Starý, velmi unaveně vypadající pes se mi nedávno zatoulal do dvora. Byl dobře živený, a podle pěkného obojku a čistoty kožichu, bylo zřejmé, že o něj bylo dobře postaráno.

Kývaje přátelsky ocasem a s hloupým úsměvem, jaký umí jenom psi, přišel pokorně za mnou a nechal se pohladit po hlavě. Celý šťastný, že jsem ho neodmítl se oklepal a sledoval mě domů. Kráčel pomalu po chodbě, pouze očichal nabídnutý pamlsek, lehnul si na koberec do kouta a za chvíli už spal.

Po hodině spánku se postavil, oklepal, a znovu přátelsky vrtě ocasem odkráčel ke dveřím. A já jsem ho pustil ven. Příští den se vrátil, znovu mě pozdravil na dvoře, šel dovnitř na stejné místo a v koutě zase asi hodinu spal.

Tohle se opakovalo po několik týdnů... Celý zvědavý jsem napsal a připnul mu na obojek kousek papíru se vzkazem:

„Rád bych zjistil, kdo je majitelem tohoto nádherného a milého psa a zeptal se, jestli víte, že skoro každé dopoledne váš pes přijde do mého domu a hodinu se tu vyspí?“
Následující den se pes přišel vyspat s odpovědí připevněnou na obojku:
„Jmenuje se Rusty a žije v rušné domácnosti se šesti dětmi, dvě z dětí jsou méně než tříleté. Snaží se jenom odpočinout si a vyspat. Mohla bych s ním zítra přijít i já?“

Jistý kněz musel z naléhavých důvodů nečekaně odjet z města. Protože však nechtěl nechat zpovědnici prázdnou, zašel za přítelem rabínem, jestli by ho nemohl zaskočit. Rabín vyjádřil jisté obavy, že neví, co by měl farníkům říkat, ale kněz ho ujistil, že tam s ním ještě na chvíli zajde a ukáže mu, co má dělat.
Rabín se nakonec nechá přemluvit a tak společně s knězem čekají ve zpovědnici. Za pár minut přijde nějaká žena a povídá: „Otče, odpusťte mi, neboť jsem zhřešila.“
„Co jsi učinila, dcero?“ zeptá se kněz.
„Dopustila jsem se cizoložství,“ přizná se žena.
Kněz: „Kolikrát?“
Žena: „Třikrát.“
Kněz: „Odříkej dvakrát zdrávas, dej pět dolarů do pokladničky, jdi a již více nehřeš!“
Za chvíli přijde do zpovědnice muž: „Otče, odpusťte mi, neboť jsem zhřešil.“
Kněz: „Co jsi učinil, synu?“
Muž: „Dopustil jsem se cizoložství.“
Kněz: „Kolikrát?“
Muž: „Třikrát.“
Kněz: „Odříkej dvakrát zdrávas, dej pět dolarů do pokladničky, jdi a již více nehřeš!“
„Myslím, že už to chápu,“ prohlásí rabín, a kněz tedy konečně může odjet.
Zanedlouho přijde další žena: „Otče, odpusťte mi, neboť jsem zhřešila.“
Rabín: „Co jsi učinila, dcero?“
Žena: „Dopustila jsem se cizoložství.“
Rabín: „Kolikrát?“
Žena: „Jednou.“
Rabín: „Jdi a udělej to ještě dvakrát. Pak dej do pokladničky pět dolarů. Tenhle týden máme speciální slevu – třikrát za pět dolarů.“

Zavolá si Pilát Josefa z Arimatie: „Jak si to představuješ, nabídnout pro Ježíše svůj hrob?!“
Josef mávne rukou a říká: „Ále, vždyť je to jen na tři dny.“

Přiběhl Kohn za mamele Roubíčkovou a vykřikoval: „Mám strašnou zlost. Představte si, co se stalo. Přišel jsem nečekaně domů a našel jsem u své Sáry vašeho Izáka!“ „ A co budeme dělat?“ zeptala se paní Roubíčková. „No, napadlo mě, že bychom se jim mohli pomstít.“ „To není špatný nápad, máme na to tohleto, morální právo,“ pravila paní Roubíčková. A tak se oba svlékli, vlezli do postele a pomstili se. Za chvíli se pomstili ještě jednou a asi za hodinu potřetí. Když se chtěla paní Roubíčková mstít už počtvrté, vstal Kohn z postele, a pravil: „Šalom, mír v duši. Ta zlost už mě úplně přešla.“

Vrátí se lord z klubu a ptá se Johana, kde je Lady. „I am sorry, vaše lordstvo, nevím, jak to říci…“
„Snad nechtěj říct, Johan, že je zase v ložnici s tím mladým myslivcem?“
„Vaše lordstvo má úplnou pravdu.“
„Shocking, Johan, jděte, vezměte tu kulovnici nad krbem, tu po strýci Olafovi, a ustřelte mu ho!“
Sluha odejde, ozve se rána a sluha se vrací s kouřící kulovnicí v ruce po schodech.
„Ustřelil jste mu ho, Johan?“
„Yes, sir.“
„A co hraběnka?“
„I’m sorry. Hraběnka se dusí.“