Milí čtenáři Chechtavého tygra,

nedá se nic dělat, pohybuji se ve věkové kategorii, kde zapomínání je jedním z hlavních témat. Já vím, že už jsem se o tom tady občas zmínil, ale veselé historky ohledně paměti i u mladších jinochů než jsem já, pokračují. A tak jsem si dovolil, abych to zase nezapomněl, se s vámi o příběh podělit.
Kupoval jsem takový menší stavební stroj od chlapců mladších než já a jak jsme tam tak seděli a sepisovali smlouvu, posteskl jsem si, že já co si nenapíšu, druhý den už zpravidla nevím. A raději vše zapisuji do kalendáře v mobilu, protože hledání papírků, kam jsem si potřebnou informaci zapsal, mám už dávno za sebou. Mladší prodejce se na mě chápavě zahleděl a pravil: „ Já jsem se šel tuhle vychcat, otevřu dveře a místo na hajzlu jsem ve špajzu. Chvíli tam civím, co jsem tam vlastně chtěl a pak si říkám jestli nejsem už fakt blbej, dyk sem chtěl na ten záchod. Zavřel jsem dveře a vydal se ku hajzlíku. No, otevřel jsem dveře ledničky a čumím dovnitř. Co jsem to vlastně chtěl?“ Ten druhý na to: „Pokud ses do ní nevydělal, tak jsi na tom ještě dobře.“
Tak přátelé, nezapomeňte tento víkend na Chechtavého tygra, ale pokud čtete tyto řádky, tak jste myšlenku na humor jistě udrželi.
Díky za vaše příspěvky, které zasíláte na mila@dronte.cz
Míla Pražák

Říká babka dědkovi: „Dědku, skoč do konzumu a kup chleba a mlíko, dvě věci, pamatuj si to!“
Dědek se s kyselým ksichtem odplouží do konzumu a když se vrátí, vítězoslavně třímá v ruce svíčku.
Babka spráskne ruce a povídá: „Dědku, říkala jsem dvě věci, kde máš sirky?“

Povídají si dva postarší kamarádi: „Hele, neznáš nějakýho dobrýho primáře? Trápěj mě plotýnky.“
„Jo, jo, znám, ten je fakt dobrej, běž do nemocnice Na kopečku a chtěj primáře, je to můj kamarád.“
„A jak se jmenuje?“
„To se ti bude dobře pamatovat, jmenuje se doktor Líča.“
Ten druhý se uchechtne a říká: „Jasně, to je dobrý, tak jo doktor Líča, doktor Líča.“
Za týden přijde do oné nemocnice a na vrátnici se ptá: „Dobrý den, prosím vás, kde má ordinaci pan doktor Lunda?“

Novináři se ptají slepice: „Je pravda, že jste snesla sedmikilové vejce?“
„Ano, je to pravda.“
„A jaké jsou vaše plány do budoucna?“
„Snést desetikilové vejce.“
Novináři jsou spokojeni a jdou za kohoutem, aby se ho zeptali: „Víte, že jedna z vašich slepic snesla sedmikilové vejce?“
„Ano, vím.“
„A jaké jsou vaše plány do budoucna pane kohoute?“
„Rozbít pštrosovi držku!“

Ředitel firmy se ptá svého nového řidiče: „Vaše jméno?“
„Karel, pane řediteli.“
Ředitel: „Zásadně neoslovuji zaměstnance křestním jménem. Příjmení?“
„Miláček.“
„Tak můžeme vyrazit, Karle.“

Manžel jel autem do práce, když tu v rádiu slyší, že se rozdávají peníze rodinám, které mají hodně dětí. Přesně, kdo má deset dětí, dostane milión korun.
Okamžitě otočí auťák a frčí domů a spustí na manželku: „Miláčku, právě jsme zbohatli. Dávají milión korun rodinám s deseti dětmi!“
Manželka se zamyslí a říká: „Ale vždyť my máme jenom devět dětí.“
„No já vím, já vím, ale víš, já mám ještě jedno nemanželské dítě s jinou ženou, o kterém nevíš, promiň že jsem tě podvedl, skočím do auta a sjedu pro něj a milión je náš!“
Za chvíli se vrátí i s desátým dítětem a kouká, nikde nikdo a tak se ptá ženy: „Kde jsou naše děti?“
Manželka klidně odpoví: „Jen co jsi odjel, přijeli si pro ně jejich tatínkové!“

Vzala jsem přítele na dovolenou. Ptám se ho: „Dáme si víno?“
On na to: „To jako vážně, teď v deset hodin dopoledne?“
Příště vezmu Karolínu, ta nemá blbý kecy.

Policisté zastaví řidičku kvůli pokutě a ta smlouvá: „Nešlo by to nějak udělat? Sundám si kalhotky a dám vám.“
Policista se otočí ke kolegovi: „ Franto, potřebuješ kalhotky?“
„Ne, já ne.“
„Já taky ne, takže paní, bude to za tisíc.“

Každý říká, že máš říct alkoholu NE !
Myslím, že pokud mluvíš s alkoholem, je už pozdě.“

„Šéfe, jsem nucen vás požádat o zvýšení platu. Už mě kontaktovaly tři další firmy.“
„Opravdu, to se divím a jaké to byly?“
„Elektrárny, plynárny a vodárny.“

Na nebeskou bránu někdo bouchá a svatý Petr se hned ptá: „No, co je, co je?“
Zpoza dveří se ozve: „Žádný co je , ale kdo je!“
Petr se zašklebí: „Ale to snad ne, zase další učitelka!“

Rozčiluje se manželka na manžela: „Prosím tě, co to máš za blbý nápady, balit mi dárek do toaletního papíru?“
„Jen to rozbal a uvidíš!“

V manželské posteli se odehrává vášnivá scéna, náhle se ozve hlasité zabouchání na domovní dveře. Žena vyděšeně křičí: „Do háje, to je manžel!!!“
Chlap se vrhá pod postel. Po chvíli ticha vyleze zpod postele, sedne si na její okraj, zhluboka vzdychne, otře si pot z čela a říká: „Vidíš ženo jak máme oba dva pocuchaný nervy?“

Říká se, že když piješ pivo po dvacáté hodině, roste ti břicho.
Nyní ale vědci zjistili, že pivo vůbec neví, kolik je hodin.

Byl jsem na třídním srazu po třiceti letech. Samé vousy, kníry, břicha…
A o mužích ani nemluvě!