Milí čtenáři Chechtavého tygra,

Snažil jsem se vypátrat nějakou veselou příhodu tohoto týdne na naší domácí scéně, kterou bych vás potěšil, ale kde nic, tu nic. A tak vezměte za vděk zjištěním vědců, že akustická hudba v člověku vybudí více endorfínů než polibek nebo sex. Tak si to představte, že vezmete do ruky starou opráskanou kytaru a zahrajete si třeba Niagáru, nebo na omšelý klavír Baladu pro Elišku a budete šťastní a veselí. Ano, máte pravdu, hru na housle bych do hormonů štěstí úplně nezahrnoval. Jedná se určitě o pozitivní zprávu. Když se na vás vaše milá namíchne, nezoufejte, je tu banjo, ukulele nebo akordeon. A když na nic neumíte, nevadí, běžte na koncert. Určitě to vyjde levněji než pugét, večeře v drahé restauraci nebo parfém od Diora.
Míla Pražák

Folkař a rocker sedí v cele smrti. Přichází kat a ptá se jich na poslední přání.
Folkař: „Já bych chtěl před popravou naposled slyšet Stánky.“
Rocker: „Já bych chtěl bejt popravenej první.“

Známý tenor po vyoperování hlasivek: „Abych byl upřímný, není mi příliš do zpěvu...“

Houslista zabloudí v Africe. Najednou se otočí a žene se na něj hrozný lev. V zoufalství začne hrát Beethovena... Lev se usadí a poslouchá. Řítí se další lev. Hoouslista přejde na Čajkovského. Situace se opakuje... Kolem sedí již třicet naslouchajících lvů. Houslista už jen tak šudlí struny a myslí na útěk. Najednou slyší strašné supění a vidí nejhroznějšího lva, řítícího se na něj. Houslista: Beethoven... Čajkovský... Bittová... blablabla... Sežrán.
První lev říká druhému: „Vždyť jsem ti říkal, že ten hluchej blbec zase přijde...“

Mladá pianistka na chvíli přeruší hru a obrací se na známého umělce: „Slyšela jsem, že milujete hudbu.“
„To ano, ale klidně hrajte dál.“

Reportér se ptá po koncertě slavného klavíristy: „Naše posluchače by, mistře, zajímalo, proč jste se stal právě klavíristou, a ne třeba houslistou?“
„No, to je přece jasné. Na housle si nemohu postavit sklenici s pivem.“

„Verunko, cvičila jsi dneska na housle?“
„Ano, maminko.“
„A nelžeš mi?“
„Tak si to, mami, poslechni, sousedka pod námi ještě nadává.“

„Pane vrchní, hraje ta hlučná kapela také na přání hostů?“
„Samozřejmě.“
„Super, tak ať jdou chvilku hrát kulečník, než se naobědvám.“

„Hele, pořád se spolu bavíme o sexu, co takhle hudba?“
„No jasně, hudba. Už jsi to někdy dělala na piánu?“

Zkouška České filharmonie. Dirigent klepe taktovkou a říká:
„Tak prosím pánové, začátek druhé věty. Raz-dva-tři...“
Hudebníci hrají, náhle se z orchestru ozve mohutné: „Uffff!!!!“
„Ale pánové, prosím soustřeďte se a nevyrušujte. Ještě jednou: raz-dva-tři...“
Odehrají pár taktů a najednou se znovu ozve: „Ufff!!!!“
„No tak pánové, nebuďte jako malí kluci, za pár dní je koncert. Ještě jednou: raz-dva-tři...“
Z orchestru opět: „Uffff!!!“
„No tohle už přestává všechno! Vysvětlí mi někdo, co se tu děje?“
Přihlásí se trianglista a povídá: „Pane dirigente, pojďte se podívat, já mám v šestém taktu napsáno Ohne Triangel!“

Pozval si ministr financí ekonomické experty, aby se poradili, jak zhodnotit českou korunu.
„Vyvrtáme do ní dírku a tu zalijeme zlatem,“ navrhuje jeden.
„Tolik zlata nemáme,“ opáčil ministr.
„Tak dvě dírky a zalijeme je stříbrem,“ navrhuje druhý.
„Nemáme ani to stříbro, pánové,“ říká ministr.
„Nejlepší bude, když do každé koruny vyvrtáme čtyři dírky a budeme je prodávat za dvě koruny jako knoflíky.“
(M.Pressl)

Přijde občan k prezidentovi a žádá, aby byl jmenován admirálem.
„Admirálem?“ diví se prezident. „Vy jste se zbláznil, vždyť nemáme moře. Taková pitomost...“
„Jakápak pitomost? A jak to, že máme ministra financí?“
(M.Pressl)

Do cely přivedou nového vězně.
„Jak jsi se sem dostal?“ ptají se ho.
„ Ále, konkurence....“
„Jaká konkurence?“
„Vyráběl jsem stejný peníze jako stát“
(M.Pressl)

„Obžalovaný, uvědomujete si, že vás žaluje 45 žen o určení otcovství?“
„Ano, pane soudce.“
„Jak jste to ve vašem požehnaném věku 90 let mohl zvládnout?“
„No snadno, mám přece kolo.“
(M.Pressl)

Přijde mladá slečna k doktorovi a povídá:
„Pane doktore, já jak si dám skleničku vína tak mám hned chuť padnout nějakému chlapovi do náruče....Co mám dělat?“
Doktor vstane, otevře skříň a ptá se: „ A jaké pijete, bílé nebo červené?“
(M.Pressl)