Doktor sestřičce : „ Je již pacient pod narkózou?“
„Ano pane doktore“
„Tak mu amputujte pravou ruku.“
Vrrrrrrrrrrr...
Doktor : „ Říkal jsem pravou!“
Vrrrrrrrrrrrr...
„Pravou RUKU ! „

Takhle si to šourá staroušek po nemocnici sem a tam a šušká si pod vousy : „ Rybu? No ne, rybu asi ne, žábu?“ Dojde až na konec chodby a zase se vrací zpátky. „ Mloka? No, to asi taky ne, čolka?“
Jde kolem sestřička, chvilku ho poslouchá, stoupne si před něj a : „Dědo ne čolka, raka máte dědo, raka!“

Přijde takový hezky vyžilý, vychlastaný a vykouřený šedesátník k doktorovi a vyzvídá : „Pane doktore, když už máte ty výsledky z těch prohlídek, kolik mi ještě zbývá života?“
„ Asi deset“ opáčí doktor
„Roků?“ zaraduje se výpitek
„Ne“ zasmušile doktor
„Měsíců?“
„Kdepak.“
„Týdnů?“
„Ne“
„Dnů?“
„Ne.“
„Hodin?“
„Devět, osm, sedm, šest….“

Přijde kostra k doktorovi, zaklepá. „Dále“ ozve se z ordinace. Kostra vezme za kliku a vejde. Doktor na ní chvilku zaraženě kouká a pak duchapřítomně říká:
„ No to jste milostivá teda přišla brzo!“

Podvečer na hřbitově. Kolem starobylé hrobky je velmi živo. Duchové se sešli na mejdan a ještě než to pořádně roztočí, začnou se představovat
„Pěkný dobrý večer, já jsem duch všech strastí.“
„Ahoj, já jsem duch všehomíra.“
„Dobrý večer, já jsem duch ponurosti, a ty?“ obrátí se k poslednímu.
„Já sem du chcát...“

Leží tatík na smrtelné posteli převaluje se sem tam, až se konečně uvelebí. Pak se obrátí ke své ženě : „Marie, umírám. Můžu?“

Potkají se dvě drbny. „Cože máte dneska paní Vonásková černé šaty, snad se vašemu choti nepřitížilo?“
„Ale kdepak, je až moc živej, tak mu jdu vzít naději“

Potká Franta Pepu.
„Člověče, kam se táhneš s tím děsně velkým kufrem?“
„Ani se neptej, žena mě vyrazila z bytu.“
„Hm, tak to kdyby udělala ta moje, tak ji snad zabiju.“
„A co myslíš, že mám v tom děsně velkým kufru?“

Natěšený manžel se vrací dřív z práce, tiše odemkne, aby překvapil manželku. Ale co čert nechtěl, už z chodby slyší z ložnice podezřelé zvuky. Vrátí se do sklepa pro sekeru a v návalu vzteku v ložnici rozseká vše, co mu přijde pod ruku. Když dokončí svou práci, odhodí sekeru, zavře dveře a jde se umýt. V koupelně potká manželku a nevěřícně na ní zírá. Ta ho sjede pohledem :
„Pepo, ty teda vypadáš, umej se a hlavně nedělej rámus, přijeli vaši, tak jsem je dala spát do naší ložnice.“