Milí čtenáři Chechtavého tygra,

Nezbývá než zavzpomínat na první máj, lásky čas. Ať je to už pro vás vzpomínka slavných májových dnů, s olbřími ksichty komunistických myslitelů, alegorickými vozy a tribunami plných papalášů anebo pořádný hubanec pod rozkvetlou třešní, jedno je jasné, vždycky se na první máj těšíme. Vane teplý vánek, sluníčko nás hladí svými paprsky, děvčata ukazují svá lepá lýtka k radosti jinochů i starců. Mlaďoši to nepamatují, ale ubezpečovadla typu : Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak nebo: Šestou pětiletku splníme, mi vždy vytanou v tyto dny na mysli. A co teprve parádní sousloví : Generální tajemník ústředního výboru komunistické strany Československa, kdy jsme ironicky nahrazovali ústřední výbor ústředním topením. Dnes se už tomu můžeme jenom usmívat ale přijde mi, že většina obyvatel naší krásné zemičky se spíše než do průvodu těší na čarodky. Vzplanou ohně, děvčata nastartují svá košťata a chlapci mají důvod to zase jednou pořádně alkoholově rozbalit. Tedy ne, že by děvčata zůstávala pozadu, ale přece jenom, mají ta košťata…
Tak vám tedy přeji hezké slavné májové dny.
Míla Pražák
Díky za vaše příspěvky zasílané na mila@dronte.cz
P.S. díky laskavému čtenáři Chechtavého tygra z Ledče nad Sázavou, že mě přišel osobně pozdravit na festival do Zruče nad Sázavou. Bylo to překvapivé a milé.

Zeptal jsem se: „Můžu tě pozvat na drink?“
Ona: „A nemáš náhodou přítelkyni?“
Já: „Bohužel, nedávno jsme se rozešli.“
Ona : „Tak to mě mrzí, tak jo, dám si s tebou víno.“
Po pár drincích, polibku a mazlení jsme šli k ní domů…
Když jsem se pak oblékal, říká: „Jsi hezký, milý a skvělý v posteli, nechápu, proč ses rozešel s přítelkyni?“
„Ále, moje manželka mi na to přišla.“

„Mami, koupíš mi zmrzlinu?“
„Zlato, jen proto, že žiju s tvým otcem, mi ještě nemusíš říkat mami.“
„A jak ti mám tedy říkat?“
„Normálně, Karle.“

Nepříčetně zamilovaný mladík padl na kolena před dívkou svých snů. Prosí ji o ruku.
„V žádném případě!“ odsekne dívka. „Můj budoucí manžel musí vydělávat alespoň sto tisíc měsíčně, musí umět vařit, uklízet, vše doma spravit, musí mě ve všem poslouchat, milovat mě jako bohyni a splnit mi každé přání.“
„No tak dobře, „ vzpamatuje se mladík. „Když už ale klečím, dovol mi, abych se za toho chudáka, co si tě vezme, alespoň pomodlil.“
Učitel volá jednomu z rodičů: „Dobrý den, váš syn soustavně lže.“
Volající na to: „No tak asi je v tom opravdu dost dobrej, protože já žádnýho syna nemám.“

Služba v kasárnách rozděluje poštu. Vojín Macháček otevře obálku a z ní vytáhne nepopsaný list papíru.
„Kdo ti píše?“ ptá se kamarád.
„Manželka.“
„Ale vždyť je to jen prázdný papír!“
„Jo, to souhlasí…my spolu teď nemluvíme.“

„Slyšel jsem, že jsi se oženil s úžasnou kráskou, košili máš skvěle vyžehlenou.“
„Ano, ano, to byla první věc, kterou mě naučila.“

Dva vodáci pozorují třetího, který se cvaknul a nad hladinou má jenom ruku, sem tam nohu, ale ne a ne se vynořit.
Ten první povídá tomu druhému : „Měl jsi pravdu, že do záchranné vesty se dává polystyren a ne molitan.“

Učitel se ptá dětí, čím jsou jejich tatínkové.
„Můj tatínek je prodavač.“
„A můj zase doktor.“
„A ten můj podnikatel.“
Pak se s pláčem přihlásí Toník a říká: „Můj táta je taxikář.“
„A proč pláčeš, Toníku,“ ptá se učitel.
„Maminka si nestihla zapsat spézetku.“

Malá vnučka: „Babííí, kam jedeš na tom kole?“
„Na hřbitov Ellenko.“
„A kdo přiveze to kolo nazpátek?“

„Jamesi, ráno vstanete za rozbřesku, zatopíte v jídelně, nachystáte mi vanu, vykartáčujete oblek, donesete ranní tisk, připravíte a neservírujete mi snídani. Pak vyvenčíte mé psy, připravíte mi jezdeckou uniformu a začnete připravovat oběd. Na stole bude přesně ve dvanáct hodin. Pak poklidíte v pokojích, obstaráte nákupy, přichystáte svačinu, nalijete mi sklenku červeného vína, zatopíte v krbu a připravíte mi čaj a doutníky. Večeře bude o půl sedmé, pak přiložíte do krbu, přichystáte občerstvení hostům, odeberete jejich pláště a postaráte se o jejich pohodlí. Nakonec znovu vyvenčíte psy, vyvětráte, odestelete mi lože a připravíte krb na ráno. Potom si můžete jít lehnout. Chcete se na něco zeptat?“
„Jistě sire, nachází se v okolí nějaká kvalitní hlína?“
„A to jako proč?“
„No jestli bych ve volných chvílích mohl pálit cihly…“

„Člověče, mám problémy se sluchem.“
„Můžeš popsat symptomy?“
„Tak Homer je přitloustlý chlapík a jeho žena Marge má modré vlasy, ...“
(P.Adámek)

Jeden chasid vypráví o zázracích svého rabína : „Tak si představte – náš rabi byl jednou na cestě a zapomněl si deštník. Najednou se zatáhlo a začalo lejt. A co udělal náš rabi ? Mávnul levou rukou, mávnul pravou rukou a pršelo vlevo a pršelo vpravo, ale uprostřed, kudy rabi šel, byla cesta suchá !“
„To je teda zázrak,“ posmívá se jeden z posluchačů. „ Budu vám vyprávět o našem rabínovi, pak teprve uvidíte, co je to zázrak. Náš rabi byl jednou na cestě v pátek a překvapil ho soumrak. Co měl dělat, brzo začne šábes a Židi nesmějí o šábesu cestovat. Tak náš rabi mávnul vlevo, mávnul vpravo a stal se zázrak : „Vpravo byl šábes, vlevo byl šábes, ale uprostřed, kudy šel rabín, bylo úterý!“
(P.Červenka)

Nebožtík klepe na nebeskou bránu a Svatý Petr se táže: „Odkud jsi, milý příchozí?“ Nebožtíkova duše odpovídá: „Nevím, svatý Petře. Narodil jsem se v CK Rakousku, dětství jsem prožil v Uhersku, do školy jsem chodil v ČSR, za 2.světové války jsem byl na Slovensku, po roce 1945 dlouhá desetiletí v Sovětském Svazu a po jeho rozpadu jsem byl na Ukrajině, odkud právě přicházím“.
Na to svatý Petr dí: „Nevím, ty světoběžníku jeden, kam tě mohu zařadit.“
A duše nebožtíka na to: „Ale milý Petře svatý, vždyť já jsem ze svého rodného Mukačeva nikdy v životě ani hlavu nevystrčil.“
(H.Jarošová)