Milí čtenáři Chechtavého tygra,
podzim už shazuje poslední zbytky listí na stromě a s přešíbováním času přicházejí dny zasmušilé a smutné. Ne tak ovšem pro naší rubriku. Pro obveselení se stačilo podívat k našim východním sousedům, co zas vymysleli za rošťárny. Určitě se v oněch krajích radují ti, kteří nemají na to koupit si bundu. Vyjde jim vstříc návrh zákona, kde ti co kradli nafasují a musí nosit bundu s nápisem KRADL JSEM. Stačí pod to dopsat – A KDO NE? Pokud bude bunda zateplená a nepromokavá, je to velká výzva pro lid bez domova. A druhý nápad, omezit rychlost pohybu na chodnících na 6 kilometrů za hodinu. Krása! Sice vás to ochrání od bruslařů, koloběžek a kol, ale běda, když vás dožene průjem. Váš zrychlený krok na kadibudku bude pěkně osolen pěší policií vybavenou radarem. A pokud vás dnešní sobotní úvodník nepobavil, pak je tu ještě něco vtipů pro dobrou náladu.
Díky za vaše vtipy zasílané na mila@dronte.cz
Míla Pražák

Stěžuje si jeden tulák druhému: „Představ si, zima je, až praští, jídlo žádný a teplá postel v nedohlednu! A to všechno kvůli justičnímu omylu!“
„Justičnímu omylu?“
„Jo, soud mě omylem osvobodil!“

Dnes ráno jsem seděl na lavičce vedle bezdomovce. Zeptal jsem se ho, proč takhle skončil.
On řekl: „Ještě minulý týden jsem měl všechno - střechu nad hlavou,
kuchaře, vyprané a vyžehlené šaty, měl jsem televizi, internet, chodil jsem do posilovny, bazénu, knihovny i do školy, pokud se mi chtělo...“
Zeptal jsem se ho: „Co se stalo? Drogy? Alkohol? Rozvod?“
„Ne, nic takového, pustili mě z vězení.“

Dva tuláci si vykračují po cestě. Jeden je poměrně starý a tlustý, zatímco ten druhý je mladý a vyhublý.
„Řekni mi, jak bych mohl dostat pořádné jídlo?“ zeptá se ten hubený.
„To je jednoduchý,“ odpoví ten tlustý. „Vždycky používám stejný trik. Přijdu do velkého domu a hledám koňský koblihy. Pak počkám, až mě začne někdo z domu pozorovat, a začnu ty koblihy jíst.“
„To je hrozný!“ řekne ten hubený.
„Neboj, vždycky, jakmile je začnu jíst, někdo vyběhne z domu a pozve mě dovnitř na jídlo.“
„To je skvělý nápad,“ řekl ten hubený. „Díky moc.“
„To nestojí za řeč,“ odpoví ten tlustý.
Téhož odpoledne stojí hubený tulák před velikým domem poblíž koňských koblihů. Jakmile spatří, že ho pozoruje děvčátko, začne je jíst. Po chvilce děvčátko vyběhne ven a zeptá se: „Co to děláš?“
„Jím koňský koblihy, protože mám hrozný hlad,“ zaskřehotá tulák.
„Ale tyhle jsou studený a suchý,“ poznamená děvčátko. „Běž za barák, tam jsou ještě měkký a teplý.“

Ošklivá dívka se ptá bezdomovce: „Nudíš se?“
„Tolik zase ne!“

Sedí dva ožralí bezdomovci na kašně uprostřed města a máčejí si tam nohy. Přijde k nim policajt a povídá: „Tady nemůžete sedět a máčet si nohy. Budu vám muset dát pokutu.“
A ten jeden povídá: „Vy můžete dávat pokuty i poslancům?“
Policajt se začne omlouvat a odejde. Ten druhý se ptá: „My jsme jako teď poslanci?“
„Já vím, že nejsme, ale zeptat se můžu..

Přijde bezdomovec k doktorovi a stěžuje si, že ho bolí břicho. Doktor ho prohmatává a ptá se: „Tady to bolí? A tady? Okenu jsi pil?“
„Ano, doktore, půl litru, ale nepomohlo to.“

Žebrák, na kterého prasklo, že není slepý, se obhajuje: „Nerozčilujte se, já jsem jen zaskočil za skutečného slepého, který tu normálně sedí a potřeboval si zajít do kina. Já skutečně nejsem slepý, já jsem němý.“

Pod mostem leží dva bezdomovci a ten jeden povídá: „Hele Petře, teď se všude mluví o té finanční krizi, myslíš, že se to nějak dotkne i nás?“
„No jasně!“ povídá Petr.
„A jak, prosím tě?“
Petr: „No, máš nějaký kamarády bankéře, manažery nebo podnikatele?“
„To teda nemám.“
Petr: „Tak vidíš, teď je brzy budeš mít...

Novela Ohmova zákona: Čím je dívka lehčí, tím menší odpor.

Přijde neutrino do baru. Barman: „Neutrinům nenaléváme.“ Neutrino: „Nevadí, já jen procházím.“
Přijde supravodič do baru. Barman: „Supravodičům nenaléváme.“ Supravodič se zvedne a bez jakéhokoliv odporu odejde.

Jaký je rozdíl mezi normálním a kvantovým mechanikem? Kvantový mechanik umí zaparkovat svoje auto do garáže, aniž by musel otevřít vrata.

Nadaný inženýr sestrojí svému synovci, nadšenému turistovi, ultimátní zbraň proti polárním medvědům. „Vytvoří to kolem tebe silné pole. Až se přiblíží medvěd, vyzkoušej obě polarity - jedna z nich ho natočí od tebe a on pak v klidu odejde.“
Po nějaké době, za polárním kruhem, chystá se na synovce zaútočit mladý medvěd. Synovec tedy zkouší polaritu a skutečně se mu podaří natočit medvěda hlavou pryč. Medvěd se ale přesto přibližuje a za chvíli je u něj. „Kurva, co je?“ řve hrůzou synovec. „Máš tam gradient intenzity, kokote,“ vysvětlí medvěd. „A dej si bacha, za chvíli přijde můj kvadrupolární fotr.“ „A co to udělá s ním?!“
„Jak to mám kurva z hlavy vědět? Já jsem medvěd!“

„Věnujte prosím tichou vzpomínku mému manželovi, který mi k našemu výročí svatby nepřinesl žádný dárek, když jsem mu zřetelně řekla, ať mi k našemu výročí svatby nenosí žádný dárek.“
(P.Adámek)

Manžel už měl dost sekýrování od manželky a tak si na radu kamaráda koupil knihu o asertivitě. Hned po přečtení si jí chtěl vyzkoušet. Vrazil domů do dveří a zařval : „Tak od teď jsem u nás doma pánem já a moje slovo je zákon! Koukej mi uvařit dobré jídlo, přines vychlazené pivo! Po večeři mi připrav koupel a na závěr, hádej, kdo mě učeše?“
„Že by někdo z pohřebního ústavu?“ pronesla manželka temně.