Milí příznivci chechtavého tygra,
Ani jsme se nenadáli a už je tu konec prvního měsíce nového roku a s ním i poslední lednové chtipy. Díky, že i nadále posíláte na mailovou adresu mila@dronte.cz další fóry. Je milé vidět, kolik lidí má tuto rubriku v oblibě a smích je jejich životním průvodcem. Dnes jsem zařadil i vtipy od našich bratia Slováků, které doputovali mailem. Kdo by nerozuměl, nechť zkusí slovník, ale věřím, že zdejší čtenářská obec je natolik vzdělaná, že slovníku nebude třeba. Tak si hezky užijte posledního lednového Chechtavého tygra.

Baví se dva upíři, co dneska dělali. První: „Tak já jsem dneska zaletěl nad březový háj, kde byli dva milenci a oběma jsem vysál krev.“ Druhý: „To já jsem jsem si zaletěl do nemocnice, v transfúzní stanici měli otevřené okno a tak jsem jim tam vypil skoro všechny krevní konzervy skupiny 0.“ V tom k nim příletí třetí, který je celý od krve, takže se ho oba udiveně ptají: „A co, kam sis zaletěl ty? „Třetí povídá: „Vidíte ten sloup vysokého napětí? Tak já si ho nevšiml. „
(A.Pánková)

Potkají se dva šneci a ten jeden má úplně rozmlácenou boudu. „Prosím tě, cos dělal, že jsi tak zrychtovanej?“ ptá se ho ten s celou boudou. „To mi nebudeš věřit,“ na to ten nebožák, „mastím si to takhle z kopce lesem, pak v děsný rychlosti střihnu zatáčku a najednou tam vyrostla houba!“

Ve vlakovém kupé sedí farář a několik mladíků. Na stanici přistoupí jeptiška, která má ruku v sádře.
Farář se jí ptá: „ Jak se Vám to stalo, ctihodná sestro?“
„Uklouzla jsem ve vaně, velebnosti.“
Jeden z mladíků se ptá toho druhého: „Hele, vole, co je to vana?“
„Nevím, vole, copak jsem katolík?“
(A.Pánková)

Včera jsem pověsil mapu světa na zeď, přivedl jsem svoji ženu a dal jsem jí házecí šipku do ruky a řekl jsem jí, že kam šipka dopadne, tam ji vezmu na dovolenou.
No, a vypadá to, že asi strávíme tři týdny za ledničkou.
(A.Pánková)

Pes rozumí zhruba 150 slovům, to je mentální věk tříletého dítěte. Kočka rozumí úplně všemu, ale je jí to jedno. To odpovídá mentálnímu věku padesátiletého ženatého chlapa.
(hollemar)

Čech v Tel Avivu potřebuje opravit hodinky. Bloudí pohledem po nápisech nad krámy, kterým nerozumí, až najde výlohu, kde mají vystavený budík. Vejde dovnitř a obrátí se na pána za pultem s prosbou o opravu hodinek. My ale neopravujeme hodinky, my obřezáváme, zní odpověď. A proč potom máte za výlohou budík? Mohl byste nám poradit, co si tam máme dát?
(J.Wilhelm)

Sedí dva důchodci na sluníčku v parku a koukají, jak si to kolem štrádují mladé vzdušně oděné holky. Říká jeden:
„Chtěl bych, aby mi bylo zase pětadvacet.“ Druhý odpoví:
„Blázne! Ty bys chtěl chtěl chodit ještě jednou čtyřicet let do práce?“

Na pískovišti si hraje táta kostlivec s malou kostřičkou: „Tatínku, půjčil bys mi lopatku?“, prosí kostřička.
(V.Kolarik)

Dvě kostry, on a ona v kuchyni: „Miláčku, co bys chtěl k večeři?“, ptá se kostra. „Hoď mi vejce na pánev,“ na to kostlivec
(V.Kolarik)

„Děti, utvořte větu se slovem úplněk.“
„Sáně jsou v létě úplně k hovnu...“
(P.Vavruch)

Přijede pohřební vůz před věžák. Vyleze z něj funebrák, vytáhne dvě rakve, sedne si na ně a svačí.
Nějaká paní na něj z druhého patra volá: „Prosím vás, co tady děláte, tady nikdo neumřel, to bych musela vědět.“
On ale, jako by se ho to netýkalo, pokračuje ve svačení.
Žena zase: „Vždyť vám říkám, že tady nikdo neumřel, to bych o tom musela vědět.“
Načež pohřebák odpoví: „Nevíte, jestli tady bydlí paní Nováková?“
Ona: „To jsem já.“
Funebrák: „Přivezl jsem vám děti z tábora.“
(P.Vavruch)

Umře Maradona a jde do nebe. U brány stojí svatý Petr a nedůvěřivě si ho prohlíží: „A co ty tady chceš?“ „Já jsem Maradona, slavnej fotbalovej hráč, všichni mě milovali, s nebem jsem spolupracoval a tak sem určitě patřím!“ Petr přemýšlí, kaboní se a pak rozhodným hromovým hlasem praví : „Ani náhodou, tady v nebi nemají fotbalisti co pohledávat! Marš do pekla.“ Maradona zkroušeně odchází od nebeské brány, ale škvírkou za odcházejícím Petrem zahlédne tam na obláčku jak hraje nějaký mančaft fotbal. Naštvaně přiběhne k Petrovi a vyčítá: „Si říkal, že tady v nebi nemají fotbalisti co pohledávat, a támhle to je jako co?“ Petr se na něj povýšeně podívá a utrousí: „To je Baník, pyčo!“

„Včera jsme se s manželkou strašně pohádali, ale nakonec přilezla po kolenou.“
„A co říkala?“
„Vylez zpod tý postele, srabe.“

Mudruje blondýna : „Dnes už se nedá věřit ničemu. Otevřu dveře s nápisem MUŽI a je tam jenom obyčejnej záchod.“

Hnědovláska, červnovláska a blondýna cestují načerno nákladním vlakem. Najednou slyší dupot a tak každá zaleze do jednoho pytle, který se tam válí. Přijde kontrolor a kopne do pytle s černovláskou. Ozve se: „Haf!“ Jde k dalšímu pytli, kde je schovaná hnědovláska a zase do něj kopne. Ozve se: „Mňau!“ Přejde ke třetímu pytli, kde se skrývá blondýna. I tomuto pytli uštědří kopanec. Ozve se: „Brambory!“