Zazvonil zvonek, bordelmamá otevřela dveře a na prahu stál postarší vousatý pán v rabínském oděvu.
“Můžu dál?“ zeptal se šeptem.
“Ale rabi,“ řekla madam poněkud zaskočeně, „asi jste zabloudil. Tady je… „“Vím dobře, kde jsem,“ přerušil ji rabín. „Nepřišel jsem na slepičí polívku, ne? Přiveď dívky.“
Stále trochu vykolejená, přivedla madam několik dívek, aby si rabín mohl vybrat. Rabín si se zájmem prohlížel jednu po druhé, až došel k Rosie, velké zrzce s obrovskými ňadry.Uznale se na ni podíval a řekl: „Tuhle si vezmu!“
Zaplatil požadovanou částku a Rosie si ho odvedla nahoru.Pomohla mu z kabátu a ten opatrně zavěsila na hřebík na dveřích. Pak ho zbavila zbylého oblečení a ulehli do postele.K dívčině údivu se z rabína vyklubal zkušený a neúnavný milovník. Nakonec i taková zkušená profesionálka, ke svému překvapení, dospěla k orgasmu.Chvíli v posteli odpočívali a pak se Rosie osmělila a zeptala se rabína na věk.
“Bůh byl ke mně laskavý,“ odpověděl rabín. „Je mi osmdesát osm.“
"To je úžasné. Poslyšte, rabi, kdybyste by zase poblíž a měl náhodou chuť, poručte si zase mě – Rosie. Velice ráda vás potěším.“
"Co tím myslíš, kdybych měl náhodou chuť?“ řekl rabín trochu uraženě. „Dopřej mi šlofíka pět minut a zase budu mít chuť.“
"Opravdu, rabi? Tak si beze všeho zdřímněte.“Rabín se uvelebil v posteli na zádech, položil si ruce na hruď a řekl:„Ještě jedna důležitá věc: až budu spát, vezmi do pravé ruky moje varlata a drž je opatrně tak, aby se nedotýkala prostěradla.“
Jak rabín řekl, Rosie udělala: zatím co on spal, ona držela rabínův šourek opatrně pár centimetrů nad prostěradlem.Po pěti minutách se rabín probudil a řekl: „Jsem připraven.“
A také byl, protože její vyvrcholení bylo ještě lepší než to první.Když konečně popadla dech, Rosie řekla:„Bylo to báječné, rabi, ale v čem spočíval ten trik s varlaty? Proč se nesměla dotýkat prostěradla, zatímco jste spal?“
"Nu,“ řekl rabín. „Jsi hodná a šikovná holka a moc se mi líbíš. Ale na druhou stranu se ještě neznáme tak dobře a v kapse kabátu, co mi visí na dveřích, mám tisíc liber v hotovosti.“

Učitelka se ze svých žáků zeptala, jaké náboženské objekty mají doma.Chlapec z katolické rodiny odpověděl:
„Máme obraz, na kterém je žena se svatozáří, která drží dítě a maminka se před ním každý den modlí vkleče.“
Další chlapec řekl: „Máme doma mosaznou sochu člověka, který sedí se zkříženýma nohama, má čínský obličej, a každý den před ním moji rodiče pálí vonné tyčinky.“
Třetí chlapec, z židovské rodiny, pronesl: „V koupelně máme malou bílou desku s čísly. Každý den ráno si na ni maminka stoupne a zakřičí „ACH MŮJ BOŽE!!!“"

Za rabim přijde chudý Žid s podříznutou slepicí. „Rabi, je ta slepice košer? Nemá žlučník!“
Rabí zkoumá vnitřnosti – a skutečně, žlučník chybí. Rabi se dotkne místa, kde by měl žlučník být, a olízne si prst, aby zjistil, jestli ucítí alespoň chuť žluči. Necítí ale nic.
“Zkusej’ sami,“ vyzve Žida, „cejtěj’ hořkost?“
Žid si zhluboka povzdechne: „Jestli cejtim hořkost, rabi! Syn je nemocnej, doktor nařídil slepičí vývar, prodal jsem svůj polštář, abych moh’ koupit slepici – a teď ji syn nesmí ani sníst. Je to hořkost, no řeknou sami?“
Na to rabi zcela klidně: „Když cejtěj’ hořkost, je slepice košer!“

Socialisté v Minsku prosili rabiho Eliezera Rabinowitze, aby je podpořil v jejich úsilí o sociální reformy.
Rabi řekl: „Rád pomohu uskutečnit vaši ideu. Rozdělíme si práci. Vy budete přemlouvat bohaté, aby dávali, a já chudé, aby brali.“

Poskytl Tomáš Vodvářka