Milí čtenáři Chechtavého tygra,
opravdu nevím, zda vám poskytnout radostnou zprávu o tom, že jsme získali zlatou medaili za snowboard nebo se mám rozepsat o Valentýnovi. Obojí dozajista přineslo spousty zábavy a radosti. Ale přece jenom, zatímco ten Valentýn je svátek takříkajíc na povel – koneckonců, někdy těm holkám musíme tu kytku aspoň jednou za rok dát, když už není to MDŽ, tak zlatá ze snowboardu je něco výjimečnějšího. Nejde snad až tak o ten cenný kov jako o to, že se naše mláďátka utrhnou od zábavné elektroniky a maje velký vzor v našich skvělých závodnicích, stoupnou na to prkno také. A nenechte se mýlit, je to jednodušší než lyže a hlavně shovívavější k našim kolenům. Ne, nechci tady vyzývat naší generaci padesát plus k výuce na prkně neboť by opravdu někteří z nás nakonec na tom prkně mohli také skončit. Ale kdo zkusil a naučil se, na lyže už nechce. Vím o čem píšu.
Hezké svátky i ty sportovní.
Díky za vaše příspěvky zasílané na mila@dronte.cz
Míla Pražák

Mladá žena si odpoledne zdřímla. Když se probudila, vyprávěla svému manželovi: „Zdálo se mi, že jsi mi na Valentýna dal perlový náhrdelník. Co myslíš, že to znamená?“
„To se dozvíš večer,“ řekl.
Toho večera se muž vrátil domů s malým balíčkem a dal ho své ženě. S nadšením ho otevřela, aby tam našla knihu s názvem „Výklad snů“.

Chlápek přijde na poštu a všimne si, že u jedné přepážky stojí proplešatělý padesátník a má před sebou hromadu růžových obálek polepených srdíčky. Na každou stříkne z lahvičky parfém a dá ji na vedlejší hromadu. Chlápek vyvalí oči a ptá se ho, co to dělá.
Padesátník odpovídá: „Rozesílám tisíc valentýnek podepsaných Hádej kdo!“
„Ale proč to děláte?“
„Jsem právník se specializací na rozvody!“

Nesmělý chlapec jde poprvé s dívkou na rande. Najednou na něj přijde tělesná potřeba, ale neví, jak by to něžné dívence nějak taktně oznámil. Tu ho osvítí a povídá jí: „Drahá, já ti odskočím tamhle do keříčku natrhat pár kytiček!“
A slečna na to: „Jo, jasně, já se tady zatím v klidu vyseru!“

Novomanželé na svatební cestě, on v hotelu objednává pokoj na týden. Recepční se nakloní k novomanželce a povídá: „Vy se mu musíte pořádně líbit. Obyčejně u nás objednává pokoj jen na jednu noc.“

Přijde mladík na Valentýna do cukrárny a ptá se prodavačky: „Máte perníkové srdce s nápisem Jsi moje jediná?“
„Ano, máme.“
„Výborně, tak si jich vezmu pět.“

Útěcha pro nezadané na Valentýna:
Nebuď smutnej, že zrovna nemáš nikoho, s kým bys slavil sv. Valentýna. Na Dušičky taky není nutné bejt mrtvej.

Josef jde do cely předběžného zadržení. Zaměstnanec u pultíku mu říká : „Odevzdejte všechny osobní věci a nadiktujte mi svoje jméno.“
„Josef Novák.“
„Datum narození?“
„Třetího května dva tisíce.“
„Jste ženatý?“
„Jsem“
„A s kým?“
„S mojí ženou.“
„No to je jasný, že se ženou! Viděl jste někoho v našem maloměstě, aby žil s mužem?“
„Viděl. Například moje sestra žije s mužem.“

Babička prodává na trhu slepici. Přijde k ní dědoušek, slípku prohlíží a pak se zeptá:
„A kolikpak tak snese ta slípka?“
„Litr červeného, pak už blije.“

„Mami, co je to manželství?“
„No dcero, to je stav, kdy si adoptuješ dospělého muže, o kterého se již vlastní matka nechce starat.“

Když začneš lidi, se kterými si kdysi vymetal diskotéky potkávat v lékárně, seš starej.

Dobrá máma je ta, která ti dovolí olízat metličky s krémem.
Nejlepší je ta, která před tím vypne mixér.

Zemře tchýně. Nastalo čtení závěti:
„Svojí dceři odkazuji dva milióny korun a svému zeti, který mě prosil, abych si na něj vzpomněla v závěti, odkazuji:
„Nazdar Karle!“

Psycholog mi řekl: „Napište dopis člověku, který vás nejvíc štve a pak ho spalte.“
„No dobře, hotovo a co teď s tím dopisem?“

„Zeptala jsem se svého muže, co že mi koupí na Svátek všech zamilovaných.“
„Ten sprosťák mi řekl, že nic, že není zamilovaný, ale ženatý.“

Začíná hádka. Muž se snaží uchlácholit svojí manželku: „Drahá, nerozčiluje se, rozčilování škodí kráse a vždyť víš, že jí na plýtvání moc nemáš.“

Mám takové sny, že když jsem je řekl zlaté rybce, požádala mě, abych jí raději upekl.

Miluji od všech okolo rady, ať si pořídím nějakou ženskou.
Copak já vím, co to chce, čím se to krmí a jak často se to venčí?

Na dětském hřišti:
„Copak to papáš Alenko?“
„Mašíško.“
„A kdepak jsi ho vzala?“
„Samo pišlo.“

Dělal jsem průzkum. Zeptal jsem se stovky žen, v průběhu sprchování jaký šampón používají.
Nejčastější odpověď byla: „Vypadni ty debile!“

Velitel čety se ptá: „Vojíne Vonásku, stojíte na stráži a nejednou se k vám plazí postava. Co uděláte?“
„Odvedu pana plukovníka do postele jako vždycky.“

„Obě Vaše děti jsou tak poslušné a vychované, jak jste to prosím Vás dokázala?“
„No, víte, ony dřív byly tři.“