Milí čtenáři Chechtavého tygra,
v čase předvánočním nedočkavě vyhlížíme pohádkové postavičky natěšeni, zda nám přinesou trochu dobrého ovoce nebo vysněné palivo do kamen. Ono se to spíše týká našich potomků a trochu se obávám, že s postupem vyspělých technologií děti postraší spíše Azog z Pána prstenů než nějaký prachobyčejný čert. Sláva Mikuláše už taky trochu vyčpěla vedle vzorňasů Spidermana nebo Supermana či Batmana. Doba se mění, jenom my, stárnoucí generace lpíme na těch tradicích. Naši potomci to většinou mají více méně na párku. Není ovšem od věci v této době ty pohádkové postavičky vyhlížet. Vždyť kdo by si nepřál pracovitého a poctivého ministra, laskavého, moudrého a morálního premiéra nebo spravedlivého poslance? Bohužel, pohádkové postavičky patří opravdu jen do pohádek. Pro iluzi veselého života je tady Chechtavý tygr, který vám opět přináší nadílku posbíraných chtipů. Děkuji, že je stále posíláte na mila@dronte.cz.
Míla Pražák

Milé děti, až vás zase někdy budou vaše rodiče kárat za to, že lžete, zpříma se jim podívejte do očí a pevně řekněte : „Ježíšek, Děda mráz, čert, Mikuláš, polednice…“

Čert ukazuje Luciferovi novou část pekla: „Jsou tu tři kotle - jeden pro zloděje a podvodníky, druhý pro lháře a pokrytce a třetí pro ochlasty a neřestníky.“
„Běžte do háje s takovými zlepšováky. Teď k nám dorazila skupina politiků. To mám každého z nich rozříznout na tři díly?“

V životě muže jsou čtyři období:
období, kdy věří na Mikuláše,
období, kdy nevěří na Mikuláše,
období, kdy dělají Mikuláše,
období, kdy vypadají jako Mikuláš.

Přijde čert do baru a řekne barmanovi: „Jedno suché martini.“
Když ho dostane, vytáhne z něj olivu a kopne ho do sebe. Pak si řekne o další, zase vytáhne olivu a kopne ho do sebe. Takhle jich vypije patnáct a dívá se na hromádku oliv vedle sebe na ubrousku a říká: „Barmane, je to deset deka?“
„Myslím, že ano, čerte,“ odpoví barman, „proč se ptáš?“
„Ale, Mikuláš mě poslal pro deset deka oliv.“

Dnes ráno jsem byl v pekárně. Byl jsem tam 5 minut. Když jsem vyšel ven, stála tam policajtka a zrovna vypisovala blokovou pokutu.
Tak jsem šel k ní a řekl jí: „Ale no tak, zlato, to takovýmu fešákovi jako jsem já nemůžeš dopřát ani malou přestávku?“
Ignorovala mě a dál vypisovala pokutu. Nazval jsem ji nenažranou policajtkou. Podívala se na mě a začala vypisovat další pokutu za sjeté pneumatiky. Tak jsem ji nazval blbou šlapkou. Tu začala psát třetí pokutu! Tak to šlo dalších 20 minut. Čím víc jsem jí nadával, tím víc pokut napsala...Mně to bylo ale jedno... Já tam byl pěšky.

Rozhodl jsem se, že místo více uhlí a brambor budu zlobivým dětem dávat rovnou přes držku!
Mikuláš.

Jde žirafa po savaně a potká hyenu.
„Nazdar krávo. Kam jdeš?“, ptá se hyena.
„Já jsem žirafa a jdu do města do kina.“, odpoví žirafa, jde dál a potká gazelu.
„Nazdar krávo. Kam jdeš?“, ptá se gazela.
„Já jsem žirafa a jdu do města do kina.“, odpoví žirafa, jde dál a potká levharta.
„Nazdar krávo. Kam jdeš?“, ptá se levhart.
„Já jsem žirafa a jdu do města do kina.“, odpoví žirafa, jde dál, dojde do města před kino, sáhne do kabely a zvolá: „Já jsem ale kráva, já ten lístek nechala doma!“
(P.Vileta)

Žáci si měli připravit větu, ve které bude alespoň jedno mezinárodní slovo, jehož význam potom ostatním vysvětlí. Akce úspěšně probíhá. V zadní lavici se neustále hlásí sprosťák Pepíček. Učitelka je ostražitá a napřed zjišťuje o jaké slovo se jedná. „Manifest“ hlásí Pepíček. „No tak to je bez problému“ je učitelka přesvědčena a velí: „Tak povidej“.
A Pepíček spustí: „Naši Mani fest rostou cecky“.

„Víš, Hanko, „ šeptá. „Byla jsi tu se mnou, když jsem byl ještě student a vyletěl jsem ze školy. Byla jsi tu, když mi zemřela matka, a potom i otec. Stála si při mně, jak nám hurikán odnesl dům, dokonce jsi mě neopustila, když mě vyhodili z práce. Víš, co si myslím?“
„Copak, miláčku?“ ptá se žena s leskem v očích.
„Že ty mně ženská nosíš jenom smůlu.“

Mafián Mario věnoval svému synkovi k třináctým narozeninám opravdovou pistoli, dvaadvacítku Lugera. Když chtěl za pár dní pistoli vidět, synek mu místo ní ukazuje hodinky, za které ji vyměnil. A tatínek si ho posadí na klín a naštvaně povídá: „Podívej, Tony, až se jednou oženíš, přijdeš z práce domů a najdeš v posteli své ženy cizího chlapa, co uděláš? Vytáhneš hodinky a zeptáš se ho, do kolika se hodlá zdržet?“

Paní učitelka povídá dětem, že se zítra budou fotit. Budete mít pěknou fotečku na památku a až za 20 let vezmete fotku do ruky, tak si můžete říct: „Tohle je Martin, ten je dnes geologem, tohle je Josef, ten je dnes hercem a tady je Kateřina, to je hosteska a má už 2 děti.“
Z poslední lavice vzadu se ozve Pepíček: „A tohle je paní učitelka, a ta už umřela.“

Maminka vedoucí za ruku svého malého syna s necronomiconským tričkem a openťákovanou kšiltovkou vejde do mléčného bufetu. Pro sebe si objedná croissant a kávu.
Pak se zeptá synátora: „Co si dáš ke snídani, zlato?“
Syn záhrobním hlasem odpoví: „Budu požírat nezrozené!“
Prodavačka se bezradně podívá na matku a ta rozpačitě vyhrkne: „Dá si ke snídani vejce!“