Milí čtenáři Chechtavého tygra,

Velikonoce jsou za námi a to je takový svátkový milník. Nejprve Vánoce, pak Velikonoce a pak nic. No, vlastně ještě ty svátky kolem májových dnů, ale je v tom tak trochu zmatek a co vlastně slavit nebo neslavit. Ale to už není třeba péct nějaké beránky nebo jidáše, zdobit stromeček nebo malovat kraslice. A hlavně už žádné šůrování a smýčení. To znamená, že každý si teď tak trochu může už slavit co chce a jak chce. Prostě svoboda, taková cochcárna, to je takové hezké české slovo. A kdyby jste náhodou nevěděli co slavit tak na každý den je něco pěkného naplánovaného. Možná jste letos prošvihli Světový den švihlé chůze, ale určitě si nenecháte ujít Den lízátek nebo Den gumových medvídků. A kdyby vám z toho nic nevyhovovalo, určitě něco vymyslíte, fantazii se meze nekladou.
Díky za vaše příspěvky zasílané na mila@dronte.cz
Míla Pražák

„Jirko, ty si neumíš představit jak horoucí je má láska k tobě!“
„Ale ano, všímám si toho už delší dobu. Od chvíle, co se známe, tají moje úspory jako sníh na jarním slunci.“

Pán Bůh říká Adamovi a Evě: „Mám pro vás dva dárky. Jeden z nich je čůrání ve stoje.“
„Jé, to chci já!“ vykřikne Adam. Bůh pokyne pravicí a Adam začne poskakovat a ve stoje počůrá támhle kytičku, tamhle kamínek a tam stromek. Má z toho ohromnou radost.
Eva s Bohem ho chvíli pozorují a pak se Eva zeptá: „A co je ten druhý dárek?“
A Bůh odpoví: „To je milá Evo mozek.“

Byl jsem u očního lékaře. Hodinu mi měnili různé brýle, až mě nakonec poslali domů, ať se naučím abecedu.

Ta moje manželka je fakt děsná. Na něco se mě zeptá, pak si sama odpoví a pak se se mnou hodinu hádá, že nemám pravdu.

Alzheimer a průjem je nepříjemná kombinace. Utíkáš a nevíš kam.

„Pane doktore, mám problémy se zrakem.“
„No to máte pravdu, my jsme stánek s hranolkama.“

Dědeček s babičku stojí po smrti v nebi na krásné pláži. Všude kolem jsou šťastní a veselí lidé, nikdo nemá žádné starosti, prostě jsou v ráji. Najednou se dědeček napřáhne a babičce vlepí takovou facku, že málem upadne.
Babička se udiveně zeptá: „Dědku pitomej, co to děláš, vždyť jsme v ráji!“
„Jo, ale kdybys nás necpala pořád tou tvojí blbou zdravou výživou, mohli jsme tu být už dávno!“

V životě je potřeba se pro něco zapálit. V krematoriu už bude pozdě.

Dědeček s babičkou se procházejí po lese, najednou si ale děda musí odskočit. Když dlouho nejde, babička na něj volá: „Co tam tak dlouho děláš? Ty tam snad po sobě hledáš to hovno?“
„Ale ne, to už jsem měl dvakrát v ruce. Brejle nemůžu najít!“

Manžel přijde domů a manželka na něj volá z kuchyně: „Udělala jsem ti palačinky jako omluvu za to nabourané auto.“
Manžel na ní v hrůze kouká: „Počkej, co že jsi to udělala?“
Manželka protočí oči: „Palačinky jsem ti udělala, jsi snad hluchej?“

V lékárně si mladík nesměle prohlíží zboží. Prodavačka se ho zeptá: „Hledáte kondomy?“
„Bohužel pozdě, kde máte prosím Sunar?“

„Tati, slyšel jsem, že v některých částech Afriky si muž vezme ženu, aniž by jí předtím znal, je to pravda?“
„To se synku děje ve všech zemích, nejenom v Africe.“

„Miláčku, přivedl jsem malého ze školky.“
„Nu dobrá a jak mu budeme říkat?“
„Co jako, proč?“
„Protože ten náš chodí do školy.“

„Lásko, chtěl bych zkusit v posteli něco nového!“
„Tak jo, jestli to tak moc chceš, naučím tě natahovat prostěradlo.“

Ztráta informace
Instrukce ředitele – náměstku ředitele:Zítra v 9 hodin je zatmění slunce, tedy něco, co se nedá vidět každý den.
Pracovníci ať nastoupí v pracovním oděvu na nádvoří. Při pozorování tohoto řídkého jevu podám sám odborný výklad. Bude-li pršet, nebude nic vidět a v tom případě půjdeme do jídelny.

Instrukce náměstka ředitele – vedoucímu odboru:
Na pokyn ředitele bude zítra v 9 hodin zatmění slunce. Bude-li pršet,
nebude to možné na nádvoří v pracovním oděvu. V tom případě se provede zatmění slunce v jídelně, tedy něco, co se hned tak každý den nevidí.

Instrukce vedoucího odboru – vedoucímu oddělení:
Na pokyn ředitele dojde zítra v 9 hodin v pracovním oděvu ke zmizení
slunce. Ředitel dá pokyn k tomu, má-li pršet, což se nedá vidět každý den.

Instrukce vedoucího oddělení – skupináři:
Bude-li zítra v jídelně pršet, tedy něco, co se každý den nevidí, zmizí v 9 hodin náš ředitel v pracovním oděvu.

Instrukce skupináře – pracujícím:
Zítra v 9 hodin zmizí náš ředitel. Škoda, že se to nedá vidět každý den.
(P.Smítal)

„Po vašem včerejším kázání jsem celou noc nemohl usnout,“ říká posluchač vandrovnímu kazateli.
„To vás moje slova tak zaujala ?“
„To ani ne, ale když celý den spím, tak potom nemůžu spát v noci.“
(P.Červenka)