Milí příznivci Chechtavého tygra,
doufám, že jste natěšení na letní pražské uzavírky, které dozajista zpestří parné léto. Dopravní obstrukce v Praze jsou onou veselou taškařicí, o kterou se s vámi chci podělit, tedy pokud nebydlíte v Praze, stejně jak já. Pro zúčastněné to není námět k úsměvu, ale horor. Představuji si, že někde hluboko pod zemí sedí dědeček Hříbeček v místnosti plné obrazovek a se zlomyslným úsměvem mačká tlačítka a říká : „Tady se ještě dá projet? Tak šup, zavřít!“ Tahle ulice ještě není rozkopaná? Tak urychleně rozkopat!“ „Tramvajové koleje dvě stě metrů? Zavřít na dva roky!“ A protože není hřib jako Hřib a houby začínají pomalu růst, nenechte se žádnou houbou otrávit a při sběru tohoto masa chudých si užijte pohody a klidu. Pokud potkáte dobrý fór, zašlete jej na mila@dronte.cz , rád jej uveřejním.
Míla Pražák

Potkají se dva šneci a ten jeden má úplně rozmlácený domeček. „Proboha, co se ti stalo?“ ptá se ho ten druhý.
„Tomu nebudeš věřit, řítím se takhle ukrutnou rychlostí mezi mechem, střihnu pravotočivou zatáčku a …… najednou tam vyrostla houba!“

Přijde do knihkupectví žena v černém, v ruce drží knížku Kapesní atlas hub. Prodavač si jí všimne a okamžitě k ní běží: „Upřímnou soustrast, paní. Autor už tu chybu opravil!“

Potká se Petr Fiala se Zdeňkem Hřibem. „Tak co Petře, za jak dlouho dostavíš tu D6?“
„No, vypadá to, když mě znovu zvolí, tak za dva roky,“ odpovídá skromně premiér.
„A co ty Zdeňku, za jak dlouho položíš ty koleje na Václavák?“ zajímá se Fiala.
„Tak já taky za dva,“ zapýří se Zdeněk.

Chlápek, který přišel o řidičák kvůli alkoholu, dělá zkoušku v autoškole. Na semaforech zamrzne a instruktor mu netrpělivě říká: „Máte zelenou.“
„Jistě, hned vám naliju.“

Ve vagóně metra sedí vedle staršího pána malý klučina, který neustále popotahuje. Pán už je z toho nervózní a ptá se: „Nemáš kapesník?“
„Mám, ale nepůjčím!“

Dvě ženy se baví o právě strávené dovolené: „Tak co, jak jsi se měla u moře?“
„Ale ani se neptej. Měla jsem s sebou úplně zbytečné věci.“
„A co například?“
„Manžela a děti.“

Námořník se před začátkem plavby ptá kapitána: „Je to pravda, že ženy na lodi přinášejí neštěstí?“
„Ano, stejně jako na souši.“

V potápěčském kurzu sedí instruktor se svým žákem před prvním ponorem na boku lodi a ptá se: „Ještě nějaká otázka?“
„No zajímalo by mě, proč musíme skákat pozadu?“
„To je jednoduché, když skočíš dopředu, spadneš do lodi.“

„Pil jste?“
„Pil.“
„Řídíte?“
„Řídím.“
„Tak si vystupte.“
„Nevystoupím.“
„A proč ne?“
„Protože je teď ten trenažér můj. Mám zaplaceno ještě dalších deset minut.“

Malá holčička jde po pláži a v ruce má kornout se třemi kopečky zmrzliny. Než dojde k rodičům, jeden kopeček jí sklouzne a spadne do písku.
„To je ale škoda,“ říká smutně, „teď jsem upustila tvoji zmrzlinu, tati.“

Povídají si dva kamarádi: „Tak jsem se včera nějak zapomněl v hospodě, a abych si to u manželky aspoň trošku vyžehlil, koupil jsem jí květiny. Říkám si, co budeš vysvětlovat, květiny řeknou vše.“
„ A co řekly?“
„ Nic, ona je vůbec nepustila ke slovu!“
(M.Pressl)

Jaký je rozdíl mezi veselým a smutným paroháčem?
Ten veselý o tom ještě neví.
(M.Pressl)

Co se stane, když se proti sobě rozeběhnou dvě velmi podobné blondýny?
Rozbije se zrcadlo.
(M.Pressl)

„Takže, jestli tomu dobře rozumím,“ ujišťuje se policejní náčelník, „postižená přišla při tom znásilnění o panenství.“
„To ne, pane majore,“ vrtí hlavou podřízení, „ o panenství přišla až při rekonstrukci.“
(M.Pressl)

Pan Vyklouz leží na smrtelné posteli a chce vědět, kolikrát mu byla jeho choť nevěrná.
„Celkem třikrát, taťko, jenom třikrát.“
„ A kdy, prosím tě?“
„ No, poprvé, když jsme stavěli dům a projektant nám za to snížil cenu.“
„ Dobře, dobře… bydlíme v tom dodnes,“ konstatuje hlava rodiny. „A kdy podruhé?“
„ Jak jsi kupoval tu ojetou Mazdu. Tehdy jsme dostali velkou slevu.“
„ Dobře, dobře… jezdíme v tom dodnes. A kdy potřetí?“
„ To bylo, když jsi kandidoval na poslance a potřeboval jsi alespoň 250 hlasů…“
(M.Pressl)

Borka jde od doktora a sousedka se jí ptá: „Kde jsi byla?“
„ Na vyšetření s filckama.“
„ Tož, co blbneš, já už je mám čtyři roky a nemocné ještě nebyly!“
(M.Pressl)

Žena říká manželovi: -“Pepo, máme v domě zimu, nejde topení!“
„ Copak jsem topenář?“ ohrazuje se Pepa.
Druhý den žena upozorňuje, že nejde ani elektrika.
„Copak jsem elektrikář?“ na to opět Pepa.
„ Třetí den jde muž domů z práce a kouká – všude se svítí a v celém baráku funguje topení.
„ Jak jsi to, dokázala?“ žasne.
„ Ále, byl tady soused a všechno opravil. A chtěl za to jenom, abych mu buď zazpívala, nebo s ním šla do ložnice. No, řekni, Pepo, copak jsem zpěvačka?“
(M.Pressl)

Manžel si stěžuje kamarádovi na hroznou dovolenou, kterou s manželkou prožil v Alžíru. „Špína, okradli nás a manželku znásilnili,“ stěžuje si.
„ No a kam pojedete letos?“ ptá se kamarád.
„ Chtěli jsme do Itálie, ale manželka vybrala zase Alžírsko.“
(M.Pressl)