Milí čtenáři Chechtavého tygra,
dnešní nálož vtipů k vám putuje z Kréty, kam se nám s mojí manželkou podařilo na chvilku odcestovat. Kvůli tomu jsem si vzal s sebou notebook, aby se tygr mohl stále chechtat. Ještě, že máme takové technické vymoženosti. Dneska venku pěkně fouká, takže místo plavání v moři by to bylo na pouštění draka. Je to příjemná změna vypadnout z předvolebního běsnění do laskavých paprsků helénského slunce. Tak vám ho posílám také trochu.
Díky za zasílané vtipy na mila@dronte.cz
Míla Pražák

Povídá chlápek u moře: „Slečno, nemyslete si, já jsem jinak úplně normální, jenom asi teď vypadám docela divně, protože se mi hrozně moc líbíte.“
„No o té normálnosti bych přesto trochu pochyboval, protože nejsem žádná slečna, ale sedmdesátiletý muž.“

Tvoje máma je tak tlustá, že když ji viděli na pláži Greenpeace, odtáhli ji zpátky do moře.

„Miláčku, přivezl jsi mi z Kréty od moře nějakou mušli?“
„Nepřivezl, drahoušku. Všechny byly na WC přišroubované.!

Pan Novák s paní Novákovou se koupají v moři. Paní se ponoří, vynoří, ponoří, vynoří. Vrhne na pana Nováka chlubivý pohled: „Miláčku, líbí se ti to?“
„Ale jo, vždycky jen chvilku.“
„Jak to myslíš?“
„No, když jsi pod vodou, tak je to moc krásný, ale jak se vynoříš, tak mám po radosti!“

Statistika je fajn věc, podle ní jsem byl letos u moře.

Prochází se plavčík po Lipenské pláži, nuda, občas koukne na hladinu. Náhle přiloží hlásnou troubu k ústům a volá na jednu z lodí: „Devadesát devítko, devadesát devítko, jste za červenou bójí, vraťte se!“
Vzápětí za ním doběhne kolega a povídá: „Co blbneš, vždyť máme lodě jen do osmdesáti!“
Plavčík opět přiloží troubu k ústům a volá k jezeru: „Šedesát šestko, šedesát šestko, máte nějaké problémy?“

Nový kolega se táže jednoho, co tam slouží dýl: „Nechápu, proč říkáte té hezké slečně z účtárny chřipka?“
„Protože chřipku už měl každý,“ zní odpověď.
(V.Chrastina)

Dva američtí židé se baví o svých začátcích v Americe. „Co mám povídat, ze začátku hrozný,“ říká pan Levi. „V kapse jsem měl posledních pět dolarů, ale napadlo mě ušít kalhoty ze staré plachtoviny, pár jsem jich prodal, uchytilo se to. No a pak už to šlo.“ „Zrovna jako u mě,“ povídá pan Rothschild . „Také jsem měl v kapse posledních pět dolarů. Tak jsem zašel na poštu, poslal telegram otci do Paříže, ten mi poslal milión, a pak už to šlo.“
(T.Vodvářka)

Máme s manželkou oddělené ložnice, ona v Brně a já v Praze.
(V.Chrastina)

Skupina rabínů obědvala v košer restauraci „Bílý dům u Izáka“. Bohužel jim Izák nechal omylem naservírovat meloun napuštěný whisky, který měl připravený pro jiný stůl. Izák seděl s obavami v kuchyni a očekávat to nejhorší.
Když se číšník vrátil do kuchyně s prázdnými talíři, Izák se ho netrpělivě ptal:
„Co říkali, prosím tě, řekni mi, co na to říkali?“
„Nic vůbec,“ odpověděl číšník. „Byli příliš zabráni do toho, že si dloubali melounové pecičky a strkali si je do kapes.“
(T.Vodvářka)

Na Ukrajině přijel před volbami známý politik do zapadlého štetlu. Přišla ho přivítat místní honorace v čele se starostou a rabínem. Politik se je zeptal, jestli jim může pomoci vyřešit nějaký problém, který je trápí. „Nu, víte, my tu máme sice jen malou, přeci jen máme nemocnici. Ale chybí nám doktor,“ začal starosta. „To není vůbec problém,“ řekl politik, vytáhl z kapsy mobil a krátce někomu zavolal. „Tak příští týden u vás nastoupí službu nový lékař. Ještě s něčím vám mohu pomoci?“ Nu, ještě jedna věc by tu byla,“ přidal se nesměle rabín. „Nemáme tu vůbec pokrytí signálem pro mobilní telefony…“
(T.Vodvářka)

Potká Kohn Roubíčka :
„Potřebuju radu. Se Sárou už není k vydržení, nejradši bych ji zabil, ale nemůžu, komu by se chtělo pak jít do vězení.“
„Tak ji Kohn usouložej k smrti, to jim nikdo nedokáže.“
Za měsíc potká Roubíček Kohna se Sárou.
Sára je celá veselá, šťastná a spokojená, Kohn se sotva vleče, strhanej, vypadá na osmdesát.
„Tak co, Kohn, jak to jde se Sárou? Vypadá v pohodě…“
„Psst, Roubíček, ne tak nahlas. Ona neví, že umírá!“
(T.Vodvářka)