Milí čtenáři Chechtavého tygra,
už ze samé podstaty Neviditelného psa máme rádi zvířátka a jejich zajímavé příběhy. A tak tu máme po nezbedném pejskovi Metroušovi zlobivou lištičku z Itálie, která připravila nebohé obyvatele městečka Caponago na čtyři dny o internet. Ne, že by italská liška byla tak mazaná jako ta naše Kmotra liška, která od uzenáře Antonína Špejlíka podvodně vylákala výborné šunky, prostě spadla do telekomunikační šachty, z které kdosi šlohl víko. No a protože měla hlad, tak začala ohryzávat optické kabely. A šup, pět tisíc obyvatel bylo bez internetu, což dozajista zapříčinilo domácí hádky, melancholii a trudomyslnost. Někdy mě tak napadá, že pokud by armády chtěly šetřit, stačilo by se domluvit s několika neposednými zvířátky a nepřítel by byl v loji. Pro lepší náladu je tu opět pravidelný přísun vtipů. Za jejich zasílání na adresu mila@dronte.cz vám děkuji a těším se na další.
Míla Pražák

Běží liška po lese a na větvi vysoké borovice vidí veverku, jak se opaluje, cigaretku, sluneční brýle, drink.
I ptá se liška: „Veverko, ty nemakáš?“
A veverka odpoví: „Co bych makala, kašlu na práci, je pěkný počasí, tak se opaluju“.
Liška běží dál a přemýšlí, přemýšlí a říká si: „Já se tady pořád honím, dělám tady zdravotní policii, lovím ty nemocný a slabý živočichy, nikdo to pořádně neocení, žaludek z toho mám v prdeli, dovolenou žádnou, takový pěkný počasí, dám si taky chvíli pohov“.
Jak řekla, tak i udělala, plácla s sebou na mez a opaluje se. Jde kolem myslivec s puškou na rameni, vidí vyvalující se lišku, hodí pušku k líci prásk, prásk - složí ji.
Ponaučení: Kdo chce kašlat na práci, musí sedět hodně vysoko!

Jde po lese opilý zajíc. Švihne sebou do trávy a usne. Uvidí ho liška a pomyslí si: „Hele, nametený zajíc, lehká kořist. „Ale v tom ho uvidí vlk a běží na lišku: „Nech ho být, liško, já ho viděl první! „Tak se začnou rvát, až se navzájem pobijí. Ráno se zajíc probudí z opice, uvidí kolem zabitou lišku a vlka a říká: „Teda, já když se opiju, tak se vůbec neovládám!“

Jde si medvěd k lišce pro radu: „Víš, liško, mám problém. Kdykoliv potkám zajíce, mám děsnou chuť ho seřezat. Když ho neseřežu, hned mám blbej den.“
„No a kde je problém?“ diví se liška.
„No já ho vždycky seřežu kvůli čepici, ale už mi to přijde takový bez fantazie.“
„No to je jednoduchý: Chtěj od něj cigaretu. Když bude mít s filtrem, chtěj bez filtru. Když bude mít bez filtru, chtěj s filtrem. A kdyby to nevyšlo, chtěj připálit. Když bude mít zápalku, chtěj zapalovač. Když bude mít zapalovač, chtěj zápalku. Dyť ty už si poradíš.“
A tak medvěd jde lesem a potká zajíce: „Hej, zajíc, dej mi cígo!“
A zajíc s úsměvem: „S filtrem, nebo bez filtru?“
„Bez filtru,“ zavrčí medvěd.
„A teď mi připal!“
„A je libo zapalovač, nebo zápalku?“
„Hajzle! Kde máš čepici?“

Jde zajíc po lese a vidí lišku, jak si hrabe noru. Vyhodnocuje v duchu situaci:
„Vida, liška, moc se šprajcovat nemůže, koukají jí jen zadní běhy ven, to by se dalo využít.“
Udělá se na lišce a peláší do lesa.
Liška se vysouká ven, zavětří stopu a povídá si:
„Sakra, to byl zajíc, honem za ním!“
Zatím zajíc získal náskok, doběhl na mýtinu, kde si sedl na pařez, schoval se za noviny a četl.
Liška dočmuchala až k němu: „Neviděl jsi tudy běžet zajíce?“
Zajíc složí noviny: „Kterýho? Toho, co tě vojel?“
Liška s hrůzou vyhrkne: „A kruci, to už je to v novinách?“

Jako ve starém vtipu, kdy pozůstalý vyjednává pohřeb tchýně:
„Máme tu exkluzívní pohřeb za 150 tisíc s dubovou rakví a živou hudbou!“
„To je drahé, něco lacinějšího nemáte?“
„Máme standartní pohřeb za 50 tisíc s lepenkovou rakví a reprodukovanou hudbou.“
„A něco lacinějšího? Chápejte, je to tchýně.“
„Tak ještě za 10 tisíc do vaší tchýně zřízenec nastřelí držadla.“

Medvěd, liška a zajíc hrají karty. Medvěd říká: „Jestli bude někdo podvádět, tak mu rozbiju tu jeho zrzavou držku!“

Aaron Bergman, obchodní cestující zkouší získat nového zákazníka, majitele malé továrny. Na úvod mu nabídne mu krabici doutníků.
„Děkuji, ale nezlobte se, doutník jsem kouřil jen jednou a nechutnalo mi to.“ „Tak co láhev prvotřídního koňaku?“, nedá se odbýt Bergman. „Ne, opravdu ne. Jednou jsem ochutnal skleničku, ale nic mi to neříká.“ „A nechtěl byste si v neděli oddechnout venku? Pozval bych vás do našeho soukromého golfového klubu,“ přihazuje obchodník.
„Kdepak, golf jsem jednou hrál, ale nebavilo mě to.“ Vtom do kanceláře vstoupí asistent. „To je můj syn,“ představí ho továrník. „Nechte mě hádat,“ řekne Bergman, „jedináček, že?“
(T.Vodvářka)

„Rabi, můžete na pohřbu tchýně pronést smuteční řeč?“
„Mám tu řeč za 100 korun, kdy všichni budou usedavě plakat.“
„A něco lacinějšího?“
„Ještě je tu řeč za 50 korun, kdy pozůstalé zachvátí smutek. A ještě jednu za 20 korun. Ale tu bych vám nedoporučoval, při té se smuteční hosté smějí, až se za břicha popadají.“

Židovská matka: „Itziku, pojď sem!“
Itzik: „Je mi zima, mamele?“
Mamele: „Ne, máš hlad!“
(T.Vodvářka)

Sára slaví čtyřicátiny.
„Drahá, co by sis přála za dárek k narozeninám? Jaguára? Sobolí kožich? Briliantový náhrdelník?“
„Morici, chci se rozvést!“
„No tolik utratit jsem v plánu neměl.“
(T.Vodvářka)

Mamele Kohnová: „Synu, chci, aby sis vzal za ženu dívku, kterou ti vyberu!“
Syn: „Ne.“
Mamele Kohnová: „Je to dcera Billa Gatese.“
Syn: „V tom případě ano!“
Mamele Kohnová přijde za Billem Gatesem a praví: „Chci, aby si vaše dcera vzala mého syna!“
Bill: „Ne.“
Mamele Kohnová: „Syn je viceprezident Světové banky!“
Bill: „V tom případě ano!“
Mamele Kohnová přijde za prezidentem Světové banky a praví: „Chci, abyste zaměstnali mého syna jako viceprezidenta!“
Prezident: „Ne.“
Mamele Kohnová: „Je to zeť Billa Gatese!“
Prezident: „V tom případě ano!“
(T.Vodvářka)

„Každé pondělí vám ráno položím otázku,“ říká paní učitelka Goldsteinová. „Kdo jako první správně odpoví, má do čtvrtka volno!“
V pondělí se zeptá: „Kolik litrů vody je Středozemním moři?“ Nikdo neví. Další pondělí se zeptá:„Kolik zrnek písku je na Sahaře?“ Opět nikdo neví. Příští pondělí vejde učitelka do třídy, podívá se na katedru a řekne: „Kdo sem položil to euro?“ „Já!“ zakřičí Mojše. „Nashle ve čtvrtek!“
(T.Vodvářka)

Dva sexuologové si během interviewů všimli, že pět bujných newyorkských děvčat z Bronxu, z Upper West Side, z Brooklynu, z Queens a z Lower East Side tvrdí, že mají vztah z jistým Moische Mandelstamem. Ten bydlí v Canarsie. Zvědavý vědci navštíví pana Mandelstama. Dveře jim otevře důstojný pán s šedou bradou.
„Prozraďte nám, jak to ve vašem věku dokážete?“, ptají se ohromeni.
„Nu“, říká stařík, „já mám kolo.“
(T.Vodvářka)

S Mojšem Schlauchbruchem to jde ke konci.
Zavolá svého syna: „Árone, voní to tady po jablečném štrůdlu, přines mi kousek.
Áron pospíchá do kuchyně, a hned se vrátí: „Mame říká, že to nejde. Ten štrůdl je pro pro smuteční hostinu!“
(T.Vodvářka)

Mandelbau je kvůli vloupání na soudním jednání.
„Jedné věci nerozumím“, říká soudce, „v bytě se nacházelo mnoho vzácných věci. Proč jste vzali jen bezcenné pitomosti?“
„Já to už nevydržim, pane soudce!“, říká očividně zdrcený Mandelbaum.
„Moje manželka mi kvůli tomu dělala scény- a teď s tím začínáte ještě i vy.“
(T.Vodvářka)

Když hořel Finanční úřad, lidé pomáhali jak mohli. Někdo donesl dřevo, někdo uhlí a někteří donesli dokonce i benzín.

„Pane doktore, co se stane až umřu?“
„Převlečeme postel a přijmeme nového pacienta.“

„Miláčku, dýchej a tlač! To je ono! Už vidím hlavičku! Pravidelně dýchej a zkus ještě zatlačit, neboj, to půjde!
„Ty debile, nemůžeš mi dát pokoj aspoň když si oblékám svetr?“