Milí čtenáři Chechtavého tygra,

pozitivní zpráva tohoto týdne je, že na Dvoreckém mostě v Praze jezdí už tramvajový měřící vůz a to je předzvěst toho, že bude co nevidět otevřen. Pravda, automobilisté opět utřou hubu, je jenom pro pěší, cyklisty, autobusy a tramvaje. Pravda, záchranka či Policie nebo hasiči snad projedou také. Pokud se vám zdá, že zatímco mosty přes Vltavu pro auta postupně ubývají a pro MHD, pěší a cyklisty přibývají, možná to není jen sen. Ale je to určitě o tom, který most je více potřeba a prospěje vyřešení automobilové dopravy. Jak to tak odhaduji, ten Dvorecký to asi nebude. Ale to neva, těším se, až se tam jednou při své návštěvě Prahy projedu na kole.
Aby vám v kolonách v Praze ubíhal čas, je tu opět Chechtavej tygr.
Díky za vaše příspěvky zasílané na mila@dronte.cz

Opilý muž jde po mostě a ptá se strážníka:
„Pane strážníku, mohl byste mně říci, co je to tam dole žlutého?“
„No přece měsíc.“
„Propána, jak jsem se mohl dostat tak vysoko!“

Potkají se slepý a beznohý na mostě přes řeku. Beznohý:„Uhni, nebo tě kopnu do zadku!“
Ale slepý se nedá: „Tak to bych chtěl vidět!“

Maďarský turista v Praze vystoupí z auta a ptá se kolemjdoucího: „Hol van a kijárat az autópálya Brno?“
Ten se otočí na kámoše a říká: „Odbočka na dálnici kam???“

Nemám štěstí na ženy! Vždycky, když nějakou pěknou potkám, vyjde najevo, že je buď vdaná nebo já ženatý.

Chceš, aby i v zimě byl vzduch cítit jarem?
Vezmi jar a běž umýt nádobí!

Moje žena a já máme tajemství, aby naše manželství vydrželo. Dvakrát týdně zajdeme do příjemné restaurace, dáme si trochu vína a dobré jídlo.
Ona chodí v pondělí a já v pátek.

Nad čerstvým hrobem pláče mladá vdova a říká: „Můj milý moc mi chybíš, ale zase na druhou stranu to má tu výhodu, že konečně vím, kde jsi celou noc.“

Včera v noci se mi stal takovej paranormální jev.
Jdu do kuchyně zhasnout a najedou – žeru klobásu.

Přišel nám velký účet za elektřinu. Manžel na mě vystartoval: „Vidíš Božka, to je z toho, že půjčuješ naší žehličku celé vesnici.“

PROČ SI MUŽ A ŽENA NIKDY NEPOROZUMÍ
Žena říká:
„Tady to vypadá jako v chlívě. Nedá se nic dělat, jdeme na to, tohle musíme spolu dát do pořádku. Špína se válí všude, kam se podívám, zítra bys byl bez spodního prádla, jestli to nedáme vyprat hned teď .“

Muž slyší:
„Bla, bla, bla, JDEME NA TO,
bla, bla, bla, bla, MUSÍME SPOLU
bla, bla, bla, bla, BEZ SPODNÍHO PRÁDLA
bla, bla, bla, bla, HNED, TEĎ!“

On: „To je romantika…teplo…olej…svíčky…
Ona: „Přestaň dělat hovadiny a zavři tu kapotu!“

Vnouček se ptá dědečka: „Dědečku, kdo je to abstinent?“
Dědeček se zamyslí a pak praví: „U nás ve vesnici nikoho takového neznám, ale slyšel jsem, že je to buď člověk, který má nemocná játra nebo zlou ženu.“

Přijde nesmělý mladík za dívkou svých snů aby jí sbalil: „Slečno, mám dva lístky do kina.“
Slečna: „To je skvělý, můžeš jít na film dvakrát.“

Když umíráš v divočině, přijdou za tebou zvířátka z lesa a obstoupí tě v tichém kruhu.
S pokorou a klidem sledují tvůj tenčící se dech a dohasínající srdce. Snad jen to mláďátko zcela vzadu občas špitne: „A mami, kdy už budeme papat?“

Manželka: „Karle, myslíš, že jsem přibrala?“
Laskavý manžel: „Ale ne drahá, to se nám jen zmenšil obývák.“

„Ujo, vy ste policajt?“
„ Nie, synak, ja som železničiar.“
„To som sa len tak hlúpo zadíval...“
(P.Moravčík)

Připotácí se chlap domů a ještě se ani nezul, už v předsíni na něj manželka hned spustí, kde byl, že takhle je to každej pátek, že děti už spějí, tátu nevidí, co je týden dlouhý, a končí větou: „Že máš doma 5 dětí sis nevšiml? Potřebujeme tě doma, ne abys marnil čas v hospodě!“
Na což se on, byť poněkud chabě, brání: „Ale Maruš, ta hospoda, to není ztracený čas, tam se člověk dozví věcí...“
Žena je ovšem v ráží a s rukama v bok kontruje: „Jo? A co například ses dozvěděl?!“
„No tak třeba zrovna dneska, poslyš, tu antikoncepci, tu prej máš brát ty, ne já.“

Dva přátelé diskutovali o současných trendech v oblasti sexu, manželství a hodnot.
„Nespal jsem se svou ženou, než jsme se vzali, a ty?“
„Nejsem si jistý, jak se jmenovala za svobodna?“
(elektik)

Obžalovaný byl souzen pro vraždu. Existovaly silné důkazy naznačující vinu, ale nenašla se žádná mrtvola. V závěrečné řeči se obhájce, vědom si toho, že jeho klient bude pravděpodobně odsouzen, uchýlil k triku. „Dámy a pánové porotci, mám pro vás všechny překvapení,“ řekl a podíval se na hodinky. „Do jedné minuty vstoupí do této soudní síně osoba považovaná v tomto případě za mrtvou.“ Podíval se ke dveřím soudní síně. Ohromení porotci dychtivě přihlíželi. Uběhla minuta. Nic se nestalo. Nakonec obhájce řekl: „Ano, to předchozí prohlášení jsem si vymyslel. Ale vy jste všichni hleděli s očekáváním. Jsem si tedy jistý, že v tomto případě existují důvodné pochybnosti o tom, zda byl někdo zabit, a trvám na tom, abyste vynesli verdikt nevinen.“ Zmatená porota se odebrala k poradě. O několik minut později se vrátila a vynesla verdikt vinen. „Ale jak to?“ zeptal se obhájce. „Museli jste mít nějaké pochybnosti; viděl jsem vás všechny, jak zíráte na dveře.“ Předseda poroty odpověděl: „Ano, my se dívali. Ale váš klient ne.“
(elektik)