Zase to udělali, prostě jí úplně bez uzardění šlohli. Koho? No jasně že tu hodinu, která nám nyní chybí, když máme zase ten „letňák“. A tak milý příznivci Chechtavého tygra jsem měl o hodinu méně na přípravu vtipů. Ne, není to žádná tragédie, jenom mi vždy tak tři čtyři dny trvá, než se z toho vzpamatuji. Líbil by se mi nějaký fór na toto téma, ale o nic jsem nezavadil, leda bych se podělil o historku, jak díky změně času kamarádovi frnklo letadlo z Maroka. On se tedy moc nesmál, ale s odstupem času… Také je za námi Apríl, ale řeknu vám, letos to byla tedy slabota nebo, že bych se pohyboval v jiných, méně špásovitých vodách? Díky za vaše zaslané vtipy, které mi prosím stále posílejte na mila@dronte.cz . Vtipy obratem posílám dál, ale tentokrát – nu moc si nestěžujte, to víte, ta chybějící hodina a ten apríl…

Pán na kontrole u lékaře: „Pane doktore, vy jste mi posledně změnil prášky, že jo?“
Doktor na to: „No ano, změnil, vy jste to poznal? Je vám líp?“
Pacient: No líp ani ne, ale když jsem házel do záchoda ty starý, tak plavaly a tyhle se potápěj.“
(O.Buda)

Zákazník v supermarketu požádá prodavače o půlku hlávkového salátu. Prodavač se odebere do zázemí, kde potká ředitele a spustí. „Šéfe je tady nějaký blbec, který chce půlku salátu.“ Najednou zjistí, že zákazník mu stojí za zády, tak se snaží zachránit situaci. „A tady pán si vezme tu druhou půlku.“ Ředitel je nadšený jak prodavač zachránil situaci. „Jste velmi pohotový, odkud pocházíte?“ „Já jsem odešel z rodné Ostravy, protože tam potkáte jen horníka nebo prostitutku“. Ředitel na to pohoršeně „moje žena je z Ostravy“. Prodavač na to: „No a na které šachtě fárala?“
(J.Jabůrek)

Setkání na ulici. „Dobrý den pane učiteli, já jsem Novák, učil jste mě“. „No jo vzpomínám si třetí lavice u okna. A co teď Nováku děláte“? „Já pane učiteli emigroval do USA a živím se obchodem“. „Obchodem? Vždyť vy jste byl hrozně slabý na matematiku.“ „Zjistil jsem, že hluboké znalosti matiky nepotřebuji. Za dolar koupím za dva prodám, a mně to jedno procento zisku úplně stačí“.
(J.Jabůrek)

Havlíček potká Babiše a dá mu hádanku. Kolik Andreji sníš koblih na lačný žaludek? Šest. Kdepak Andreji, na lačný žaludek sníš jen jednu, ostatní už nejsou na lačno. Babišovi se hádanka líbí a jak potká Schillerovou tak jí dá stejnou hádanku. Schillerová odpoví čtyři. Babiš si posteskne. Škoda, že jsi neřekla šest, to bych věděl bezvadný vtip.
(J.Jabůrek)

Vtrhne pán do ordinace na pohotovosti, střeva si drží v hrsti, ale pan doktor právě jí.
„Co sem lezete chlape? Nevidíte, že právě jím?“
„No to vidím, ale já mám střeva venku z břicha, podívejte, jak je držím v hrsti.“
Doktor na chlapa kývne rukou, aby šel blíž, pak ho píchne vidličkou do oka a povídá: „Tak napřed na oční a pak se stavte u mě.“
(P.Vileta)

Zvířátka v lese se dohodla, že si postaví sídliště. Vyšlou do města mazanou lišku,
aby tedy sehnala potřebná povolení. Přešel den, dva, tři, týden a liška nikde.
Po čtrnácti dnech se vrátí se staženým ocasem a celá zničená povídá: „35 povolení jsem sehnala, ale to 36, nejdůležitější se sehnat nepovedlo.“
Poté zvířátka vyšlou medvěda. Není sice nejchytřejší, ale je nejsilnější, takže by mohl ledacos zařídit, řekla si. Přešel jeden den, dva, týden a medvěd nikde. Po měsíci se vrátí vyhublý, vystresovaný a říká: „35 povolení mám, to 36, to prostě sehnat nejde.“ Vtom se přihlásí vůl, že by to zkusil ve městě vyřídit. Zvířátka se pousmějí a praví: „Ty vole? Když to nezařídila mazaná liška, ani silný medvěd, ty tam nemůžeš uspět!“ Ale vůl se nedal odradit a vyrazil do města. Za tři dny zvířátka po ránu vzbudil velký rambajs. Vstanou a vidí v dálce vola, jak si to maže k lesu, za zády bagry, jeřáby a náklaďáky s pískem.
Zvířátka se radují a diví zároveň, ptají se: „Vole, jak jsi to dokázal?“
Jednoduše“ povídá vůl, „přijdu na úřad:
otevřu první dveře - spolužák!
otevřu druhé dveře - spolužák!
otevřu třetí dveře - spolužák...
(P.Vileta)

Ženy milují prosté věci.
Například muže.
(M.Pressl)

Víte, že Mezinárodní den žen měl být původně 6. března?
Ale víte, jak to je.
Než se holky namalujou...
(M.Pressl)

„Hele, zatáhni to břicho, když stojíš na tý váze.“
„Ha ha, to mi ale kila neubere, ty blbečku.“
„No to sice ne, ale uvidíš, kolik vážíš.“
(M.Pressl)

Úkolem manželky je utrácet tolik, aby mu nezbylo na milenky.
(M.Pressl)

Největší tragédie je, když se žena vdá z lásky a potom zjistí, že ten hajzl nemá ani korunu..

Žena volá do práce: „Můj manžel dnes v noci zemřel, budu potřebovat nějaký čas volno.“
Šéf na to: „To je mi moc líto, samozřejmě si vemte tolik volna, kolik potřebujete.“
Žena: „ Děkuji, bude to asi osm let, pokud mě pustí za dobré chování.!
(M.Pressl)

Víte, jak se říká ženě, jejíž muž nekouří, nepije, nemluví sprostě?
Vdova!
(M.Pressl)

Synáček ze vsi nedaleko Kyjova studuje v daleké Praze na výšce a dojdou mu peníze. Přemýšlí, jak by z otce vyrazil nějaké ty prašule a dostane nápad. Zatelefonuje domů: „Táto, představ si, u nás na škole otvírají kurz pro psy a učí je tam mluvit.“
„Tož nekecéj… A co to vobnáší todlecto?“ vyzvídá hlava rodiny.
„No, pošli Alíka a dvacet tisíc a já ho zapíšu,“ slibuje synek. Otec peníze pošle a nezbedný syn vše rozfofruje. Po měsíci bujarého života je zase tam, kde byl. A tak volá tátovi znovu: „ Jo Alík, ten tu hubu nezavře, mele pátý přes devátý, ale táto, otvírají nyní kurz čtení pro psy!“
Tatík se zaraduje: „ Tak když už umí Alík mluvit, ať taky čte! Kolik potřebuješ?“
„Táto, třicet tisíc,“ zkouší synek a tatík peníze pošle. Přišel konec školního roku a nezbývá, než se vydat domů. Ale co s Alíkem, když mlčí a nečte? A tak psa raději zatřelí.
Doma se otec ptá: Tak kde máš Alíka?“
„Ale táto, představ si. Dnes ráno před odjezdem snídáme, čteme si noviny a říkám Alíkovi: „Tak dneska jedeme dom. On složil noviny a říká : „To jsem zvědavej, jestli mě zas táta vezme s sebou, až půjde do lesa šukat starou Pokornou.“
Otec zrudne a skočí synkovi do řeči: „Doufám, žes ho zastřelil hajzla prolhanýho!?!“
„No jasně tati..“

A jeden aktuální:
Potkají se dva před Lidlem.
„Víš, že zlevnili RUM?“
„Nepovídej, a o kolik?“
„ Dřív byl za 5 másel, teď už je jenom za 3!“
(M.Pressl)