Milí čtenáři Chechtavého tygra,nevím co při čtení Neviditelného psa pijete, ale pokud je to odpoledne, uděláme si s manželkou kafíčko. A tak i tento týden jsem vyslal ženušku, ať v našem krásném kávovaru s mlýnkem připraví onen skvostný nápoj. A co čert nechtěl, jí kávovar kafe udělal a na to moje už začal stávkovat. Nevadí, z dob našeho podnikání máme uložený ještě jeden kávovar, tak šup sem s ním. Přestože byla mašina po vzorném servisu, odmítla mi kafe udělat. Tak nevím, jestli ta umělá inteligence už tak pokročila a něco proti mně má? Ještě padl návrh uvařit turka. Ale upřímně, v naší vnitřní a vnější zahraniční politice je vaření turka (Turka) ožehavým tématem. Tak nakonec zelený čaj také není špatný.
Díky za vaše příspěvky zasílané na mila@dronte.cz
Míla Pražák

Tentokrát vtipy z bohaté sbírky Jana Skally.

Dudu Greenberger četl svoje ranní noviny, když se najednou zarazil u rubriky Úmrtí. Něco se mu tam nezdálo, jak ji jen tak přelétl očima, ale ono se mu nemělo co zdát, stálo tam jeho vlastní jméno. Zavrtal se očima do textu, ale bylo to tak a tuhnul každým slovem. Jméno, datum narození, místo narození, pozůstalí, všechno sedělo. Celý tumpachový si otřel pot z čela… a nenapadlo jej nic chytřejšího, než zavolat svému právníkovi. „Haló, Michale, četl jsi dnešní Forward Daily?“
„Jasně, že jo. A kdo volá?“
„Kdo by měl volat? To jsem já, Dudu. A chci zažalovat ty noviny.“
„Dudu Greenberger?“ zavyl právník.
„No jasně, a co má bejt? Já chci, abys zažaloval Forward Daily.“
„Moment, Dudu,“ přerušil ho stísněně právník, „a odkud voláš?“

Issy, 84letý velmi zdvořilý a zámožně vypadající gentleman, vejde do koktejlového salonku, okamžitě kráčí k baru a posadí se. Na sobě má drahý oblek s růží v klopě, voní po drahém holení, šedé vlasy hezky upravené. Issy si objedná skotskou a když se jí napije, všimne si, že vedle něj u baru sedí velmi atraktivní starší dáma. Otočí se tedy k paní a říká: „Tak mi řekněte, krásná paní, chodím sem často?“

Šestý den stvoření kouká Gabriel, jak Jahve modeluje jakousi nádhernou fascinující krajinu, s malebnými horami a úchvatnými skalami, utěšenými údolími, monumentálními pobřežními útesy a bělostnými plážemi...
„Tý jo! To je teda síla, Adonaj,“ povídá anděl, „co to jako má bejt?“
„To bude takovej můj majstrštyk pro Jehudim, víš? Dělám Izrael.“
„Fakt, šéfíku? Taková paráda jen pro jeden národ? Nebude to k těm ostatním nespravedlivý?“
„Ani ne, Engelchen. Jen počkej, až uvidíš, jaký budou mít sousedy.“

Mladý muž: Jednou chci být velkým spisovatelem. Chci psát něco, co bude číst celý svět, něco co přinutí lidi jednat emocionálně, něco, co je přinutí ječet, křičet a řvát vztekem a zoufalstvím. Nyní pracuje pro Microsoft a píše chybové hlášky.

Oděsa, kavárna. Najednou se rozhouká siréna.
„ Promiň, Fimo, ale povinnost volá.“
„ Cože? Ty jsi dobrovolný hasič?“
„To nejsem, ale manžel Rebeky ano.“

Chaim pozval manželku na večeři. Odpoledne vejde do luxusní restaurace a hlavnímu číšníkovi dá úplatek.
„ Přejete si rezervaci?“
„ Ne, za dvě hodiny přijdu s krásnou dámou a nebudete mít žádný volný stůl!“

Mojše žije celý život v Polsku, ale těsně před 2. světovou válkou vidí, že je zle a rozhodne se odjet do Ameriky. Prodá veškerý majetek a za utržené peníze nakoupí zlato. Aby nebylo zlato nápadné, nechá z něj udělat pět sad umělých zubů. Prchá celou Evropou, až konečně vystoupí z lodi v New Yorku. Ještě v přístavu ale musí podstoupit pohovor s imigračním úředníkem. Ten mu také prohledává zavazadla a narazí na pět sad zlatých zubů. S údivem se Mojšeho ptá, proč jich je tolik.
Mojše odpovídá: „Víte, my Židé máme dvě sady nádobí. Z jedné jíme masové pokrmy a z druhé jíme mléčné. A protože jsem ortodoxní Žid, tak mám jedny zuby na mléčné a druhé na masité pokrmy.“
Úředník je zmatený: „Nu dobrá, to jsou ale jen dvě sady zubů, co ty ostatní?“
Mojše opět hbitě odpovídá: „Víte, my máme i zvláštní sady nádobí na Pesach, aby se ho ani nedotklo nic kvašeného. A také na Pesach jíme mléčné a masité pokrmy, máme tedy také dvě sady nádobí na Pesach. A protože jsem ultraortodoxní Žid, tak mám dvě sady zubů i pro Pesach. Úředník je pořád zmatený: „No dobrá, pochopil jsem už, že jste velmi zbožný muž. Ale pořád nevím, k čemu máte tu pátou sadu zubů?“
Mojše ztiší hlas: „Mezi námi, pane úředníku, každý si potřebuje dát jednou za čas chlebíček se šunkou a sýrem.“

Shlomo vracel večer z práce domů, když si vzpomněl, že jeho dcera má narozeniny. Takže zajel do nákupního centra Brent Cross a vyrazil do hračkářství.
„Jaké máte nejnovější panenky Barbie?“ zeptal se prodavačky.
„Nově máme ‚Barbie jde do fitka‘ za £17.99, ‚Barbie jde tancovat‘ za £15.99, ‚Barbie jde na nákupy‘ za £12.99, ‚Barbie jede k moři‘ za £18,99, ‚Barbie jde na Bar micva‘ za £17.99, ‚Barbie slaví Chanuku‘ za £19.99 a ‚Barbie slaví Pesach‘ za £9.99. A samozřejmě máme také ‚Rozvedená Barbie‘ za 350 liber,“ nabídla prodavačka.
„Proč stojí ‚Rozvedená Barbie‘ 350 liber, když všechny ostatní jsou do 20 liber?“ zeptal se Shlomo.
„To je tím, že sada ‚Rozvedená Barbie‘ obsahuje Kenovo auto, Kenův dům, Kenovu loď, Kenova psa, Kenovu kočku a veškerý Kenův nábytek,“ odpověděla prodavačka.

Po veliké bouři padl topol stojící při cestě napříč silnice.
Přijíždí kočár. Vysedne z něj několik Židů a začnou debatovat, jak by se ta překážka dala odstranit.
Padají různé návrhy, sentence, citáty z Talmudu…
Za nějakou chvíli se objeví vůz naložený senem. Z kozlíku sleze vesničan, popadne rukama kmen topolu a odtáhne ho na bok.
Žid-talmudista si mručí pod vousy: „No to je ale věc! Silou!…!“

U lékaře: Abyste se vyléčila, musíte jíst aspoň jedno vejce denně. Ale já vejce nesnáším. Říkám jíst, ne snášet!