Milí čtenáři Chechtavého tygra,
zdravím vás z prosluněné Mallorky. Ne nechci se vytahovat, že jsem v cizině, ale paní doktorka mi dávala jako možnost, ať si dám chvíli klidu a případně Tygra vynechám. Pravda, člověk by si měl odpočinout, přepnout do nízkých nebo žádných otáček. Jenže, já si stejně z našich cest píšu deník, abych se měl k čemu vracet a tak jsem si řekl, že vás tak jako tak oblažím další sérií vtipů. Hodilo by se zařadit vtipy španělské, ale jednak žádné neznám a také samotná interakce se zdejšími obyvateli je velmi vtipná. Z Palma de Mallorka do Solleru jede historický vláček nejprve rovinou a potom kouzelnou horskou krajinou. Občas si u nás zanadáváme na České dráhy a jejich jízdní řády. Věřte nebo nevěřte, tady to není jiné. A ze Solleru do Porto Soller k moři jede hezká historická tramvaj, ale ta se míjí zcela nějakým jízdním řádem. Prostě jede až jede. Tak se hoď turisto do klidu, jsi na dovolené a máš času dost. A to je přání na letošní Velikonoce, buďte v klidu a pohodě.
Za vaše příspěvky na mila@dronte.cz vám srdečně děkuji.
Míla Pražák

Baví se dva chlapi v hospodě a jeden se ptá druhého: „Tak co? Udělali jste s manželkou o Velikonocích dobrý skutek?“
„Ano, přišla tchýně a my jsme jí udělali takovou výjimku.“
„A jakou?“
„Pustili jsme ji dovnitř.“

Velikonoční beránek si vzdychne: „Jsem z formy.“

Tatínek se ptá syna: „Jak to, že jsi samá modřina, prosím tě, kdo tě tak zmlátil?“
A syn na to: „Ále banda kluků si mě spletla s holkou a nařezali mi.“
„A to si nemohl utíkat, kluku jedna pitomá!“
„Nemohl, ono se v lodičkách špatně utíká.“

Pohádaní manželé u spolu několik dní nemluví. Manžel se rozhodne prolomit ticho a nechá vzkaz na lednici: „Zítra mě prosím vzbuď v sedm hodin, musím brzy vstávat.“
Ráno se probudí, podívá se na hodiny a tam osm hodin.
Vyskočí z postele, běží do kuchyně a na lednici najde lístek: Je 7:00, vstávej!

Povídají si dva kamarádi. Jeden si stěžuje, že k nim zase přijede tchýně. Druhý na to:
„K nám přijela jen jednou a to po svatbě.“
„Tak to máš teda štěstí!“
„Ne, nemám, ještě neodjela.“

„Sousede, měli byste si zatahovat závěsy, když se milujete se svou ženou. Včera jste byli krásně vidět.“
„No vidíte a takhle vznikají drby, vždyť já včera vůbec nebyl doma!“

Psychiatr ve společnosti vypráví: „Každý člověk má nějakou úchylku.“
Sebevědomý mladík: „Kdepak, já žádnou nemám.“
„To není možné, kterou rukou si mícháte kávu?
„Pravou.“
„Tak vidíte, ostatní to dělají lžičkou.“

„Mami, mami, konečně s někým chodím!“
„No to je skvělé dcero a kdo je ten šťastný?“
„Náš listonoš Novák!“
„Ale listonoš Novák by mohl být tvůj otec.“
„Mami, vždyť věk je jenom číslo!“
„Miláčku, nevím, zda jsi pochopila úplně správně, co jsem chtěla říct tím, že by to mohl být tvůj otec.“

Na opuštěném ostrově ztroskotá Rus, Američan a Čech. Domorodci je odvedou k šamanovi a šaman povídá Rusovi: „Ty jsi kdo a co máte ve své zemi?“
„Já jsem Rus a my máme vodku.“
Šaman řekne: „Neznám, šup s tebou na guláš.“
Pak se zeptá Američana: „A ty jsi kdo a co máte ve své zemi?“
„Já jsem Američan a my máme Sochu svobody.“
„Neznám, šup s tebou na řízky.“
A pak se zeptá Čecha: „A ty jsi kdo?“
„No já jsem Čech…“
Šaman mu skočí do řeči: „Ale tebe já znám, Ty máš Prahu a ponožky v sandálech. Vítej, dáš si řízky nebo guláš?“

Poslední dva metry toaleťáku by měly být barevné, aby člověk věděl, že jede na rezervu.
Stejně jako kontrolka v autě.

Ona: „Miláčku, přibrala jsem?“
On: „Určitě ne, drahá.“
Ona: „Ale mohla bych zhubnout, že?“
On: „Vůbec nemusíš.“
Ona: „Takže ty jsi rád, že je mě za co chytit?“
On: „Drahá, chápu to správně, že hádka bude tak jako tak?“

Muž přijde hladový z práce a večeře nikde. Manželka se klidně dívá na televizi.
„Už toho mám ale opravdu dost! Jdu na jídlo do restaurace!“ křičí rozčileně muž.
„Ale miláčku, nerozčiluj se prosím a počkej ještě deset minut,“ říká manželka.
„A potom bude večeře na stole?“ ptá se překvapeně manžel.
„To ne, ale skončí mi Ordinace a já se obléknu a půjdu s tebou.“

Jednoho studenta talmudu pozval představený obce o šábesu na oběd. Byla ryba. Student byl hladový, ale ryba byla už tak stará, že páchla. Nehodilo se jídlo odmítnout, ale jíst ho student taky nechtěl. Tak se naklonil nad talíř a tiše si pro sebe mumlal.
„Co to děláte?“ ptá se hostitel.
„Mluvím s tou rybou .“
„A o čem s ní mluvíte?“
„Abyste věděl, u nás v městečku se před dvěma týdny utopil jeden Žid a nemohli ho najít. Tak se ptám té ryby, jestli toho Žida náhodou neviděla:
„No a co vám ta ryba řekla ?“
„Říká, že to nemůže vědět, že tou dobou už byla venku z vody!“
(P.Červenka)

Žena přijde k rabínovi. Chtěla by se nechat rozvést. Její muž je lenoch, ona musí sama chodit do práce, ale manžel jí peníze sebere a ještě navíc ji mlátí.
Rabi studuje ve svých knihách a pak jí řekne:
„Váš muž se chová správně. Stojí psáno: Muž musí své ženě dát to, co si sám zaslouží. A to ten váš dělá. Zaslouží si výprask a ten vám taky dává.
(P.Červenka)

Pozdě v noci prochází tmavým parkem osamělá žena, když se z temnoty náhle ozve:
„Stůj!“
Žena se zastaví.
„Lehni!“
Žena si lehne.
„Plaz se!“
Žena se začne plazit.
Po chvíli se nad ní někdo skloní a soucitně se jí zeptá:
„Paní, je vám špatně? Já tady jen cvičím psa, ale můžu vám zavolat záchranku.“

Ptá se student profesora: „Pane profesore, já bych potřeboval vysvětlit, co je to dilema.“
„Tak si představte si, že ležíte uprostřed na široké posteli. Vlevo od vás leží krásná žena, vpravo od vás homosexuál. Dilema je, ke komu se máte obrátit zády.“
(P.Adámek)