Milí příznivci Chechtavého tygra,
největší taškařicí minulých dní byl bezesporu přetržený drát na vedení vysokého napětí. A nebyl to drát ledajaký! Pche! Takových drátů se již přetrhlo a nic. Ale teď se neviditelný práskač drátů konečně trefil na ten pravý. Jistě jste také ve škole hráli na čtverečkovaném papíře hru na zásah lodí. Tak nějak si to představuji, že konečně se podařil ten správný zásah a třetina obyvatelstva zhasla. Tedy zhasly domácnosti. Nejprve se mluvilo o blekautu (je mi bližší počeštělý výraz) a pak již jenom o masivním výpadku proudu. Protože žiji na západě Čech, vše jsem pozoroval z bezpečné poťouchlé vzdálenosti bez tohoto masivního výpadku. Tak vám na sklonku týdne přeji, ať vám nic důležitého nevypadne, ať se nepřetrhnete vy, ani váš nejdůležitější drát v domácnosti.

Elektrikář přijde do restaurace a objedná si:
„Prosím jeden střídavý řízek s uzemněnou přílohou. A hlavně bez odporu, jo?“

Zkoušející na elektro škole:
„Popište, co uděláte, když uvidíte jiskření v rozvodné skříni.“
Student: „Začnu utíkat!“

Víte jaký je rozdíl mezi elektrikářem a pyrotechnikem ?
Elektrikář si před smrtí ještě zatančí.

Učitelka se ptá ve škole žáků, jak se vyrábí elektřina.
Pepíček se hlásí: „ Prosím, elektřina se vyrábí ve chlévě.“
„Jak si na to přišel, Pepíčku?“
„No, když minule vypnuli elektřinu, tatínek křičel:
„Co tam ty svině s tou elektřinou zase dělají ?“

Paní učitelka se ptá třídy jestli vědí jaké řemeslo vykonávali jejich dědečci.
Anička: „Můj dědeček byl zedník.“
Paní učitelka: „ Jak jsi to poznala?“
Anička: „Má ve skříni cihly.“
Paní učitelka: „ A ty Pepíčku?“
Pepíček: „Můj děda byl elektrikář.“
Paní učitelka: „A jak to víš?“
Pepíček: „Ve skříni má helmu se dvěma blesky!!“

„Zpěváci pop music jsou mladí lidé, kteří přestanou být zpěváky, jakmile vypnou elektřinu.“

Kolik je potřeba policajtů k výměně jedné žárovky?
Šest!
Jeden stojí na stole a drží žárovku, čtyři otáčejí stolem a ten šestý hlídá proud!

Víte, kolik je potřeba psychologů k výměně žárovky?
A kolik si VY myslíte, že je jich potřeba?

Američan, Čech a Rus se dostanou do kšeftů s drogami někde v Asii a mají jít na popravu. První jde Američan a může si vybrat, jestli chce provaz, kulku, nebo elektrické křeslo. On sáhne po tradici své země a chce elektrické křeslo. Posadí ho na něj, přivážou, cvak, a ono nic. Protože mají děravé zákony, musí ho pustit, když ho jednou popravili. Když vyjde na chodbu, zašeptá Čechovi, který je na řadě, že nejde proud.
Čech, když mu dávají vybrat, zapřemýšlí a dojde mu, že má chtít křeslo. Posadí ho, zase nic a tak ho musí pustit. V Čechovi, když vychází, zvítězí slovanské bratrství a Rusovi také pošeptá, že nejde proud. Rus vejde dovnitř, a když se ho ptají, co si vybere, odpoví: „ No když nejde proud, tak mě třeba zastřelte.“

Celý život piju víno, pivo, panáky a teď mi doktor říká, že mám v nohách vodu.
Jak se to mohlo stát?
Jedině snad při čištění zubů.

Pane Bože, když jsem se k Tobě každý večer ,jako malá holka modlila, že chci mít jedničky, NEMYSLELA JSEM PRSA!

Mám kamaráda, který se chce oženit prej hlavně proto, aby mohl celý dny a noci po zbytek svého života prošukat...
Mám mu to říct já, nebo mu to řeknete vy?

Přijde patnáctiletá dcera pozdě večer domů a matka na ni spustí: „No kde jsi
byla, už je sedm a ty nikde. Kde jsi byla?“
Dcera na to: „Byla jsem v parku s Martinem.“
Matka se zděsí: „V parku s Martinem? A co jste tam dělali?“
Dcera odpoví: „Nevím jak se tomu říká, ale ode dneška je to můj koníček.“
(P.Vileta)

Synagoga v Edgware pořádala oblíbenou šábesovou bohoslužbu pro děti. Přišla chvíle na rabínovo krátké kázání. Děti byly vyzvány, aby se usadily. Malá Ema měla na sobě opravdu hezké šaty, a když se posadila, rabín se k ní naklonil a řekl:
„To jsou velmi hezké šaty, Emo, to jsou tvoje šábesové?“
„Ano, moje maminka říká, že se kurevsky blbě žehlí.“
(T.Vodvářka)

Malý Henry je na pláži s rodiči v Eastbourne.
„Mame, můžu se jít koupat do moře?“
„Ne, bubele,“ odpoví matka, „voda je příliš hluboká a jsou velké vlny.“
„Ale tate zrovna šel do moře,“ říká Henry.
„Já vím, zlatíčko, ale tatínek má vysokou pojistku.“
(T.Vodvářka)