Milí čtenáři Chechtavého tygra,
také vám připadá, že letošní květen je nabitý událostmi? Jistě, máme nového papeže, přišli jsme o významného prezidenta filmového festivalu v Karlových Varech, značně se ochladilo a mě se narodila první vnučka. Možná si říkáte, že narození mé vnučky se vás netýká tolik jako nový papež a odchod Jiřího Bartošky. Chyba lávky, pokud bych se býval byl zlískal na oslavu přírůstku do rodiny, viděl bych rozmazaně a vy byste tento týden přišli o svou pravidelnou várku humoru. Děkuji všem přispěvatelům, kteří poslali své vtipy na mila@dronte.cz a těším se na další.
Míla Pražák

Dav na Svatopeterském náměstí ve Vatikánu netrpělivě očekává volbu nového papeže. Najednou z komína sixtinské začne stoupat růžový kouř. Celý dav se začne radovat: „Hurá, je to holka!“
(P.Čepelák)

Ať chceš, nebo nechceš, tak se tam promítá autocenzura. To je to, proč dneska točí Američani špatný filmy, protože točí korektní filmy. A když točíš korektní film, tak není pravdivej a pak je zbytečný ho točit
(Jiří Bartoška)

No jo. Mužský. Ti nestárnou. Šediny je zdobí, brýle jim svědčí, vrásky jsou sexy.
Žádné křečové žíly. Žádná celulitida. Žádné klimakterium. Ale pak najednou...
zdechnou.
(Věra Chytilová)

Průvodce říká turistům: „Jedna taková zajímavost je, že když je vidět až na druhý břeh tady toho jezera, znamená to, že bude pršet.“
Zvědavý turista se zeptá: „A když na ten druhý břeh vidět není?“
„Tak to znamená, že už prší.“

Turista na dovolené ve Skotsku se po ránu podívá z okna a vidí poletovat sníh. Vyděšeně se zeptá recepčního: „Prosím vás, kdy tady vůbec máte léto?“
A recepční odpoví: „To je různé. Loni připadlo na středu.“

Meteorolog je člověk, který dokáže přesně vysvětlit, proč se jeho včerejší předpověď nepotvrdila.

Se čtyřmi jeptiškami se zřítí letadlo. Přijdou k nebeské bráně, kde na ně čeká svatý Petr. Dříve, než je pustí do nebe, ptá se první jeptišky, jestli se někdy dotkla pánského údu. Jeptiška odpoví, že jej pouze viděla. Svaty Petr ji nařídí, aby si v nádobě se svěcenou vodou vypláchla oči. Ptá se druhé jeptišky, jestli se někdy dotkla pánského údu. Jeptiška odpoví, že ano, ale pouze rukou. Sv. Petr jí nařídí, aby si omyla ruku ve svěcené vodě a pustí dál. Vtom se čtvrtá jeptiška tlačí před třetí a na Petrův dotaz, kam se žene, říká: „Já bych si s dovolením vykloktala dříve, než si v tom sestra Agáta umyje prdel.“

„No to jsem blázen,“ diví se primář na porodním, „tenhle týden nám tu omdlel už desátý otec.“
„Nedivte se šéfe,“ kření se vrchní sestra, „narodil se nám tu jeden černoušek a sestřičky ho ze srandy ukazujou všem tatínkům.“
(M.Pressl)

První blondýna: „Už jsi to slyšela? Našeho kominíka srazilo auto!“
Druhá blondýna: „To je strašný! Člověk už ani na střeše není v bezpečí!“
(M.Pressl)

Brusel zakázal mandlovici, že není pálená z mandlí.
To bude průser až zjistěj, že svíčkovou u nás neděláme za svíček.
(M.Pressl)

Meteorologický ústav hledá zaměstnance.
Plat: 25.000,-Kč .
Pocitově: 40.000,-Kč
(M.Pressl)

Včera jsem si vlezla na váhu a následně ji strčila do kouta.
Bude tam tak dlouho, dokud se neomluví.
(M.Pressl)

„Vážení zákazníci, otevíráme pokladnu č. 2.“
To mám teď jako zvonění na mobilu... No, sranda nakupovat.
(M.Pressl)

Pilot: „Žádáme o povolení ke startu.“
Věž: „Sorry, ale nemáme váš letový plán, kam letíte?“
Pilot: „Do Salzburgu, jako každý pondělí“
Věž: „Dneska je úterý“
Pilot: „To je super, tak to máme dnes volno.“
(M.Pressl)

U amerického soudu se projednává vražda pana Smithe a soudní lékař
podává své svědectví.
Obhájce obviněného: „Ve své zprávě uvádíte, že pan Smith je mrtev. Jak
jste k tomu dospěl?“
Lékař: „Mám 30letou zkušenost a ...“
Obhájce mu agresivně skočí do řeči: „Měl jste k dispozici tělo domněle
mrtvého pana Smithe?“
Lékař: „Ne.“
Obhájce: „Prováděl jste například kontrolu dechu domněle mrtvého?“
Lékař: „Ne.“
Obhájce: „Provedl jste kontrolu tepu, nebo jinou kontrolu srdeční činnosti:„
Lékař: „Ne.“
Obhájce: „Jak tedy můžete tvrdit, že je pan Smith mrtev?“
Lékař: „Mozek toho člověka ležel v misce na pitevním stole, což
potvrdila analýza DNA ... ale je možné, že ten člověk někde běhá po
světě a živí se jako právník.“
(P.Vileta)

Stalo se mi něco divného. Otevřel jsem lednici, vzal si mrkev a přísahám,
že jsem slyšel bůček zašeptat: „ Co to, kurva je?“
(M.Pressl)

Rabín a kněz se srazí v autech. Obě vozidla jsou rozmlácená na cimprcampr, ale oba řidiči vyvázli nezranění. Když se vyhrabou z trosek, rabín si všimne knězova roucha a hned povídá:
„Koukám, že jste kněz. Já jsem rabín. Podívejte na naše auta, nic z nich nezbylo, ale nám se nic nestalo. To je znamení od Boha. Bůh musel chtít, abychom se potkali a stali se přáteli a po zbytek našich dní žili svorně v míru.“
„Plně s vámi souhlasím, to musí být božské znamení,“ přikyvuje kněz.
„A koukněte, další zázrak. Moje auto je úplně zničené, ale lahvi mešního vína se nic nestalo. Bůh jistě chce, abychom toto víno vypili a oslavili tak štěstí a naše setkání,“ pokračuje rabín. S těmito slovy podal rabín láhev knězi. Ten s jeho promluvou souhlasil, otevřel láhev a dal si několik poctivých loků a podal láhev zpět rabínovi. Rabín vrátil špunt zpět do lahve a podal ji opět knězi. Kněz se udiveně ptá:
„Vy se nenapijete?“
„Ne, já raději počkám na policisty.“

Roubíček letí letadlem a obsluhuje ho mladá, krásná letuška. Roubíček si ji zavolá a říká jí: „Slečno, já teď letím na tři dny do New Yorku a budu tam sám. Nechtěla byste mi dělat na tu dobu společnost, myslím tím se vším všudy, za sto tisíc?“
Letuška se začervená a říká: „No, dalo by se o tom uvažovat.“
„A co takhle za tisícovku?“
„No dovolte, copak jsem nějaká kurva?“
„Promiňte, to už jsme se domluvili, teď se bavíme o ceně...“

V krásném jarním jitru se prochází vilovou čtvrtí pan Roubíček. Na balkónu jedné z vil se vystavuje slunečním paprskům v rozkošných nedbalkách kyprá paní Kohnová.
„Paní Kohnová,“ volá z ulice Roubíček,“ „nemohl bych jít nahoru a pomilovat se s nima?“ „No dovolte,“ rozhorlí se paní Kohnová, „copak jsem nějaká prodejná ženská?“
„A kdo tu mluvil o placení?

V jedné židovské obci měli zvyk, že nepohřbí nebožtíka, dokud o něm neřekne někdo něco pěkného. Až jednou oběsili lumpa, násilníka a vraha. Lump visel, ale co s ním?
Pohřbít ho chtěli, ale nikdo o něm nic pěkného neřekl a tradici porušit se jim taky nechtělo. Až nakonec rabín našel řešení. Přišel k šibenici, podíval se na oběšeného a řekl: „Pěkně visí!“