Milí čtenáři Chechtavého tygra,
dnes jsem zjistil, že svět kolem nás už nikdy nebude jako dřív. Koneckonců mě o tom občas ubezpečí nějaká ta televize nebo rozhlas či virtuální tisk, ale opravdu jsem nečekal, že to bude tak fatální. Při ranní procházce s našimi pejsky po naší rozlehlé zahradě to už pozoruji celé jaro. A den ode dne je to děsivější a děsivější. Před rokem touhle dobou jich byly stovky ne-li tisíce a teď nic. Říkám si, co se děje, kde jste? Ano, byl jsem na ně při svých ranních procházkách zvyklý, byla to jedna z mála neměnných jistot a i tahle vzala za své. Nebudete mi to věřit, ale fakt ani jeden jedinej takhle maličkej slimák. Všichni zmizeli, nejsou. Co si ale teď počnu? Pryč jsou dny, kdy jsem alespoň jednou za dopoledne uklouzl po jejich slizkém těle. A ty radostné kratochvíle, když jsem po kuropění otevřel skleník a tam tři čtyři potvory ukusovaly salát. Nezbývá mi, než se s tím smířit. A snad možná někdo z vás napíše povzbuzující větu: „Přijeď k nám, my jich máme letos dost.“
Díky za zasílání vašich příspěvků na mila@dronte.cz
Míla Pražák

S manželkou jsme si k večeru šli sednout na balkón, abychom si užili hezké počasí a dobrého vína. Sotva jsem si sedli do našich pohodlných křesílek, najednou lezl po našem zábradlí u balkónu nějaký nahatý cizí muž. Měl na sobě jen dámské kalhotky. Poprosil nás, jestli bychom ho pustili přes náš byt ven. Doprovodil jsem ho ke dveřím, popřál mu, ať to dobře dopadne, sedl si zpátky do křesílka na balkón a povídám manželce: „Ten chlápek musel být u sousedky na pátém patře, jen ona má takové spodní kalhotky s roztomilými pejsky.“
No a to byla velká, opravdu velká chyba.

Přijde žena do komory, rozsvítí a říká manželovi: „Můžeš mi laskavě vysvětlit, co je na těch fotkách tak tajného, že je vyvoláváš potmě?“

Manželka jde do vězení navštívit svého manžela, který si už měsíc odpykává trest odnětí svobody na třicet let. Jakmile ho uvidí, obejme ho a se slzami v očích povídá: „Karle, třicet let, třicet let…“
Karel to sklesle komentuje: „No já vím a vůbec netuším, co teď budeme dělat.“
Manželka chlácholivě: „Karle, mluvila jsem o tvém případu se soudcem.“
„No a co říkal?“ ptá se s nadějí Karel.
„Říkal, že pokaždé, když se s ním vyspím, zkrátí ti trest o půl roku.“
„Cože? To je ale pěknej hajzl! A cos mu na to řekla?“
„Nevyzvídej a sbal si věci. Jdeme domů.“

Řekla jsem mu: „Uvař!“
A on opravdu uvařil.
Řekla jsem mu: „Vyper!“
A on opravdu vypral.
Řekla jsem mu: „Vytři!“
A on opravdu vytřel.
Netušila jsem, že život s brokovnicí může být o tolik jednodušší.

Policejní hlídka najde před kinem mrtvolu, okamžitě to ohlásí vysílačkou
a dostanou rozkaz místo hlídat a sepsat zatím stručné hlášení pro
kriminálku, tak jeden začne psát:
„Dne 1.7. v 21:32 hodin jsme při pochůzce nalezli mrtvolu před kinem ...,“
pak se zarazí: „Ty Franto, jaké i se píše ve slově kino?“
„Copak já vím, tak napiš před biografem“.
„No to jej nápad“ ... mrtvolu před biografem ...
„Ty Franto, jaké i je ve slově biograf?“
„No vím já? Hele víš co, popadneme ho odtáhneme o pár metrů
tamhle před kavárnu.“
(P.Vileta)

Přijde učitel do třídy a říká: „Tak děti, tato místnost má třicet čtverečních metrů a slunce sem svítí pod úhlem třiceti stupňů. Otázka zní, kolik je mi roků?“
Přihlásí se Pepíček a když je vyvolán odpoví: „Čtyřicet osm let.“
„Ano, správně Pepíčku a řekneš nám všem jak jsi na to přišel?“
„To je přece jednoduchý, já mám bratrance, kterému je dvacet čtyři let a náš táta o něm říká, že je napůl debil…“

Dva policajti provádí obchůzku kolem řeky a vidí, jak se pod jezem ve
vodě točí lidské tělo. Skočí do vody, vytáhnou tělo na břeh a zahájí
umělé dýchání a masáž srdce. Jde kolem místní bezdomovec a říká jim:
„Nechte toho, ten je mrtvej.“
„Občane, stůjte! Co s tím máte společného? Jak víte že je mrtvý?“
„No jak to vím ... protože je červenec a on má na nohou brusle.“
(P.Vileta)

V Plzni kdysi za komunistů postavili novou budovu krajského ředitelství
Policie (tehdy Veřejné bezpečnosti) a té budově se začalo říkat automat na policaty. Kdo to neznal, tak se ptal: „Jak jako automat na policajty?“
„Automat na žvejkačky znáš?“
„Jo znám. Hodím tam korunu a vypadne žvejkačka. No a?“
„No a todle je podobný. Hodíš tam šutr a vypadne policajt.“
(P.Vileta)

Vážený rabín Gutmacher z Gratzu měl bratra pijana. Jednou se rabín pokoušel svému bratrovi vysvětlit, že pro dobrou pověst své rodiny už se nesmí opíjet.
„Co po mně chceš ?“ odbyl ho ten piják, „moje rodina je pořád mnohem lepší než ta tvoje.“
Rabín na něj nechápavě zíral.
„To ti snadno dokážu - já mám bratra, který je rabínem v Gratzu, ale ty máš bratra, který pořád jenom chlastá !“
(P.Červenka)

Jeden chasid vypráví : „O většině činů zázračných rabínů víme jenom z vyprávění. Ale já vám můžu říct o jednom, který jsem sám zažil: „Jednou viděl náš rabi ve dveřích domu židovského kluka, který se cpal vepřovým špekem.
Byl tím hříchem tak pohoršen, že se nechal strhnout a vykřikl : „Ať na toho bezbožníka celý ten dům spadne !“
Ale včas se vzpamatoval a zvolal : „Stop ! Kvůli těm spravedlivým, kteří v tom domě snad žijí, ať zůstane stát !“
A co vám mám říkat – ten dům zůstal stát !“
(P.Červenka)

Starý Žid k mladému Židovi : „Fuj ! Ty jíš ! Dneska, v postní den ! Podívej se na mně, jsem starý a nemocný a přece se postím.“
Mladý Žid :„A přece nikdo z nás do ráje nepřijde. Já ne, protože se nepostím a ty ne, protože žádný ráj není !“
(P.Červenka)

Amschel, kantor obce, nazval na veřejnosti bohatého člena představenstva synagogy Koppela zlodějem a podvodníkem. Koppel si to nenechá líbit a stěžuje si rabínovi. Rabín rozhodne, že Amschel má svoje urážky odvolat v synagoze před celou obcí. O příštím šábesu Amschel vystoupí před shromážděnou obec a něco brblá pod fousy, takže mu nikdo nerozumí.
„Takhle ne, kantore,“ zakročí rabín, „musíte mluvit nahlas a zřetelně.“
Nato Amschel zvučným hlasem :„Koppel že není žádný zloděj ?! Koppel že není žádný podvodník?!“
„A to má být omluva ?“ rozčiluje se rabín. „Tímhle tónem ?“
„Rabi,“ brání se kantor, „ ty se možná vyznáš v příkazech tóry, ale co se týká tónu, na to jsem odborník já !“
„Měl byste ukázat trochu politování,“ trvá na svém rabín, „Řekněte, že vás to mrzí!“
Nato se kantor obrátí ke shromáždění a vysvětluje „ „Mně opravdu mrzí, že Koppel je zloděj a podvodník !“
(P.Červenka)