Vážený občan se nabídne obci jako zpěvák. Zpívá však příšerně, a tak si obec stěžuje u rabiho. Ten rozhodne:
„Nechte ho zpívat! Právě proto, že to neumí. Stojí přece psáno: Požehnaní, kdo dávají, ačkoliv nemohou.“

Goldie Cohenová, postarší židovská dáma z New Yorku, přijde do cestovní kanceláře.“Musím jet do Indie.“
"Paní Cohenová, proč do Indie? Je tam špína, horko, plno lidí.“
"Musím jet do Indie.“
"Ale je to dlouhá cesta a ty vlaky, jak to zvládnete? Co budete jíst? Jídlo je na vás příliš horké a pikantní, nemůžete pít vodu, nesmíte jíst čerstvé ovoce a zeleninu. Spousta nemocí: mor, hepatitida, choleru, tyfus, malárie, B-h ví co ještě. Co si počnete? Umíte si představit nemocnici bez židovských lékařů?“
"Musím jet do Indie.“
Vše potřebné je tedy zařízeno a paní Cohenová odjede. V Indii bez ohledu na hluk, zápach a davy se vydá do ašramu. Tam se postaví na konec nekonečné fronty lidí, kteří čekají na setkání s guru. Asistent jí oznámí, že bude stát nejméně tři dny ve frontě, než přijde na řadu. Nakonec dorazí k posvátné bráně. Tam jí oznámí, že může říct jen tři slova. Odvedou ji do vnitřní svatyně, kde sedí moudrý guru připravený udělit duchovní požehnání dychtivým zasvěcencům. Těsně předtím, než předstoupí před světce, je jí znovu připomenuto: „Nezapomeňte, jen tři slova.“
Na rozdíl od ostatních, ale nepoklekne u jeho nohou. Postaví se přímo před něj, zkříží si ruce před sebou, upře na něj pohled a řekne:„Izáku, pojď domů!“

Zbrusu nový zlatý telefon, který dostal vrchní rabín Izraele, zazvonil, i když ještě nebyl připojen k síti. Ohromený rabín zvedl sluchátko a třesoucím se hlasem se zeptal: „Kdo je tam?“
"Tady Bůh. Mám pro tebe dvě velmi důležité zprávy. Chceš slyšet nejdřív tu dobrou, nebo tu špatnou?“
Rabín, který rychle pronesl požehnání, odpověděl: „Baruch Hašem, pokud je to možné, dej mi prosím nejdřív tu dobrou zprávu.“
Bůh pokračoval: „Dobrá zpráva je, že všichni Židé se konečně shodnou a v našem národě zavládne mír. Budeme mít jednu formu judaismu a všechny denominace se sjednotí v míru, harmonii a vzájemné dobré vůli na věky věků.“
Rabín odpověděl: „Baruch Hašem, to je nejúžasnější zpráva v židovské historii! Co by mohla být ta špatná zpráva?“
Bůh odpověděl: „Volám ti z reformní synagogy.“

Pan Weil přijel do Prahy a ve velkoobchodě nakoupil za pět set korun zboží galanterního pro svůj obchůdek na vesnici. Čtyři sta zaplatil hotově a za sto korun dal směnku. “A teď, když jsem vám dal tolik utržit, co mi přidáte jako dárek?“ povídá nakonec.
“No že jste to vy, pane Weil“, praví obchodník, „dám vám tuhle pěknou anglickou kravatu.“
"Takovou aušusovou kravatu? Takový stálý a dobrý zákazník, jako já?“
"Máte pravdu pane Weil. Tak víte co? Já vám vrátím tu vaši směnku.“
Pan Weil se zarazí a po chvíli praví: „No, tak to si tedy přeci jen vezmu tu kravatu.“

Poskytl Tomáš Vodvářka