Milí čtenáři Chechtavého tygra,
je tu sobota a další přísun dobré nálady. A že jí v těchto dnech potřebujeme. Kdo nehraje etapovou hru Najdi pumpu s nejlevnější naftou, věnuje se třeba na zahrádce jarní práci. Třeba ještě hezky ořezat stromy. Zkoušeli jste třeba takto zkrátit vrbu? Mám pro vás, kutily dobrou radu. Na vrbu fakt bacha, je pružná. Moji kamarádi mi to prozradili, až po mém představení. Prostě jsem dvaceticentimetrovou větev špatně dole nařízl. Tak se tak šikovně zlomila, že vytvořila ostrý bodec a dodnes nevím jak se to stalo, že i když jsem stál na žebříku v bezpečné vzdálenosti, tak se vymrštila mým směrem. Nejprve letěla motorová pila, za ní já, za mnou žebřík a na nás ta větev. Přežil jsem a kdyby mě někdo pozoroval, asi by se dost nasmál. Takže dobré jarní ponaučení : Bacha na vrby. Koneckonců, i ty pomlázky je třeba brát s rezervou.
Díky za vaše příspěvky zasílané na mila@dronte.cz
Míla Pražák

Včera v hospodě jsem potkal šedesátiletou ženu, na svůj věk vypadala velmi dobře.
Říkal jsem si, jak je asi krásná její dcera. Po pár drincích se mě zeptala, jestli jsem někdy byl s matkou a dcerou. Začervenal jsem se a řekl: „Ne, nikdy.“
Šibalsky na mě mrkla: „Tak dnes je tvůj večer!“
Šli jsme k ní domů…rozsvítila a slyšel jsem jak volá: „Mami, jsi vzhůru?“

Zavolal jsem na úřad: „Chtěl bych se odhlásit z placení poplatků za veřejnoprávní televizi, protože se na ni nedívám.“
Úředník mi odvětil: „To ale nejde, platit musíte, když máte přístroj.“
„V tom případě chci požádat o příspěvky na děti.“
„A máte nějaké děti?“
„Nemám, ale to nevadí, přístroj na to mám.“

Novomanželé vycházejí po obřadu z kostela a nevěsta říká: „Teď, když jsme se vzali, mohl bys konečně přestat hrát ty přiblblý hry na počítači.“
Ženich se na ni podívá: „Začínáš znít jako moje exmanželka.“
Nevěsta překvapeně: „Nevěděla jsem, že jsi byl ženatý.“
Ženich: „Nebyl!“

Výborný den! Dnes jsem vydržela běhat pět minut na běžícím pásu!
Pak bohužel dorazila ochranka a odtáhla mě od pokladny.

Námořní loď pluje v oceánu kolem malého ostrůvku. Kapitán se dívá dalekohledem a vidí jak po břehu pobíhá otrhaný, zarostlý muž a zoufale mává rukama.
„Nevíte, kdo to je?“ zeptá se prvního důstojníka.
„Nemám tušení pane kapitáne… ale každý rok, když tudy plujeme, vždycky takhle vyšiluje.“

Pacient: „Pane doktore, pomozte mi, čmelák mě kousl do prstu!“
Doktor: „ Uklidněte se, hned vám na něj dám mastičku.“
Pacient: „Vždyť uletěl jak ho chytíte?“
Doktor: „Namažu místo, kde vás kousl.“
Pacient: „ Aha, tak pod stromem v parku.“
Doktor: „Hm, tak to jste mohl rovnou říct, který to byl.“
Pacient: „Odkud to mám vědět, hned uletěl!“
Doktor: „Vy mi pořád nerozumíte, kam vás konkrétně kousl?“
Pacient: „No, do prstu!“
Doktor: „ A který to byl?“
Pacient: „ Já nevím, všichni čmeláci vypadají stejně!“

Baví se dvě duše v ráji: „Jaká byla tvoje poslední věta, kterou jsi slyšel na zemi?“
„Byl to hlas mé ženy.“
„A co říkala?“
„Když mě na chvíli pustíš k volantu, budeš úplný anděl!“

K lékaři přijde svěží stařík a říká: „Pane doktore, je mi osmdesát let, nikdy mi nic nebylo, ale teď mě různě bolí tělo.“
Doktor: „Vám, že je osmdesát? Vždyť vypadáte tak dobře.“
„Víte, když jsme se s manželkou před šedesáti lety brali, tak jsme si slíbili, že se nikdy nebudeme hádat a když by k tomu došlo, tak raději jeden půjde ven. A to víte pane doktore, šedesát let na čerstvém vzduchu, to člověku prospěje.“

Přijede pán do rekreační chaty a správce ho vítá ve dveřích: „Jste tu tento víkend sám, uděláme všechno, abyste se cítil jako doma!“
Na to pán odpoví: „Proboha, jen to ne! Já si přijel odpočinout.“

Odmítám skákat bungee jumping. Na svět jsem přišel kvůli prasklé gumě a nehodlám jej z téhož důvodu opustit.
(P.Adámek)

Kartářka vykládá manželce: „.. no a tady vidím smrt ... mrtvého muže...“
Paní ji netrpělivě přeruší: „No, to vím. Ale podívejte se, prosím Vás, jestli mne zavřou.“

Šimon Baruch putuje krajem. Polomrtvý žízní objeví hrušeň : „Milý Bože, kdybych tak mohl vylézt nahoru a natrhat si pár hrušek. Deset tolarů dám na chudé !“
Začne šplhat, jde to lépe než doufal a na půl cestě říká : „Tři tolary dám určitě !“ A konečně, když už má hrušky na dosah, rozhodne se : „Ale co, nebudu dávat nic.“
V tom momentě se větev pod ním zlomí, Šimon bouchne na zem a křičí : „Hned mě musí shodit ! Třeba bych byl opravdu něco dal !“
(P.Červenka)

V den smíření potká v modlitebně Blum svého konkurenta Loewa. V dobré vůli se s ním smířit mu podává ruku se slovy : „Přeju ti totéž, co přeješ ty mně !“ „Už zase začínáš !“ na to Loew dotčeně.
(P.Červenka)

Ruský Žid se dostane do německého městečka a diví se, jak malou tu mají židovskou modlitebnu :„Sem se přece nikdy nemůže celá obec vejít!“ říká šamusovi, sluhovi v synagoze.
„To je tak“, vysvětluje šamus, „kdyby sem opravdu vešla celá obec, tak by se samozřejmě nevešla. Ale protože sem nikdy celá obec nevejde, tak se sem klidně vejde.“
(P.Červenka)

Do městečka přišel cizinec. Vešel do modlitebny, vzal si knihu a sedl si do poslední lavice ke studiu. Tak to dělal několik dní po sobě. Jednou, když muži studovali tóru, ukázalo se, že je to člověk vzdělaný. Když mu ale nabízeli místo v čestné lavici, trval na tom, že zůstane ve svém koutku. Skromný muž.
Jednou přijde rabi do modlitebny :„Slyšel jsem, že se u nás modlí cizí Žid, velmi skromný. Chtěl bych ho poznat.“
Tu vstane ten cizí Žid a zvolá : „Rabi, ten skromný jsem já !“
(P.Červenka)