CHTIPY: Do tramvaje nastupují manželé...
Milí příznivci a podporovatelé Chechtavého tygra. Pořád mi v mailu přistávají další a další vtipy od vás a to je moc fajn. Je to daleko příjemnější než maily od finančáku. Bylo určitě z čeho vybírat a to jak ze současných vtipů, tak z těch starších. Chtěl jsem zařadit i nějaký aktuální z inaugurace Donalda Trumpa, ale nic co by stálo za to jsem nenašel. Tak alespoň jeden výrok polského politologa Zbigniewa Brzezinského, když se ho mimo kameru zeptali : „Jaký myslíte, že je rozdíl mezi ekonomickým výkonem v socialismu a v kapitalismu?“ Poradce prezidenta se dlouze zamyslel a pak pravil: „Myslím, že asi pět procent ve prospěch kapitalismu.“ Ať to tato historka je pravdivá nebo ne, můžeme se smát nebo plakat, ale tady na Chechtavém tygru radši ten smích. Tak vzhůru na ty fóry ! Stále je vám k dispozici kontaktní mail mila@dronte.cz na který můžete své příspěvky posílat. Každému se dostane odpovědi a poděkování. Tak vzhůru do dobré nálady!
Do tramvaje nastupují manželé, on značně posilně alkoholem. Tramvaják se
na něj oboří „Pane, kam se hrnete s tou opicí?“ a manžel na ženu „Vidíš
stará, tebe nesvezou.“.
(P.Vileta)
Jdou Khon s Roubíčkem parkem v New Yorku kolem kostela a před ním je
cedule „Kdo se dnes nechá pokřtít, dostane odměnu $500.“. Roubíček
okamžitě na Khona „Poslouchaj, nechtěli by se voni nechat pokřtít?“.
Khon že jo, jde do kostela a za půl hodiny se vrátí s mokrou hlavou.
Roubiček: „Tak co, jsou pokřtěnej?“
Khon: „Jo.“
Roubíček „A jaký to bylo?“
Khon: „No něco tam povídali latinsky, pak mi polili hlavu vodou.“
Roubíček: „A dali jim těch $500?“
Khon: „Jo, dali.“
Roubíček se odmlčí a potom se nesměle ozve: „A co kdybychom se o těch
500 šábli, co? Konec konců, byl to můj nápad.“
Knon rozhořčeně: „Šábli, jo? Tohle já na vás Židech nesnáším úplně nejvíc.“
(P.Vileta)
Pán si u praktického lékaře stěžuje:
„Pane doktore, někdy vám mě znenadání chytne taková bolest tuhle v levém
stehně a táhne se mi to takhle před bok, levé rameno, přes zátylek až do
pravého spánku.“
Doktor ho prohlédne, proklepe a pošle k jednomu specialistovi, ke
druhému, ke třetímu a při další návštěvě zkoumá ty lékařské zprávy od
kolegů až nakonec vyřkne ortel.
„Rozhodnutí je samozřejmě na vás, ale podle kolegů tady pomůže jedině
kastrace. Pán jde zničený domů, pár dnů přemýšlí, až se nakonec rozhodne pro tu
navrženou operaci. Operace provedena, uplynulo několik dnů a bolest se
opravdu neobjevila ani jednou. Pán má takovou radost že si zajde ke
krejčímu, aby mu ušil nový oblek. Krejčí vezme míry na sako, pak bere
míry na kalhoty, až se nakonec zeptá „A vážený pane, na které straně ho
... ehm ... jaksi ráčíte ponášet?“
Pán se dotčeně ozve: „No dovolte, to je snad moje věc.“.
Krejčí na to: „Promiňte, ale já vám musím v příslušné nohavici udělat
takovou jako kapsičku, protože jinak vás znenadání chytne taková bolest
ve stehně a potáhne se vám to takhle před bok, rameno a přes zátylek až
ke spánku.“.
(P.Vileta)
Blondýnka si stěžuje přítelkyni: „Myslím, že mi je můj manžel nevěrný.“
„Jak jsi proboha na to přišla?“ ptá se kamarádka.
„Naše nejmladší dcera je hrozně podobná sousedce…“
Manželka stojí před zrcadlem a prohlíží se ze všech stran. Pořád se kroutí, ošívá a stále není spokojená. Obrátí se na svého manžela: „Cítím se hrozně. Jsem tlustá, stará, ošklivá a odpudivá. Potřebuji, abys mi řekl něco hezkého, pozitivního.“
Manžel se na chvilku zamyslí a pak řekne: „Na svůj věk máš skvělý zrak!“
Už se těším, až mi bude devadesát. Prej proč? No, po devadesátce už umírá hrozně málo lidí.
(V.Kolarik)
Honzíkova rodina jde na návštěvu ke známým, kterým se narodil chlapeček bez uší. Než tam dojdou, říká tatínek Honzíkovi: „Jestli se zeptáš, proč ten chlapeček nemá uši, nebo se o nich jen zmíníš, tak tě tak seřežu, žes to neviděl.“ Honzíček přitaká jako že ano. Na návštěvě se chová vzorně: „To je ale krásný chlapeček, to je ale roztomilé miminko, ten nosánek, tak pusinka, ty palečky, krásný očička.“ Maminka miminka je dojatá pozorností Honzíčka a říká: „To jsi ale Honzíku moc hodný a pozorný.“ Honzíček ještě chvíli miminko chválí a pak se zeptá: „A vidí miminko dobře?“ Maminka na to: „Doktor říkal, že zrak má úplně perfektní a že to asi tak i zůstane.“ Honzík se ušklíbne a říká: „Tak to je moc dobře, protože kdyby potřeboval brejličky, tak by byl asi dost v prdeli.“
Udělal jsem si soukromý průzkum, jaký šampón používají ve sprše děvčata do dvaceti let. Nejčastější odpověď byla: „Vypadni ven ty debile!“
„Mami, jestli přijde den, kdy můj život bude závislý na přístrojích, nech mě jít, odpoj mě.“ „Zlatíčko, opravdu to chceš?“
„Mami, co to děláš! Mami, mami! Wi fi nééé!“
Dědeček s babičkou se domluví, že si zavzpomínají na staré časy a že se sejdou před kinem jako za starých časů. Děda koupí dokonce i kytku a čeká před kinem. Čeká, čeká, ale nic babka nikde. Asi po půlhodině ho to přestane bavit a jde domů. Když otevře dveře, tak vidí, že babka sedí v ušáku a plete svetr. Tak se naštve a rozkřikne se: „Že ty jsi babko sklerotická na to rande zapomněla?!“ Babi vzhlédne od pletení, usměje se a řekne: „Nezapomněla, ale naši mě nepustili.“
(A.Pánková)
Povídají si dva muži o ženách:
První povídá: „Žena je jako gramodeska, ohraje se a vymění za novou „.
Druhý na to říká: „Víš, kamaráde, ta gramodeska se dá otočit na druhou stranu a až potom se může vyměnit „.
Nedaleko stojící babka je poslouchá a pak jim povídá: „Ale, chlapci, chlapci, to je přeci úplně jinak! Když je gramodeska ohraná, vymění se jehla a deska hraje pěkně dál.“
(A.Pánková)