Milí čtenáři Chechtavého tygra,
„Čas prchá jak splašená mrcha,“ jak vtipně prohlásila nedávno moje kamarádka. A ten čas s sebou přináší různé veletoče a zajímavosti. Pokud se moc neorientujete v zahraničním dění, nezoufejte, určitě v tom nejste sami. Nešlo si nevzpomenout na slavnou pohádku, jak tam popletený král deklaruje: „Odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil!“ Nu a s těmi sliby je to takové veselé. Určitě vás již někdo potěšil výrokem: „To co já ti slíbím, to ti nikdo nedá!“ Ale ono vlastně stačí i prosté : „Slibem nezarmoutíš.“ A i když se slovy klasika mají sliby plnit zejména o Vánocích, máme ty Velikonoce a tak plním slib a posílám vám dalších uchechtaného tygra. Moc se nezlískejte, nepřežerte se vajec a s pamihodou (pomlázkou) zacházejte něžně. Aby to nakonec nebyla také vaše poslední večeře. Vaše vtipy můžete stále posílat na mila@dronte.cz
Míla Pražák

Lupič se vloupá do hezkého luxusního bytu. Už už si chce nacpat vak lupem, ale najedou se ozve: „Ježíš tě vidí!“ Zloduch se lekne, ale když vidí papouška v kleci, dojde mu, že odtud mu nebezpečí nehrozí. Dál prohledává šuplíky a skříňky, ale papoušek zase : „Ježíš tě vidí!“ Lupič mávne rukou, jen ať se Ježíš kouká a zase projíždí tajné skrýše. Do třetice se papoušek ozve: „Ježíš tě vidí!“ To už zločince trochu naštve, chce mít klid na práci a tak na papoucha houkne: „ Jdi do háje s tím Ježíšem, mě je to jedno!“ Papoušek na to: „Ježíš tě vidí, Ježíš je pitbul!“

Velikonoční beránek říká smutně: „Jsem z formy.“

Velikonoční řidič jede v podroušeném stavu, když tu ho zastaví policejní hlídka. K autu přistoupí mladá, hezká policistka a říká: „Ale, ale pane řidiči, co ta pomlázka za oknem? Tak si hezky vystupte.“ Řidič se na ní usmál: „ Tak to jsem netušil, že si budete přát taky vymrskat!“

V Káni Galilejské je již po oslavě, svatebčané se tak různě povalují po síni, drží hlavu v dlaních a tiše sténají. Jeden z nich říká: „Já mám takovou žízeň po tom vínu, skočte prosím někdo pro vodu!“ Ježíš se přihlásí, že pro vodu rád dojde. Načež všichni začnou křičet: „Proboha ne, ty už pro žádnou vodu nechoď!“

Chodí Ježíš po světě, zda ho někde poznají. V Americe si ale každý hledí svého, v Rusku se raději nedívají druhému do očí, v Africe o něm nikdy neslyšeli – zkrátka nikdo ho nepoznal. A tak už chodí marně světem několik let. Nakonec dorazí do Izraele. Dojde až do Jeruzaléma, a tam sedí Kohn před barákem a kouří viržínko. Sotva ho Kohn spatří, vyskočí, otočí se do dveří a zařve: „Mojše, Izáku, honem doneste hřebíky a kladivo - už je tady zas!“

Malomocní manželé vzpomínají na loňské Velikonoce.
„Drahoušku, vzpomínáš na to jak jsi mi tak našlehal, až jsi mi zlomil pánevní kost?“
„Jakby ne,“ odvětí dojatě manžel, „jak bych mohl zapomenout na den, kdy mi upadla ruka?“

„Synku, synku, co se ti stalo, kdo tě tak zmlátil?“ ptá se na Velikonoce otec syna.
„Nějaká banda pitomců si mě spletla s holkou!“
„No a proč si normálně nezdrhnul ty trubko?“
„Já jsem chtěl, ale v lodičkách se špatně utíká!“

Zasedání Sanhedrinu před Pesachem, Kaifáš na Josefa z Arimatije : „Tak jsem slyšel, že jsi těm galilejským v čele s Ježíšem půjčil svou vlastní hrobku???“
Josef z Arimatie: „Nehněvej se vznešený Kaifáši, je to jen na tři dny.“

Hospodin prochází zemí a hledá, kdo by mu sloužil. Dojde až do Egypta k faraónovi, vede s ním náboženskou řeč, ale nepochodí. „My už máme toho Re, takže smůla,“ odmítne ho faraón. A tak jde Hospodin dál až dorazí do Babylóna a nabízí zdejšímu králi: „Nechceš mě přijmout za svého Boha?“ Babylónský král se podrbe na bradě a říká: „No, my už máme svého Marduka, chtěl bych, ale nejde to.“ Nakonec Hospodin dojde až do Kanánu a tam potká Mojžíše. Opět stejná otázka : „Nechtěl bys mě Mojžíši za svého Boha?“
Mojžíš se zamyslí a říká: „Inu, proč ne, ale co z toho budu mít?“
„Dám ti za to přikázání“
Mojžíš se zamyslí, tuší, že to nebude jen tak a ptá se: „ A co za něj budeš chtít?“
Hospodin odpoví: „Nic“
A Mojžíš na to: „Tak mi jich dej rovnou deset!“

Potkají se dvě myši u popelnic a ta jedna říká té druhé: „Včera jsem tě
viděla ve městě. Proboha, ty chodíš s netopýrem?“
A ta druhá na to: „No to je ale hajzl! Tvrdil mi, že je major u letectva.
(P.Vileta)

Ve vlaku cestuje kněz, rabín a šaman. V kupé není zrovna čerstvý vzduch a ještě ke všemu tam lítají otravné mouchy. Jedna si sedne knězi na nohu, ten jí odežene. Přeletí k rabínovi, ten jí také od sebe vypudí a tak skončí u šamana. Šaman mouchu chytne a sní. Za chvíli se situace opakuje. Moucha sedne na kněze, ten jí odežene, odletí k rabínovi, ale ten jí chytí. Otočí se na šamana a říká : „Nechtěj koupit mouchu?“