Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Přijde Ježíš do hospody a posadí se. Číšník ho upozorní:

"Tady si nesedejte, zde sedí štamgasti. Vyhodí vás".

Ježíš nereaguje. Ke stolu přijdou slepý, hluchý a cikán. Kupodivu ho nechají sedět mezi sebou. Ježíš:

"Za to že jste mě nevyhodili se vám odvděčím".

Dotkne se slepého, slepý vyskočí...

"Já vidím".

Dotkne se hluchého, hluchý vyskočí...

"Já slyším".

Otočí se k cikánovi a ten na něho:

"Na mě nesahej, ty p*čo, já mám invalidní důchod".

Vtip s krmením medvědů mi připomíná jiný podobný: V zoologické zahradě se ozve hlášení: Halo, halo. prosíme rodiče asi šestiletého chlapečka v červeném tričku, aby si v pavilonu krokodýlů vyzvedli sandálky. Opakuji ...

Ten je dobrej

Mírnější varianta k autobusu:

Přijdou do nebe řidič autobusu a farář. Svatý Petr pozve dovnitř řidiče a farářovi řekne, aby počkal. Farář se samozřejmě naštve a povídá: „Proč mám já, zbožný člověk, který celý život věrně slouží bohu, čekat na vstup do nebe kvůli nějakému řidiči?“ Svatý Petr na to: „Tak podívej, když ty jsi v kostele kázal, tak všichni spali, zato když on řídil, všichni se modlili!“

Ten vtip s autobusákem znám, ale takhle: Až nadejde můj čas, chci umřít v klidu a pokoji, nejlépe ve spánku jako můj děda - a ne v hrůze a křiku, jako cestující z toho autobusu co řídil...

Právě se mi dostala do ruky čerstvě vydaná kniha básní Tilla Lindemana. Tyhle vtipy by tam skvěle zapadly. Zvlášť ten s kočičkama.

Zajímavé, že zrovna před Vánocemi jsou tady samé vtipy proti lidskosti. Ale nic proti tomu, jenom to konstatuji.

Doufám, že se nekorektní vtipy opět vrátí na scénu navzdory snahám o progresivistickou cenzuru.

S tím dědečkem je to jinak.

Chtěl bych zemřít ve spánku jako můj dědeček a ne s křikem a hrůzou v očích, jako ti tři, co děda vezl na autem.

Já znal kombinaci obojího: ve spánku a autobus.