Milí čtenáři Chechtavého tygra,

člověk se stále učí něco nového. Mě kupříkladu moje starší dcera naučila jíst tradiční jihovietnamské jídlo bun bo nam bo, které se dělá s hovězím masem. Jídlo je fakt dobré, ale já bych si tam přál místo toho hovězího dát krevety. A tady je kámen úrazu nebo spíš prubířský kámen našich milých malých šikovných vietnamských spoluobčanů. Oni jsou velmi vstřícní, ale předpis je předpis. V jednom bistru to zkouším pořád dokola a paní když mě vidí, tak už z dálky volá: „Ne pane bun bo nam bo ne krevety.“ Zatímco v jiném bistru se již přizpůsobili a zařadili do jídelníčku mé oblíbené jídlo s krevetami. Dnes jsem zavítal do Sokolova, měl jsem čas a tak jsem zašel do místního bistra a zkusil oblíbený fígl, zda mi udělají bun bo nam bo s krevetami. „Ne pane, to my na to nemáme cena, mám strach, že to pán papat nebude.“ No řekněte, není to roztomilé? Kuchař se ale ukecat nakonec dal a tak jsem ho obšťastnil hezkým spropitným a užil si své jídlo.
A můj poznatek? Tam, kde jsou schopni vám vyjít vstříc, je svět ještě v pořádku. Neříkají, že to nejde, že na to nemají normy, software nebo podobný výmysl. A protože tuším, že si opět přejete nějaké fajn chtipy na sobotu, tak tady jsou.
Díky za vaše příspěvky, které zasíláte na mila@dronte.cz
Míla Pražák
P.S. pokud budete tuto sobotu v Sokolově a budete se chtít se mnou potkat, tak si najděte festival Folková Ohře a na pokladně řekněte heslo: Chechtavý tygr. Šest vstupenek zdarma tam je pro čtenáře Neviditelného psa. A samozřejmě mě přijďte pozdravit k podiu. A jak mě poznáte? Určitě se doptáte.

Manželka včera rodila, tak jsem se zeptal sestřičky, kdy nejdřív můžu mít sex bez komplikací.
Řekla, že za dvě hodiny jí končí směna.

Je lékařsky dokázáno, že jedno pivo obsahuje vitamín B1
Když vypiješ dvě piva, je to vitamín B2
Šest piv je vitamín B6
Dvanáct piv je vitamín B12
No a když vypiješ štěně, je to B komplex.

Ona a on se k sobě milenecky tulí.
Ona něžně šeptá: „Až se vezmeme, tak budeme mít tři krásný děti. Zatím jsou u mých rodičů…“

„Miláčku, za deset let, co jsme spolu, jsi mi neudělala tak dobrou kávu jako dnes.“
„Dej to sem, ta je moje!“

Manželka se hádá s manželem. Na konci hádky odejde do ložnice a začne si balit věci do kufru.
„Kam chceš jít?“ ptá se jí manžel.
„Jdu k Pavlovi. Můžu u něho bydlet a ještě mi dá pět stovek za každé pomilování.“
V tu chvíli si manžel začne také balit.
„A kam jdeš ty?“ ptá se ho udiveně manželka.
„Taky k Pavlovi. Chci vidět jak vyžiješ z tý tisícovky měsíčně.“

Češi opravdu nepotřebují zákon o eutanazii, prostě ve chvíli, kdy cítí, že nadešel jejich čas, odejdou v žabkách zemřít do Tater nebo do Alp.

Pane Bože, když jsem jako malá házela mince do kašny a přála si jedničky, nemyslela jsem tím prsa.

Advokát telefonuje klientovi: „Vaše tchýně zemřela. Přejete si klasický pohřeb, kremaci nebo balzamování?“
Klient: „Objednávám všechno a ihned, nechci nic riskovat.“

Už jsem konečně přišla na to, proč chlapi nemůžou najít perfektní ženu.
V poslední době vycházím málo z domu.

Naše ženy to nemají opravdu lehké.
Nemají co na sebe a hlavně to nemají kam dát.

„Proč se na vás manžel tak rozzlobil?“ ptá se vyšetřovatel.
„Zcela bezdůvodně mě napadl, že neumím vařit,“ říká žena.
„A čím vám rozbil tu hlavu?“
„Právě uvařeným knedlíkem.“

„Maminko, maminko, je pravda, že andělé létají?“ ptá se malá dcerka.
„Ano zlatíčko, je to tak.“
„Tatínek dneska říkal naší sousedce, že je anděl na zemi. Kdy tedy ona poletí?“
„Za chvilku zlatíčko, za chvilku…“

„Miláčku, spíš?“
„Ne, jen jsem zavřela oči a jen tak si cestuju v představách.“
„Ale chrápeš!“
„Cestuju traktorem.“

Je pravda, že ženy na lodi přinášejí neštěstí?
Ano, stejně jako na souši.

Na pohřbu se nad otevřenou rakví podivuje kamarádka vdovy po zemřelém a říká jí:
„Teda Máňo, řeknu ti, ten tvůj manžel byl ale fešák.. Jak mu to sluší..“
Máňa odpoví: „Se nediv, už týden nechlastá..“
(P.Drahovzal)

Proč tehdy v Chile zcizil Václav Klaus protokolární pero?
Nechtěl být odepsanej..
(P.Drahovzal)

Chlap povídá kamarádům v hospodě..
„Manželka mi zahýbá, o práci jsem přišel, pošli mi králíci a ukradli mi auto.. Měl jsem toho plný zuby a šel na půdu se oběsit.. Vyšplhám po těch starých strmých schodech, provaz přehodím přes trám, skočím ze židle a „prásk“, trám to nevydržel, svalil jsem se ze židle, zádama prorazil dveře, že jich mám plný třísek a z těch strmých schodů padal, jak šiška, jedna obraženina vedle druhé.. O radiátor dole jsem se bacil tak, že mám tuhle bouli. Kamarádi, co vám mám povídat, vždyť já se skoro zabil..“
(P.Drahovzal)

Nový slogan American Airlines po 11. Září..
„Nejen letenka, ale dokonce letadlo až do vaší kanceláře..“
(P.Drahovzal)