Milí čtenáři Chechtavého tygra,
pokud rádi cestujete do exotických zemí, je nejvyšší čas balit kufry. Leteckého benzínu jak jsem se dočetl je málo a možná je to poslední šance užít si něco netradičního. Já jsem si užil Mallorku s takovým hezkým zakončením. Zatímco manželce kufr na běžící pás po návratu vypadl, můj zůstal nezvěstný. Fakt se mi to ještě nikdy nepřihodilo. Ale vždycky je jednou poprvé. Naštěstí jsem si klíče od auta nechal prozřetelně v batůžku a tak jsme o půlnoci neměli další komplikaci. Pak mi začalo docházet, cože vlastně v tom kufru mám a nemohu teď používat. Ještě že mi kufr za tři dny přivezli až domů a tak nakonec vše dobře dopadlo. Užijte si víkend a jestliže poletíte, klíčky od auta, od domu a nabíječku od počítače vždy do příručního zavazadla!
Díky za vaše příspěvky na mila@dronte.cz
Míla Pražák

Start letadla, kapitán jako obyčejně: „Vážené dámy a páni, pěkně vás vítám na palubě našeho letadla.
Náš let probíhá nad Atlantickým oceánem, ve výšce 10 000 metrů, rychlost je 900 km/h, teplota vzduchu... sakra! Do řiti! Mě šlehne! Jéžišmarjá!“
Kapitán se odmlčí, mrtvolné ticho, pasažéři jsou bledí, panika, křik...
Po delší chvíli se kapitán ohlásí: „Dámy a páni, prosím, omluvte mě! Letuška mě polila.
Kdyby jste jen viděli moje kalhoty zepředu...“
Jeden z pasažérů křikne: „Ty hovado! Kdybys viděl moje kalhoty zezadu!“

Z pilotní kabiny se ozývá: „Je na palubě lékař?“
„Ano, tady mezi cestujícími, co potřebujete?“
„Oční choroba na pět písmen, poslední je L...“

Letadlo. Veliké dopravní letadlo. Boeing 747 Jumbo Jet. Plné lidí - všichni nastoupeni, uvelebují se v sedačkách. U zadních dveří se spustil nějaký povyk a uličkou mezi cestujícími kráčí do pilotní kabiny první pilot. Černé brýle na očích, bílou hůlkou oťukává cestu. Za ním druhý pilot - taktéž s černými brýlemi, s hůlkou a se slepeckým psem. Cestující koukají jak ve snu - to bude nějaký fór, ne? BzzzzzzzZZZZZZZZZZZZZ.... nabíhají motory, letadlo se dává do pohybu. Cestující znervózněli - to nás skutečně povezou ti dva!? Letadlo zrychluje, cestující přilepení do sedaček, strachy ani nedutají. Letadlo jede ještě rychleji, už by mělo být ve vzduchu, blíží se konec ranveje! První cestující nevydrželi a začali ječet, během vteřiny už ječí všichni v letadle. V ten moment se letadlo prudce zvedne, všichni mají žaludky až v kalhotách, slabší nátury sahají po pytlících... a v pilotní kabině povídá jeden pilot druhému: „Kolego, mám obavy, že jednoho dne nezačnou ti vzadu ječet včas a všichni se tady zabijeme.“

Na letišti hlídají dva policajti. Jeden z nich si s obdivem prohlíží velký Boeing 747 a povídá druhému: „Nedovedu pochopit, jak můžou teroristi tak velké letadlo unést.’“
„Ty vole,“ říká druhý, „to se neunáší na zemi, ale ve vzduchu, když je to letadlo takhle malinký!“

Karel dělal pilotní zkoušky a kámoši se ho ptají: „Tak jaké to bylo, těžké?“
„Kdepak, jenom mě naštval jeden grafolog.“
„Co říkal?“
„Ale, prý že jsem podle rukopisu násilník, grobián a rváč.“
„A co jsi mu řekl?“
„Co by? Rozbil jsem mu hubu!“

„Řídící věž? Tady let 1231 FI, hoří nám motory!“
„Příjem - děkujeme za informaci. Hned si vás škrtáme z letového plánu. Konec!“

Letí velké dopravní letadlo. Kapitán se připravuje na přistání. Z kontrolní věže dostává povolení a zahajuje přistávací manévr. Co však nevidí: „Sakra, jak to, že ta dráha je tak krátká?! Na takhle krátký dráze s tímhle érem za prase nepřistanu!“ Nedá se ale už nic dělat a musí se o přistání pokusit. Cestující dostanou příkaz zaujmout bezpečnostní polohu. Kapitán se opatrně přibližuje nad samý začátek runwaye, aby využil co možná nejdelší dráhu. Vzum... Sotva se kola dotkla betonu, kapitán začíná brzdit, co mu síly stačí. Už jen padesát metrů do konce dráhy. Už jen dvacet metrů do konce dráhy! Už je na samém okraji. Uf. Brzdy se roztekly, ale na posledním decimetru letadlo zastavilo. Kapitán vyleze ven a zhluboka si oddychne. „ Že ale byla ta dráha sviňsky krátká!“
Pak se rozhlédne kolem. Nejdřív vpravo, pak vlevo. „Jak je ale široká!“

Dopravní letadlo startující z moskevského letiště se krátce po startu zřítilo a dopadlo na místní hřbitov. Ruští záchranáři již vyprostili 6321 mrtvých.

Fotograf jednoho renomovaného magazínu dostal za úkol udělat reportáž o velkém lesním požáru. Jeho šéf mu vytelefonoval na letišti zapůjčení malého letadla i s pilotem. Fotograf dorazil na letiště hodinu před západem slunce a opravdu, na letištní ploše stála malá cessna a v ní seděl pilot. Fotograf si vlezl s výstrojí na zadní sedadlo a povídá:
„Tak honem do vzduchu!“
Pilot nahodil motor a za chvilku se letadlo odlepilo od země. Letělo sice dost nevyrovnaně, ale letělo. Fotograf říká: „Leťte na severní stranu požáru a udělejte tam několik nízkých průletů.“
„Proč?“ zeptal se nervózně pilot.
„Protože chci udělat fotky. Jsem fotograf a fotografové dělají fotky.“
Po krátké pauze pilot povídá:
„Chcete říct, že nejste můj letecký instruktor?“

Když máš blbej den, zazpívej si! Ať trpí i ostatní.

Moje mzda je jako hybrid, půlka na naftu, půlka na elektřinu.

Za každým ženským naštváním stojí muž, který nemá ani nejmenší ponětí, co udělal špatně.

„Doktore jak je možné, že se mi narodilo zrzavé dítě, když jsme já i manžel blonďatí?“
„Milá paní to se někdy stává jak často jste měli pohlavní styk s manželem, než jste otěhotněla?“
„Tak jednou nebo dvakrát do roka.“
„Tak vidíte, tak to bude od rzi.“

„Rabi, existuje nějaký absolutně spolehlivý prostředek, aby žena neotěhotněla ?“
„Ale ano, vypít sklenici vody.“
„Předtím nebo potom ?“
„Místo toho.“
(P.Červenka)

Letí letadlo do Seattlu a venku je hrozná mlha, není vidět ani na deset metrů a najednou přestanou jít i všechny přístroje. Pilot celý zoufalý lítá sem a tam, jestli neuvidí nějaký maják nebo něco podobného, ale ono nic a taky už mu pomalu dochází palivo a cestující jsou docela nervózní. Nakonec trhlinou v mlze uvidí velký mrakodrap a v posledním patře za oknem pracuje nějaký chlápek. Tak pilot vykoukne z letadla a volá:
„Hej, dobrý muži, nevíte, kde to jsem?“
Chlápek odpoví: „Jistě. Jste v letadle.“
A tu pilot provede manévr, otočí se o 230 stupňů a provede čisté přistání na letišti o pět mil dál. Cestující jsou samozřejmě úplně hotoví a ptají se, jak to dokázal.
„Jednoduše“, odpoví pilot. „Položil jsem tomu muži jednoduchou otázku. Jeho odpověď byla zcela správná, ale naprosto k ničemu. Z toho jsem usoudil, že ten mrakodrap musí být sídlo Microsoftu a odtamtud je letiště pět mil severovýchodně!“
(P.Červenka)