Milí čtenáři Chechtavého tygra,
dozajista si každý z vás váží vody i když známá písnička praví: „Vodu pijou žáby, pívo starý báby, my pijeme rum. Tak na víkend asi rum úplně ne, v těch vedrech by člověk po pár sklenkách mohl působit docela komicky a správná hydratace by se nekonala. Máme se v naší zemi dobře, fakt tu je vody dost i když nám to někdy nepřijde. A jak se teď bude hodit. Už máte připravený nějaký hezký nafukovací bazének, starou vanu vyhozenou ven, nebo alespoň rozprašovač vody? Všechny naše zahradní hadice trpěly na takový nešvar, při zalévání z nich u rozprašovací trysky kapalo. No a když vám to pořád kape na boty a není zrovna vedro, člověka to po čase fakt naštve. Vyhodil jsem všechny plastové rychlospojky a koupil fortelné mosazné. Už to nekape. Ale tenhle víkend by klidně mohlo.
Dejte na sebe při těch vedrech pozor a pokud žádnou venkovní vodní atrakci nevlastníte, zalezte někam do chládku, nalijte si sklenici čisté pramenité vody a přečtěte si Tygra.
Díky za vaše příspěvky zasílané na mila@dronte.cz
Míla Pražák

Muž se prochází po jarmarku a uvidí stánek kartářky. Řekne si, že by se mohl trochu pobavit a tak vstoupí dovnitř a posadí se. Věštkyně se zahledí do křišťálové koule a povídá: „Vidím, že jste otcem dvou dětí.“
„Chacha, to si myslíte vy,“ odvětí pohrdavě muž.
„Cha chá!“ zasměje se kartářka. „To si myslíte vy!“

Pivo je jednoznačně nejlepším vynálezem lidstva.
Uznávám, že i vynález kola byl skvělý počin, ale zdaleka se kolo nehodí k vepřovému tak jako pivo.

Přišel jsem dnes do práce s tužkou nakreslenými vousy.
Kolegyně s tužkou nakresleným obočím mi řekly, že vypadám jako debil.

Lituji dnešní školáky, které rodiče vozí skoro až do třídy autem.
Vždyť kvůli tomu nemají ti chudáci ani čas si před vyučováním v klidu zapálit.

„Jezdit po Praze autem je o život.“ (Reinhard Heydrich)
(P.Adámek)

Potkají se Kohn s Langerem a kohn povídá
„Slyšeli, Langer, že ten Goldscheider má dneska narozeniny?“
„Ten zarytý bezvěrec? A co mu jako budou přát, když v nic nevěří?“

„No přece to nejdůležitější! Aby ho ten Bůh, ve kterého nevěří, pro jistotu chránil, aby měl zdraví jako Rothschild a aby se ho peníze držely víc než rýma na podzim.“
(T.Vodvářka)

Jaký je rozdíl mezi běžným ateistou a židovským ateistou?
Židovský ateista nepochybuje o tom, že Bůh neexistuje, ale pro jistotu ho raději neštve.
(T.Vodvářka)

Goldie Langerová, postarší židovská dáma z New Yorku, přijde do cestovní kanceláře. Musím jet do Indie.“
„Paní Langerová, proč do Indie? Je tam špína, horko, plno lidí.“
„Musím jet do Indie.“
"Ale je to dlouhá cesta a ty vlaky, jak to zvládnete? Co budete jíst? Jídlo je na vás příliš horké a pikantní, nemůžete pít vodu, nesmíte jíst čerstvé ovoce a zeleninu. Spousta nemocí: mor, hepatitida, choleru, tyfus, malárie, Bůh ví co ještě. Co si počnete? Umíte si představit nemocnici bez židovských lékařů?“
„Musím jet do Indie.“
Vše potřebné je tedy zařízeno a paní Langerová odjede. V Indii bez ohledu na hluk, zápach a davy se vydá do ašramu. Tam se postaví na konec nekonečné fronty lidí, kteří čekají na setkání s guru. Asistent jí oznámí, že bude stát nejméně tři dny ve frontě, než přijde na řadu. Nakonec dorazí k posvátné bráně. Tam jí oznámí, že může říct jen tři slova. Odvedou ji do vnitřní svatyně, kde sedí moudrý guru připravený udělit duchovní požehnání dychtivým zasvěcencům. Těsně předtím, než předstoupí před světce, je jí znovu připomenuto: „Nezapomeňte, jen tři slova.“ Na rozdíl od ostatních, ale nepoklekne u jeho nohou. Postaví se přímo před něj, zkříží si ruce před sebou, upře na něj pohled a řekne: „Izáku, pojď domů!“
(T.Vodvářka)

Rodina Langerových má 10 dětí. Jednou večer se nejstarší Rivka baví s matkou: „Tak velká rodina, jak nás vůbec dokážeš vychovávat?“
„To víš drahoušku,“ odpoví matka, „za ty roky jsem musela výchovné metody trochu změnit. Když si se tenkrát dusila ty, zavolala jsem sanitku. A víš jak tvůj nejmladší bratr Chajim minulý týden spolknul dvoukorunu? Tak jsem mu ji prostě strhla z kapesného.“
(T.Vodvářka)

Potkají se dva staří Židé a dají se do řeči:
„Langer, aby věděli, včera jsem se seznámil s báječnou telegrafistkou! Pozval jsem ji do dobré restaurace, strávili jsme skvělý večer, tančili jsme a tak podobně. A pak jsme teda šli ke mně domů a já si ji dal pětkrát!“
„ Monjo, ty jsi prostě pašák! Já ti věřím, že ses včera s někým seznámil! Možná dokonce se ženskou! Možná i s mladou! Věřím, že jste byli v restauraci – nejsem si sice jistej, že v nějaké extra dobré, no ale budiž! Dokonce věřím, že jsi dokázal i tancovat, a věřím i na to „a tak podobně“. Věřím, že jste teda šli k tobě domů, věřím, že jsi něco dělal, a dokonce věřím, že to bylo přesně pětkrát! Ale nevěřím, že to byla telegrafistka!“
„Proč?“
„Protože, Monjo, když ti naposledy stál, tak telegraf ještě nevynalezli!
(T.Vodvářka)

Takhle si dva Židé, co přežili koncentrační tábor říkají vtipy na toto téma. Až se jim najednou zjeví Hospodin. „Jak můžete vtipkovat o nejhorší události co vás, židy, kdy potkala?“
„To bys nepochopil, tys tam tenkrát nebyl...“
(T.Vodvářka)

To jde pan Roubíček do synagogy a zoufale pozvedne svou tvář vzhůru k nebi a praví : „Pane Bože, však ty víš, že plním všechna Tvá přikázání, modlím se ve dne v noci, třikrát denně chodím do Tvého stánku božího a přesto mi má žena Sára utekla s jiným, z dcery se stala poběhlice a ke všemu zlému mi shořela střecha nad hlavou. Proč zrovna já, který ti tak bezmezně slouží ?“
Tu se z výšin chrámové klenby ozve hlas samotného Boha. „Já ti, Roubíček, vlastně ani nevím. Prostě mě nějak sereš.“
(T.Vodvářka)