Milí příznivci Chechtavého tygra,
dozajista bedlivě sledujete v tomto „zimním“ měsíci jízdu našich hochů na ledovém hřišti a předpokládám, že vám neunikla ani úsměvná scénka v mezinárodní politice na téma „Možná přijde i kouzelník“ . A tak můžeme použít již zdomácnělý výrok na nesetkání dvou východních prezidentů v Turecku : „ Ti co měli přijít tak nepřišli.“
Tak já vám přeji, aby jste se vždy dočkali očekávaného, kupříkladu zde dobrých fórů. Aby bylo z čeho brát, stále vám je k dispozici adresa mila@dronte.cz , kam můžete své příspěvky posílat

Po České Republice putuje výprava zahraničních novinářů. Při návštěvě jednoho ministerstva je zaujme, že ministr má ve své pracovně prase. Jeden z novinářů se tedy ministra zeptá na důvod. Ministr se příšerně rozčílí a začne řvát, že je to jeho prase, a tak ho může mít, kde chce.
Na jiném ministerstvu novináře pro změnu zaujme, že si ministryně suší na topení rozvěšené spoďáry a jiné prádlo. Po dotazu následuje stejná rozzlobená reakce: „Vy jeden zatracený čmuchale, to jsou moje spoďáry a mohu je mít, kde chci.“
Na závěr návštěvy pro novináře pořádá předseda vlády party na vládním zámku v Kolodějích. A tam se jeden novinář zmíní o těch dvou reakcích ministrů.
Premiér mu to žoviálně vysvětlí: „Ale to jsou prostě idioti... vy máte doma své a my zase tady ty naše...“
„Promiňte, pane premiére, ale když jsou to idioti, tak proč zastávají tak významná místa?“
Premiér zbrunátní a naštvaně odsekne: „To jsou moji idioti a mohu je mít, kde chci!“

Ptá se občan ministra: „Pane ministře, můžu říct ministrovi, že je vůl?“ „No to tedy nesmíte, to je urážka veřejného činitele!“ čílí se politik. „Dobrá tedy, ale můžu říct volovi, že je ministr?“ „No, to už by šlo.“ připouští politik. „Tak jo, tak nashledanou, pane ministře!“

Muž zastaví na ulici jiného muže:
„ Pane, nezlobte se, hledám vlakové nádraží.“
„Nezlobím se, hledejte.“
(M.Pressl)

„Miláčku, došlo pivo. Skoč do obchodu a kup nějaké.
„Venku je náledí...Mám strach, že upadnu!“
„Tak kup plechovky...“
(M.Pressl)

Víte, jak ukončíte hádku hluchých?
No přece, zhasnete světlo!
(M.Pressl)

Pokud tě svědí dlaň, znamená to, že něco dostaneš.
Pokud tě svědí rozkrok, znamená to, žes něco dostal.
(M.Pressl)

To bylo pořád...Myjte si ruce, myjte si ruce...a mně přišel účet za vodu, jako kdybych chovala delfíny..
(M.Pressl)

Žena: „ Pane, pijete pivo?“
Muž: „Ano.“
Žena: „ Kolik piv denně?“
Muž: „Tak asi 3 ...“
Žena: „ Kolik platíte za pivo?“
Muž: „ Kolem dvaceti pěti korun.“
Žena:„ A jak dlouho pivo pijete?“
Muž: „Zhruba 30 roků ...“
Žena: „Takže jedno pivo stojí 25 Kč, vypijete tři denně, to je měsíčně 2 250 Kč. Za jeden rok by to bylo přibližně 27 000 Kč, mám pravdu?“
Muž: „Asi ano.“
Žena: „ Za 30 roků by to bylo více jak 810 000 Kč, pravda?“
Muž: „Je to možné ...“
Žena: „ Kdybyste ty peníze nepropil v pivu, ale uložil si je na úročený účet, mohl byste si za to teď koupit Ferrari!!!“
Muž: „ Paní, pijete pivo?“
Žena: „Zásadně pivo nepiju!“
Muž: „A kde máte to Ferrari?“
(M.Pressl)

Po veliké bouři padl topol stojící při cestě napříč silnice. Přijíždí kočár. Vysedne z něj několik Židů a začnou debatovat, jak by se ta překážka dala odstranit. Padají různé návrhy, sentence, citáty z Talmudu… Za nějakou chvíli se objeví vůz naložený senem. Z kozlíku sleze vesničan, popadne rukama kmen topolu a odtáhne ho na bok. Žid-talmudista si mručí pod vousy: „No to je ale věc! Silou!...!“
(T.Vodvářka)

Jásir Arafat požádal, aby se v Oslo vedlo zvláštní jednání o „odvěkém palestinském území“. Jicchak Rabin nakonec s jednáním souhlasil. Když se usadili k jednacímu stolu, povídá premiér Rabin: „Mimochodem, znáte ten vtip o Mojžíšově kabátu.“ Arafat a všichni ostatní reagují: „Ne, to neznáme. Pověz nám ho.“ Rabin tedy vypráví: „Když se měl Mojžíš vypravit na horu Choréb, tušil, že jednání bude náročné a myslel si, že se při tom zapotí. Svlékl si kabát a schoval si ho na úpatí hory Když se potom vracel s dekalogem, přišel na to místo, a kabát tam nebyl. Už tehdá se povídalo, že ten kabát ukradli Palestinci.“ Arafat to už nevydrží a skočí mu do řeči: „To je nesmysl, vždyť tehdy tam ještě žádní Palestinci nebyli!“ Rabin pokračuje: „Skvělé, tak můžeme zahájit jednání o odvěkém palestinském území.“
(T.Vodvářka)

Do nemocnice v Oděse přivezou chlapa s rozbitou hlavou. - Jméno? - ptá se sestra na příjmu. - Jicchak Rabinovič. - Ženatý? - Ne, upadl jsem na chodníku.
(T.Vodvářka)