Milí čtenáři Chechtavého tygra,
určitě s napětím čekáte jaké téma rozveselení jsem vybral pro tento týden. Samozřejmě je to o novopečené paní ministryni a jejím : „Odvolávám co jsem odvolala a slibuji co jsem slíbila. Za zprávu nezprávu zaplatíme…atd.“
Mým přátelům to spíše hnulo žlučí, ale to je prosím nepochopením celé politické scény. Neberme ty naše zastupitele jako odpovědné osoby. Dívejme se na ně jako na herce a hodnoťme je podle hereckého výkonu jak kterou roli hezky zahráli a jak nás pobavili. A že sem tam ulítne nějaká hezká částka? To za to představení stojí nebo ne? A když ne, tak pro pobavení je tu váš věrný Chechtavý tygr.
Díky, že stále zasíláte dobré fóry na mila@dronte.cz a já se s nimi rád podělím s našimi čtenáři.
Míla Pražák

„V žádném případě nesouhlasím s tím, aby ses vdala za herce,“
hněvá se lord Doyle na svoji dceru. Přes své pevné zásady se však dal přesvědčit a šel s dcerou do divadla, aby uviděl jejího nápadníka. Po představení povídá dceři:
„Měním svoje rozhodnutí, můžeš se za něj vdát. To není vůbec žádný herec!“

Přichází mladý herec do divadla a přináší řediteli zalepený doporučující dopis od jeho známého. Dopis končí slovy: „Hraje Hamleta, Radúze a mariáš. To poslední nejlíp.“

„Představěj si, Kohn, já vám takhle jednou sedím v zahradní restauraci, když si vtom ke mně přisedla taková pěkná dívenka. Tak jsem ji pozval na večeři, pak jsme šli k cukráři na zmrzlinu, potom jsme navštívili kino, odtud jsme přešli do baru na skleničku, pak jsem ji pozval k sobě domů a tam jsme se třikrát, představěj si, Kohn, třikrát jsme se pomilovali.“
„Já jim úplně věřím, že seděli v zahradní restauraci, i to, že si k nim přisedla dívenka (i když, chudinka, asi musela mít šedej zákal), věřím jim i to, že byli spolu na zmrzlině, i u nich doma, věřím jim i to, že se spolu třikrát pomilovali, ale co jim nemůžu věřit, Roubíček, nemůžu jim věřit to, že byli spolu v kině!“
„Himlhergot, Kohn, když mi věřej, že jsem ji pozval na večeři, pak jsme šli k cukráři na zmrzlinu, že jsme šli do baru, pak jsem ji pozval k sobě domů a dokonce i to, že jsme se tam třikrát pomilovali, proč mi ausgerechnet nevěřej, že jsme byli spolu v kině?“
„To když voni, Roubíček, ještě mohli třikrát, to ještě žádný biografy neexistovaly!“

Přijde chlápek k řediteli baletní scény s návrhem: „Pane, jestli chcete, tak vám budu za dva tisíce denně masírovat všechny baletky.“
Ředitel si ho tak prohlídne a povídá: „No, jestli s sebou máte ty peníze, tak můžete začít už dneska.“

Potkají se dva herci. „Tak si přestav, že kolega Novotný se s tou svojí rozešel.“
„A proč prosímtě?“
„Prej kvůli chrápání?“
„Jako fakt?“
„Jo, on chrápal celou noc a ona s jinejma v posteli.“

Včera jsem byla v divadle a někdo odešel s mým kožichem.“
„Kdo by si prosím tě bral tvůj starý ošoupaný kožich?“
„Nevím, odcházela jsem první.“

Prchají Maruška s Ivánkem před Kostějem Nesmrtelným. Ve stepi praží slunce, voda nikde. Vtom Ivánek vidí vytlačenou stopu a v ní špetku vody. Maruška ale říká: „Nepij, bratříčku. Je to koňská stopa, stal by ses koníčkem!“ Putovali dál a Ivánek vidí zase stopu s vodou. „Nepij, Ivánku, je to prasečí stopa, stal by ses prasátkem!“ Ivánek poslechne, ale jakmile po čase najdou vodu ve třetí stopě, už se k ní hrne. Marně Maruška volá: „Nepij, bratříčku milovaný, je to volská stopa...“ Ivánek se napil. A opravdu, v tu chvíli se z něj stal komunista.
(Z.Roller)

Kuzmovi umřela žena. Sedí si na kameni ve stepi a je smutný. Jde kolem pop. „Tak co, stýská se ti po ženě, Kuzmo Kuzmiči?“
„Stýská se mi, pope popiči.“
(Z.Roller)

„Já jestli jsem znal Ilju Muromce, bohatýra švarného?“ povídá starý Kyril.
„Tak poslouchejte. Ležím si tak ve stepi, když tu náhle stín, a nade mnou stojí na koni sám Ilja Muromec, slunéčko naše jasné. Namíří na mě pušku a přikáže: Sněz svoje h....! Co jsem měl dělat? Udělal jsem, co chtěl. A jak mě viděl, rozesmál se jako pravý bohatýr. Smál se, až spadl s koně a flintu upustil. Popadl jsem jeho pušku, zamířil na něj a poručil: Sněz svoje h....! Inu, nic jiného mu nezbylo. Když dojedl, vzal pušku, sedl na koně a odjel širou stepí. Tak vidíte, holoubkové moji. Já jestli jsem znal Ilju Muromce? Znal. Dokonce jsme spolu poobědvali!“
(Z.Roller)

Ráno jsem našla u postele láhev od rumu a ořechy.
Sice si na včerejšek moc nevzpomínám,
ale je tu možnost, že jsem chtěla péct cukroví.

„Táto, zdálo se mi dnes v noci, že jsem byla v Kauflandu.“
„A mně, že jsem souložil se třema ženskejma.“
„ Doufám, že jedna jsem byl já!“
„Ne, ty jsi byla v Kauflandu.“

Víno je nápoj bohů. Takže nejsem alkoholička ale bohyně.
Tečka! A žádný kecy vokolo.