, potažmo Chechtavého tygra. Gratulací Ondřej Neff dostal dozajista nepočítaně a tak přidávám jednu od té usměvavé velké kočky. Spolu s ním poděkování za redakci webu, na kterém toto virtuální médium může vycházet. V životě člověk nemá moc jistot, ale těch několik za to stojí. Například, že ráno vyjde slunce, u Fleků vám natočí dobré pivo a na Kladské dostanete výborné daňčí medailonky. Ovšem jistota, že každý den kromě neděle vyjde Neviditelný pes, se již stala součástí našeho života a zastíní ty předešlé. Samozřejmě že přeháním, ale pokud jste se alespoň trochu usmáli, je to v pořádku. Tak Ondřeji, hlavně to zdraví, udržet myšlenku, moč a sklenici dobrého vína v ruce!
Děkuji všem zasilatelům vtipů, které můžete zasílat na mila@dronte.cz
Míla Pražák

Rozčiluje se manželka: „Prosím tě, co to máš za podivné nápady, balit mně dárek do toaletního papíru?“
„Jen to rozbal a uvidíš!“

„Vážený jubilante, dovolte nám zvednout za vás sklenici.“
„Ale to bych snad zvládnul sám.“

Žena kupuje partnerovi dárek a neví, co to má být, vysvětluje: „On vlastně všechno už má - vilu, auto a několik milionů. Poraďte mi.
Prodavačka jí podává papírek: „Tak mu zkuste dát tohle.“
„A co to je?“
„Moje adresa a telefonní číslo.“

Manželka: „Tři týdny jsem ti opakovala, že mi k narozeninám nemusíš nic kupovat. A stejně jsi na ně zapomněl.“

Dneska mám narozeniny.
Moje žena říkala, že se chystá připravit můj vůbec nejmimořádnější narozeninový den...
Lámu si hlavu, kam se teda chystá?

Všechno nejlepší k narozeninám. Přeju ti, aby ses dožil alespoň 95 let a abys zemřel šťastný a spokojený ve vyhřáté posteli, zastřelený žárlivým manželem.

Přepadl mě chuligán. Řval na mě: „Peníze nebo život!“ Klidně jsem mu odvětil : „Jsem ženatý, tak jaké peníze, jaký život?“

Volá manželka Ondřeje Neffa na svého chotě: „ Ondřeji, běž ven, nějací spratci nám chtějí ukrást psa!
„I jen je nech, mají smůlu, on je přece neviditelnej!“

Nikdy jsem se nepovažoval za nějakého velkého krasavce, ale aby prostitutky při pohledu na mně začaly předstírat, že čekají na autobus, to už je trochu moc...

Já se ti divím, Máňo, venku je tak krásně a ty se tu dřeš s parketama, místo abys šla ven na vzduch a umyla mi auto.

Když se ti zdá, že už nemůže být hůř, představ si, že bys k tomu všemu měl ještě alergii na alkohol.

Myslíte si, že jste chytřejší, než předchozí generace?
Před 50 lety uváděla příručka k automobilu návod na seřízení ventilů.
Ta současná varuje majitele vozu, aby nevypil obsah autobaterie.

„Když nemůžu usnout, tak počítám ženy, se kterými jsem spal.“
„ A proč ne ovečky?“
„To bylo jenom jednou.“

Jak se jmenuje domácí vězení pro dospělé?
Zásilku vám přivezeme mezi 8 - 18 hodinou.

V Rusku v roce 1980 novináři objevili 133-letého staříka a začali ho
zpovídat: „Děduško, řekněte nám, jak jste se tak vysokého věku dožil?“
Děda začal: „To tenkrát, za Velké říjnové socialistické revoluce ...“
Novináři ho hned přerušili: „Ale to nám neříkejte. Co jste třeba jedl a
pil celý život?“
A děda zase začal: „To tenkrát, za Velké říjnové socialistické revoluce ...“
Novináři ho zase přerušili: „Ale to nám neříkejte. Pracoval jste hodně,
byl jste ve válce?“
A děda zase začal: „To tenkrát, za Velké říjnové socialistické revoluce ...“
Novináři ho opět přerušili: „Ale to nám neříkejte. Pracoval jste hodně,
pil jste vodku, nebo jste byl abstinent?“
Děda se už naštval: „Tak necháte mě mluvit, sakra?“
„To tenkrát, za Velké říjnové socialistické revoluce tu byl takový
bordel, že mi do bumážky připsali 50 let navíc.“
(P.Vileta)

Po proudu Volhy pluje malá loďka, na přídi sedí Fedor Ivanovič a kouří
machorku, na zádi žena kormidluje. Potkají jinou loďku proti proudu. Na
přídi sedí Kuzma Kuzmič, kouří machorku a na zádi žena vesluje.
„Buď zdráv, Fedore Ivanoviči, kampak plujete?“, ptá se Kuzma Kuzmič.
„Do Berezovky na trh, jdeme nakupovat. A kam plujete vy, Kuzmo Kuzmiči?“
„Ale ani se neptej, do Saratova. Vezu ženu do porodnice.“
(P.Vileta)

Potkají se v srbském hotelu Rus, Němec, Francouz a Američan a
vychloubají se svými úspěchy v zemědělství. Němec říká: „My zasadíme
brambory a za 120 dní už je sklízíme.“
Francouz na to „To nic není. Francie je víc na jihu, takže my zasadíme
brambory a za 100 dní už je sklízíme.“
Američan na to: „To nic není, To my v USA zasadíme brambory a už za 90
dní je sklízíme.“
Všichni koukají na Rusa, co on na to. „To my v Rusku zasadíme brambory a
už za týden je sklízíme.“
„To není možné!“ protestovali všichni.
Rus se útrpně pousmál: „Vy na tom Západě víte prd co je to hlad.“
(P.Vileta)