Chlapec z intelektuálské moskevské rodiny hrál s chlapci na dvoře fotbal a nešťastnou náhodou rozbil míčem okno.Rozzlobený domovník vyběhl ze suterénního bytu s koštětem v ruce a rozběhl se za chlapcem. Chlapec běžel a přemýšlel:
„Proč jsem šel na dvůr, na co je mi tenhle pitomý fotbalový míč? Pocházím z intelektuálské rodiny, rád hraji na housle a čtu chytré knihy. A já tu utíkám před nějakým hnusným správcem se smetákem.Kéž bych žil na Kubě, neutíkal bych před domovníkem, ale povídal bych si s velkým americkým spisovatelem Ernestem Hemingwayem.“
Právě v té době seděl velký americký spisovatel Ernest Hemingway ve špinavé kubánské krčmě za sklenicí rumu a říkal si:„Co tady dělám? Tohle místo je nechutné! Zpocené ženy a zpocení černoši, horko, teplý rum, špína. Život mi proklouzává mezi prsty.Kéž bych teď bych seděl v Paříži se svým přítelem, velkým francouzským spisovatelem André Mauroisem, popíjel absint v kavárně na Montmartru, obdivoval Eiffelovu věž a mluvil o literatuře…“
Ve stejné době seděl velký francouzský spisovatel André Maurois v kavárně na Montmartru, popíjel levné víno a přemýšlel:„Zatracená Paříž… Děvky, ulepené stoly, nekonečný a otravný šanson… Ta ošklivá Eiffelovka, ta špína na ulicích a smrad…Kéž bych teď mohl sedět v Moskvě s velkým ruským spisovatelem Andrejem Platonovem, pít vodku a mluvit o literatuře…“
A právě v té době běžel v Moskvě velký ruský spisovatel Andrej Platonov s koštětem přes dvůr za chlapcem z moskevské intelektuálské rodiny, který omylem rozbil míčem okno, a myslel si:„Já ho doženu – já ho kurva zabiju!“

Žid chce radu po rabim ze sousedního města. Ten se ptá: „Proč nejdeš za vaším vlastním rabim?“
"U toho už jsem byl,“ přiznává Žid, „ale napadlo mě, že dva volové vytáhnou káru z hnoje líp než jeden.“

"Rabi, pomoc! V mým kurníku vypukl mor.“
Rabi se zamyslí a dá radu.Žid spěchá šťastný domů. O dva dny později je znovu zpět: „Rabi, slepice chcípou dál!“
Rabi se znovu zamyslí a dá mu novou radu.Brzy ale Žid oznamuje: „Rabi! Jejich prostředky nezabraly!“
Na to rabi: „Co se týká mě, já radu ještě mám. Ale máš ty ještě nějaké slepice?“

Je velmi horké srpnové odpoledne a Sarah jde na každodenní procházku. Když se blíží místnímu šulu, všimne si, že křoví před vchodem je v plamenech. Zabuší gabajovi na dveře a když správce otevře, řekne mu, že by měl zavolat hasiče. Gabaj vytočí číslo na hasiče, identifikuje se, uvede svou polohu a popíše situaci. Na drátě je chvíli ticho a pak se ozve nevěřícně operátor:
„Chcete mi říct, že na trávníku před synagogou je hořící keř a vy chcete, abychom ho uhasili?“

Poskytl Tomáš Vodvářka