Milí příznivci chechtavého tygra,

Tygr se po kratší odmlce zase rozchechtal a to je dobře, protože humor je koření života. Ale znáte to, ve společnosti koluje omezený počet fórů a tak se stane, že mnohé z nich už jste někdy slyšeli. To je v pořádku, protože tak si otestujete, že jste dostatečně staří a ještě nemáte toho Alzheimera. Pro nás, kteří již s ním navázali nějaký kontakt je to příjemné v tom, že fóry, které jsme kdysi slyšeli, jsou pro nás nové. Ale přece jenom se občas mezi lidmi vyskytne vtip nový, neotřelý, inteligentní. Občas nám takový napíšete do komentářů, abyste se o něj podělili. To je od vás hezké. Je vidět, že ještě je kde brát. A tak vás chceme poprosit, když narazíte na nějaký takový vtip, neváhejte jej poslat na mail : mila@dronte.cz a my jej velmi rádi pro ostatní uveřejníme. Nenechme tu velkou usměvavou kočku chcípnout!

Lepá dívčina si za krásného počasí sedne v parku na lavičku a odpočívá. Zanedlouho jde kolem bezdomovec a říká : „Ahoj miláčku, půjdem na procházku?“
Dívčina se nasupí a opáčí: „Copak jsem nějaká lehká děva nebo co?“ Bezdomovec rozhodí rukama:
„No to teda jaksi ne, ale to mi teda potom vysvětli, co děláš ksakru v mojí posteli?“

Vzkaz doma na stole : Jídlo máš v pračce, jsem u psychiatra. Máma

Přijde pacient k psychiatrovi, ten se ho zeptá: „Tak copak pro vás mohu udělat?“ Pacient se chvíli vrtí a pak to z něj vypadne: „Dejte mi prosím nějaké prášky proti chamtivosti, ale dejte mi jich hodně, hodně, hodně!!!“

Pacient u psychiatra: „Moje žena je divná, myslí si, že jsem blázen.“
„A to jako proč?“ zeptá se doktor.
„Myslí se, že jsem blázen, protože mám rád párky.“ Na tom není nic neobvyklého i já mám rád párky,“ opáčí doktor.
„Opravdu?“ zaraduje se pacient, „Tak to musíte vidět moji sbírku, mám jich tisíce!“

„Pane doktore, mám pocit, že mě nikdo nebere vážně!“ „Ale jděte, to se vám jen zdá.“

Přijde trpaslík do knihovny. Za chvilku si ho knihovnice za pultem všimne a říká:
„Copak byste rád?“
„Máte prosím nějakou knihu o diskriminaci trpaslíků?“
„Ano, támhle v té horní polici.“

Přijde inspekce do blázince. „Pročpak běhají pacienti po chodbě s volanty od aut?“ Ředitel rychle vyndá volant z šuplíku : „ Cože, kluci už vyjeli? Nasedněte, ať je doženeme!“

Rodiče se tváří vážně, když si posadí na gauč své pubertální děti. Otec praví:
„Milí potomci, byli jsme s maminkou svědky vážného zločinu a tak nám od policie byla nabídnuta ochrana. Musíme se přestěhovat na bezvýznamné místo, o kterém nikdo nic neví a ani neví kde je.“
„Já nechci do Brna!“ rozpláče se dceruška.