Milí čtenáři Chechtavého tygra,

Kdo by někdy nečetl dobrodružné knížky o zlatém pokladu v truhlici? Ale už jste někdy slyšeli o tekutém pokladu? Jasně, jedná se o chlast, ale ne ledajaký. Na zámku Bečov nad Teplou jeden takový je v podobě vín a koňaků starých více než sto padesát let. No a teď kolem toho byla velká sláva neboť se podařilo víno překorkovat aby vydrželo ještě další desetiletí. Cena takové láhve je bratru milión korun. A vína vydržela také proto, že to jsou opravdové slaďáky, sladší než slámová vína. Takže pokud chcete dlouho vydržet, stačí mít sladký život a jednou za sto padesát let se nechat překorkovat. K tomu nám dopomáhej pohodový život a sklenička dobré Pálavy, Tramínu či Merlotu.
Díky za vaše příspěvky zasílané na mila@dronte.cz
Míla Pražák

Co udělá správný Moravák, když ráno spadne do sudu s vínem? Vyleze až v poledne… To aby si dal něco k jídlu.

Kamarád ve vinárně: „Piješ?“ „Pokud je to otázka… Ne. Pokud návrh… Ano!“

Proč Ježíš proměnil vodu na víno? Protože ještě neznal techniku pálení slivovice.

Jaký je rozdíl mezi červeným vínem, bílým vínem a burčákem? Červené roztahuje cévy, bílé nohy a burčák… konečník.

Manžel obdivně ke své ženě: „Vždycky jsem v údivu, jak skvěle vypadáš po dvou sklenkách vína.“
Žena: „Ale já jsem přeci nic nepila“
Manžel: „No… ale já jo.“

Pijte víno a budete dobře spát. Spěte a nebudete hřešit. Vyhněte se hříchu a budete spaseni. Ergo… pijte víno a budete spaseni.

„Miláčku, kde jsi?“
„V autě?“
„Na cestě kam?“
„Domů.“
„A kde jsi lásko byla?“
„Na benzínce.“
„A ještě zlatíčko, s kým jsi tam byla?“
„Co je prosím tě tohle zase za výslech? Ty mi nevěříš nebo co?“
„Věřím drahoušku, to víš, že věřím. Ale, že tys tam nebyla sama, že ne?“
„Doprdele! Já jsem tě tam zapomněla, promiň!“

Otázka pro ty, co se žení podruhé nebo potřetí.
Co jste napoprvé nepochopili?

Víte otče, ta moje tchýně, to je ale ženská, chvílemi přemýšlím, že by stála za hřích.“
„Pamatuj synu, nesesmilníš.“
„Kdepak velebnosti, nezabiješ.“

„Nazdar Karle, tebe jsem neviděl už ani nepamatuju. Jak se pořád máš?“
„Ale jo, dobrý, vlastně skvělý, jsme se ženou pořád v líbánkách.“
„Po tolika letech, to snad ani není možný.“
„To víš, že je – to je samý polib mi prdel…“

Venkovský pacient navštíví okresní městečko. Zastaví se u místního lékaře:
„Pane doktore, zastavte se u nás, až budete mít příležitostně cestu kolem.“
„Copak, je něco nutného?“
„Ale ne, tak moc to nespěchá. Žena má vykloubenou sanici a nemůže mluvit.“

„Došla jsem k názoru, že ženy snášejí bolest mnohem statečněji než muži.“
„Vy jste lékařka?“
„Ne, prodávám boty.“

Přijde starší pán k lékaři. Po delších průtazích se svěřuje, že už se ženskými je konec, že už to jaksi nejde..
„A kolik vám je pane Nováku?“
„Dvaasedmdesát.“
„Tak to buďte rád, že to v tomto věku ještě donedávna šlo.“
„Ale kdybyste slyšel, co vyprávějí chlapi v hospodě, kteří jsou stejně staří.“
„Ale co vám brání, abyste vyprávěl taky?“

„Představte si, že doktor Novák mi před třemi lety řekl, že mi zbývá už jen pár měsíců života.“
„No, vidíte, býval to přeci tak dobrý doktor. Škoda, že nyní dělá takové nespolehlivé diagnózy.

„Těmito brýlemi už vidíte lépe?“ ptá se lékař pacienta.
„Určitě mnohem lépe, paní doktorko.“

„Pomozte mi pane doktore, před očima se mi dělají pořád černé tečky.“
„Fajn a jakou barvu byste si přál?“

Babka s dědkem mají dohromady jedny falešné zuby. Babka si je vezme a povídá dědkovi:
„Žes pil pivo?“
„Jo.“
„A žes pil rum?“
„Jo, pil jsem rum.“
„A že ti to nesedlo?“

A to jste věděli, že životní úroveň důchodců z Karlových Varů je stejná jako životní úroveň důchodců z New Yorku?
Oba si mohou koupit za svůj měsíční důchod letenku do Prahy.

Dva důchodci na lavičce si povídají o svém milostném životě.
„Tak jak jsi na tom?“
„Skvělý, příští týden se mi má narodit šesté vnouče… A co ty?“
„Bezva, já skoro každej den.“
„No nepovídej, vážně skoro každej den?“
„ No jo, v pondělí skoro, v úterý skoro…

Moje sousedka sice vypadá dobře, ale přece jenom je na ní vidět, že už není žádná mladice. Nikomu ale za nic na světě nechce prozradit, kolik jí vlastně je.
Ale určité náznaky tu jsou.
Například na řidičském průkazu má místo fotky miniaturní podobiznu od Rembrandta a také vlastní Bibli s vlastnoručním podpisem autora.

Přijde osmdesátiletý pán do hospody a má pod okem monokl.
Kamarádi se ho ptají: „Franto, co jsi dělal, že máš toho monokla?“
„Ale, táta mi dal přes hubu.“
„A za co?“ diví se kamarádi
„Že jsem házel kameny po dědovi.“

Vnučka se ptá babičky:
„Babi, proč chodíš každý den na hřbitov?“
„Abych přišla mezi lidi děvenko.“